Saw: Hra o přežití

I keď zápletka Saw je pomerne priamočiara, film takmer mimovoľne definoval nový hororový subžáner, tzv. „torture porn“, a to zvlášť v súvislosti s nekonečnými radmi ďalších pokračovaní (v roku 2010 vznikol už Saw VII). V pôvodnej snímke je viac z pochmúrneho thrilleru než klasickej hororovej „podívané“, ktorá pripomína skôr Fincherov(o) Se7en (1995) než novšiu „gornografickú“ sériu Hostel Eliho Rotha (2005 a 2007). Saw je adeptom na najklaustrofobickejšiu snímku v dejinách kinematrografie tiež preto, že sa natáčal výhradne v interiéroch (v rôznych častiach jedného losangeleského skladiska), čím tvorcovia nielen znížili rozpočet, ale tiež sa vyhli akémukoľvek určujúcemu záberu, ktorý by divákovi uľahčil orientáciu. Narozdiel od pokračovania evokuje Saw svojím názvom nielen vraha menom Jigsaw, a kovovú pílu, ktorou si Elwes odreže nohu, keď sa snaží ujsť, ale tiež aj samotné videnie (anglický výraz „saw“ znamená „píla“, ale je aj tiež minulým časom slovesa „vidieť“). Čo vidia postavy filmu? A čo majú pred očami diváci? Filmom sa vinie silný motív hry. Finálne odhalenie miesta, kde sa vrah celú dobu skrýval, môžeme brať ako lacný rozprávačský trik, ale pri daných pravidlách hry je tým najlogickejším vyústením, s ktorým mohli tvorcovia prísť; to, čo nevidíme, bolo celú dobu priamo pred našimi očami. 65% (31.01.2009)

Tam, kde budoucí torture porn napodobovači už nemají co nabídnout, přichází mystery thriller blížící se parametrům přiznaného vzoru Se7en. Tam, kde budoucí následovníci tápou v oblasti gradace, přichází finále, které i pomocí Clouserovy hudby a kouzla suspension of disbelief vmáčkne diváka do sedačky. Pokud to vidíte znovu s odstupem času, dvě věci vás už nepřekvapí: 1.) Leigh Whannell je o parník lepší scénárista než herec, 2.) jak si Tobin Bell ustele, tak si lehne.. (02.10.2020)

Hodně působivý thriller s hororovými prvky. Ta originální myšlenka, hustá atmosféra, mrazivé napětí, dobrá hudba, neustálé zvraty v ději, propracovaný příběh a šokézní závěr dělají ze Saw jeden z nejsilnějších filmů v daném žánru. Ale...resp. po prvním zhlédnutí mě toto slovo napadlo, protože se z mého pohledu nad koncem vznášelo mračno nejasností a nedůvěry. Zhruba po roce jsem si dal Saw podruhé, tentokrát také hledajíc logické chyby a trhliny ve scénáři. A musím konstatovat, že film až na některé detaily (neopodstatněné úchylné sklony jedné z postav + pár výstřelů, které ve výsledku neznamenaly takovou škodu, jakou by asi měly vykonat) obstálo. Zvyšuju hodnocení ze 4* na plný počet a s touto filmovou sérií se zároveň pravděpodobně i loučím, protože mám obavy ze zklamání z dalších dílů. (28.06.2010)

První díl Saw jsem viděl už asi šestkrát a vždycky mi v posledních minutách tlouklo srdce jako o závod. Další díly jsou sice o poznání horší, ale i tak je Saw jednou z nejkomplexnějších a nejkvalitnějších hororových sérií všech dob. Horror movie of the year (14.08.2007)

Ta základní premisa byla bez sebemenšího tušení, do čeho se pouštím a bez vědomí, že ji uvidím v dalších pokračováních nesčetněkrát, tenkrát vážně dokonalá. Beznaděj, neznámo a lidé v silně stísňujícím prostředí i situaci fungují dodnes. Škoda, že s Jigsawem přišlo i utrápené klišé "Mířím na tebe, ale počkám, až mi tu zbraň sebereš", protože bez něj by Wan cílil pořádně vysoko. To, co ale scénář ztrácí tady, to získává pointou. Ta je sice problematická, děravá a snad i nemožná, ale nemůže se jí vzít to, že je vážně nezapomenutelná. Nové Se7en tehdy sice opravdu nepřišlo, ale s odstupem jedné dékady a v přítomnosti nevyvážených pokračování dozrálo první Saw do velmi příznivých barev. 70% (03.02.2006)