Příběhy obyčejného šílenství

Velmi povedený film. Přijde mi, že Ivan Trojan má obličej i mimiku na to, aby vždy zazářil jako nějaká podivná, osamocená a ztracená existence. A to je dobře. Protože někdy můžeme mít pocit, že těch "obyčejných" lidí je kolem nás až moc a vždycky potěší takový snímek, ve kterém je ukázáno, že pokud si připadáme "jiní", podivní či osamocení, tak jsou lidé, kteří jsou na tom stejně. A že jich určitě není málo:) (12.04.2008)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)

Petr Zelenka prostě nedokáže natočit obyčejnou komedii. Když se o komedii pokusí, jedná se spíše o životní drama okořeněné humorem. A stejně tak i v tomto případě se zasmějete některým fórkům a hláškám, celá atmosféra je však i místy depresivní a tak nějak i zamrazí. Velmi mě potěšil soundrack sestavený z různorodých náladových písní - paráda. Konec filmu, kdyby měl veselý hudební doprovod, by mohl být zakončením bláznivé komedie. V tomto případě je to dost depka. Herci jsou všichni skvělí. Ivan Trojan je velice příjemný, civilní a opravdový (chvílemi mi svými postoji a problémy připomínal Woodyho Allena), Zuzana Šulajová je neodolatelně krásná a Miroslav Krobot si Českého lva bez pochyby zasloužil. Zvláštní, bizardní a přece opravdové. (29.10.2006)

Příběhy obyčejného šílenství jsou velice lidským filmem. Hodně k tomu přispívají výborné herecké výkony (Krobot, Trojan, Divíšková, Heřmánek) a vůbec celý tento neobyčejný příběh, který je založen na tragikomice (ne) všedního života několika lidí. Je zde pár opravdu vypečených hlášek, kterým se však můžete smát až se budete za břicho popadat, stejně jako si uvědomit, že to je vlastně docela neveselá realita (u mě to byl takový mix). Soundtrack je perfektně poskládaný, nechybí zde špetka mystiky pro Zelenku velmi typická (přestože já bych se bez ní klidně obešel) a potěšil i úsměvný a symbolický konec. Po několika zhlédnutích jsem si film velmi oblíbil, a to natolik, že i když mě trochu mrzí jeho v podstatě docela smutné vyznění (nebo i právě proto?), hodnotím ho 5*. (18.08.2009)

Divadelní hra to může být skvostná, na plátně ale leccos nefunguje. Petr je podivín, co občas svoji (dnes již bývalou) přítelkyni Janu tu a tam zapomene u benzinové pumpy nebo omylem někomu ostříhá vlasy. V jeho světě řada věcí neklape, stejně jako ve vztazích okolo něj je značné dusno, respektive prázdno. Casting tvoří vyprahlé figurky, s kterými jsem měl problém se ztotožnit, ač situace, které prožívají, nutí k smíchu i zamyšlení. Výsledek ale více působí na mozek a bránici než na srdce. Tam uvnitř ve mně po shlédnutí Zelenkův film nic moc nezanechal. Herecky ale potěší nejen (opět naprosto bezchybný) Trojan, ale i divadelní režisér Miroslav Krobot v roli jeho otce, Nina Divíšková nebo Zuzana Šulajová. (19.01.2007)