Občanská výchova

Moje antipatie k Německejm filmům bude asi jen deformace z romanťáků TV Príma. Myšlenkou mě to sice minulo, protože já se na všechno vždycky dívám z obou stran a tak je mi fanatismus v jakýkoli podobě protivnej, a tak, ačkoli s nima člověk v něčem taknějak souhlasí, bych jako lego nábytek pracháčů asi nepoužívala, i když zábava by to byla. Taky celkem pokrytectví kázat o morálce a přitom sahat, na co se sahat nemá. Ale pátá * je za herce - co tam ty tři dávaj, je radost sledovat a tak snad jen - Daniel Brühl, mix Emila Hirsche, River Phoenixe, Ewana McGregora, Vaculíka a Boučka, přesto naprosto individuální a divnej, což je kompliment, je sakra zvláštní osoba, z který jsem neodtrhla oči. Na tomhle kousku je vidět, že je z Evropy a to rozhodně nejen proto, že se v něm šprechtí Německy... (06.02.2011)

Mladícke ideály a chuť búriť sa proti realite "Systému" plus nevera, odpustenie, priteľstvo, láska v kombinácii so zločinom a možným trestom, to všetko zabalené do citlivého humoru a nadsázky? Áno, môže byť. Necháte sa ukolísať vtipným príbehom a nádhernými prírodnými scenériami, až na krátky okamžik začnete veriť... ale niektorí ľudia sa nikdy nepoučia ;) Ja áno a s radosťou zisťujem, že nemecký film je rozhodne na vzostupe a tento snímok to len potvrdzuje. A pozor, keď si doma nenájdete veci tam kde majú byť, v bazéne vám pláva gauč, ale pritom vám nič nechýba, tak neprepadajte panike! Len máte asi príliš veľa peňazí :))) 9/10 (06.01.2006)

Naprosto diletantsky natočená, ideově závadná báchorka s totálně pitomými postavami a ještě pitomějšími dialogy. Žvásty o revoluci, aniž je jasné, jakou tu revoluci vlastně chtějí udělat, boj proti systému, horním deseti procentům a soucit s čínskými dělníky. Toto je matrix. To jsou lidé vážně tak hloupí? Za poslední roky mě nic tolik nevytočilo. (18.03.2010)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)

Výborný německý snímek, jejž utáhnou v podstatě celou stopáž čtyři herci. Daniela Bruhla považuji za velký herecký a jazykový talent, na jeho výborné výkony jsem již zvyklý, Julii Jentsch jsem viděl poprvé a Stipa Ercega jsem si bohužel výrazně nezapamatoval v Baader Meinhof Komplex. Všichni tři však předvádějí přesvědčivé výkony, jejich postavy si postupně získávaly mé sympatie čím dál víc. Především mě strhla druhá půlka filmu, jež je vyplněna řadou diskusí a polemik a mírným milostným napětím. Pod mnoha názory ve snímku uvedenými bych se s chutí podepsal a nejvíce se mi líbí název v německém originále, jenž vystihuje i dnešní realitu v Evropě. Je to tak na čtyři a půl, za druhou půlku a sympatické hlavní představitele se přikláním směrem nahoru. Německá kinematografie opět boduje. (22.12.2011)