Popelka

Ani nevím přesně proč, ale tato Popelka je mi mnohem milejší než Tři oříšky pro Popelku. Možná je tím černobílým materiálem, možná písničkami "jen kolovrátku zpívej...", možná takovou zvláštní poetickou atmosférou, možná Danou Medřickou v roli macechy, možná tím, že to není na sněhu, možná tím, že to nedávají pořád dokola v TV a možná tím, že Eva Hrušková je taková mnohem křehčí a éteričtější než Libuška Šafránková. (24.12.2008)

I když Mistr Tříska neumí nijak světoborně zpívat, jako vypravěčský bard působil parádně. Pro mě úplně neznámá verze Popelky ovšem trpí hned několika nešvary - jednak postrádám nějaké odlehčující proložení plesů (3. ples je už vyložená nuda), Štědroň jako princ Mojmír je brutální prkno a vykulená slečna popelavá mi svým teen hláskem způsobovala stavy tlakové beztíže. Ani písničky mě nenadchly (krom Třískovy melodie). Za podívání tahle verze určitě stojí, nicméně klasické verzi nesahá ani po střevíček. (29.08.2010)

Černobílá verze této klasické pohádky naštěstí nepříliš často se vracející na naše televizní (vánoční) obrazovky. Konkrétně mám problém především s hlavní postavou, která před přeměnou i po přeměně v krásku vypadá stále stejně šedě a navíc skutečně strašně (rozuměj infantilně) zpívá, stejně jako se zoufale zamilovaným princem, jehož hraje zoufale necharismatický Jiří Štědroň. Všechno ostatní už by vlastně bylo docela v pořádku... (28.10.2009)

V Česku, respektive Československu vznikly dvě slavné Popelky. Tahle a Tři oříšky pro Popelku. A přestože první je fenomén, který podporuje hudba Karla Gotta, Libuše Šafránková nebo Pavel Trávníček či snad Vladimír Menšík, mě se líbí více tato. Tři oříšky drží jistě několik - výše zmíněných es v rukávě. Přesto tahle Popelka má větší kouzlo. Holoubci mluví, zpívají a vůbec hudba je právě tím rozdílovým faktorem. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš je sice veliký hit, ale jediný. Jistě, tento film je černobílý, Tři oříšky barevný. Ale přeci jen je těch pohádkovějších písní víc zde a povedenějších. Musíme brát v potaz, že pohádky se točí pro děti a Tři oříšky se pohybují na hranici pohádky a romantického filmu. Tahle verze je více pohádkovější. Možná i proto, že v něm nehrají Němci, krále hraje sympatický L. Pešek a děj briskně a vesele shrnuje vypravěč zpěvák Jan Tříska. I Ilja Prachař jako otec Popelky je mi sympatičtější. Zkrátka, mám-li si vybrat sympatičtější Popelku jako zpracování, pak vítězí tohle, ač hodnocení jsem ponechal stejné, každá má něco do sebe. (30.12.2019)

Docela odlišné zpracování než je u Tří oříšků, kterou zná většina populace. Rozhodně je tahle verze smutnější a vážnější, což se mi velice líbilo. Je také víc muzikálovější i když melodie jsou celkem 4 a opakují se, ale písničky jsou to pěkné. Trochu zamrzí černobílé zpracování, protože tolik nevynikne krása jednotlivých šatů, ale co se dá dělat je to dost stará pohádka. Hodnocení: 85/100. (01.03.2015)