Popelka

"Nikdy jsem neviděl tak krásnou ručku.. To je vaše vlastní ?? Óh !!" ;) Symbolicy poněkud umouněná Popelka Vlasty Janečkové, zejména v porovnání s tou adorovanou Vorlíčkovou, jíž však herecky zcela vládnou Ladislav Pešek s Janem Třískou, zatímco hlavní hrdinka v podání jalové Evy Hruškové i dík scénáři poněkud nedostává literárnímu předobrazu Němcové.. Ovšem na poli muzikálovém platí Popelka za velmi slušný počin.. (17.12.2016)

Klasická pohádka pojednaná jako hra se zpěvy, která navzdory tomu, že dnes už existují novější filmová zpracování, neztratila svůj půvab. V roli Popelky exceluje tehdy šestnáctiletá Eva Hrušková, při pohledu na niž zjihne srdce každého geronta. Z lidového slovesného umění známe i drastičtější verze této pohádky; tady matka žádné ze zlých sester neřeže patu ani prsty na nohou, aby se holky vešly do střevíčku. Mám dojem, že neredigovaná verze příběhu ze sbírky bratří Grimmů obsahuje tento brutální motiv. Pohádce o Popelce věnovali pozornost i psychoanalytikové. Naštěstí se jí však, aspoň pokud je mi známo, vyhnul režisér Zdeněk Troška a dokonce jsem se nedávno na webu dočetl, že prý už nebude nic točit, takže ji nebude moci pokazit. (21.01.2024)

Moje nejoblíbenější verze pohádky o Popelce od naší přední pohádkářky Vlasty Janečkové. Ve vedlejších rolích excelují taková herecká esa jako Dana Medřická (macecha), Ladislav Pešek (král) či Svatopluk Beneš (rádce). Vypravěč Jan Tříska se představuje i jako zpěvák se zajímavým hlasem, který kouzelným a nenapodobitelným způsobem markýruje hru na loutnu. Ústřední dvojce lehce ťululoidní, ale pořád ještě dostatečně švarný princ a maličko dětinská Popelka, je silná hlavně v pěveckých číslech, méně již v hereckých. Čeho si však na této pohádce cením nejvíce je úžasná atmosférická hudba s lehkým barokním nádechem a šmrncem (použití hoboje i cembala) Angela Michajlova i vkusných písniček textaře Ivo Fišera. Kromě čestné výjimky pánů Svěráka s Uhlířem bohužel věc v českých pohádkách nepříliš častá. (08.01.2009)

Slušivé televizní zpracování Popelky. Ve srovnání s filmem „Tři oříšky pro Popelku“ mi vadili pouze dva aktéři: princ a nevlastní sestra. Štědroň sice dobře zpívá, ale působí unyle a podobně jako u Růženy Merunkové se nepodařilo „zamaskovat“ věkový rozdíl – jsou o 10, respektive 12 let starší než popelkovsky pohádková Eva Hrušková. Ovšem další herecké výkony jsou par excellence: Dana Hlaváčová si řekla o roli ve „Třech oříškách“, skvělý průvodce Jan Tříska, výborná macecha Dana Medřická a povedená dvojice krále (Ladislav Pešek) a jeho rádce (Svatopluk Beneš). Nádherné písničky: hudba Angelo Michajlov, texty Ivo Fischer. Výborné detailní záběry, které dokáží zamaskovat omezení dané televizním studiem. Prostě další český pohádkový skvost. Mlha přede mnou, mlha za mnou. (02.11.2009)

Jen kolovrátku zpívej, slyším Třísku kdykoli, jakmile si na pohádku vzpomenu. Ty 4* jsou pro něj a být tam jiný princ, bylo by jich 5. Přeslazený Štědroň mi fakt nesedí. Zato Medřická, to je herecký rejstřík. Její macecha je fakt hnusná, jedovatá, dryáčnická. Klobouk dolů. Hrušková je maličká a milá, i když té naivity je tam někdy moc. Ale Tříska, toho mohu fakt skoro vždycky. On je jedním z mála herců, kteří mne dokážou vtáhnout i ve filmu, nejen na divadle (a že jsem s ním po revoluci viděla skoro vše, co v Česku nastudoval). Dojímají mne i holoubci a jejich „Jedno zrnko popela, jedno zrnko máku“ a zrníčka, která nepřibývají na hromádkách, ale mizí v jejich volátkách. Tuhle Popelku řadím mnohem výš než Tři oříšky, ty spíš skoro nesnáším. A přemýšlím, jestli by té mé oblíbené Popelce slušela barva a nebo jestli je i tou černobílou vlastně taková Popelka. (27.05.2008)