Zákony pohybu

Při výlovu starých seriálů další překvapení. Rok 1978, Sokolovský, nízké hodnocení. Čekal jsem normalizační agitku, ve které všichni svorně budují ráj na zemi, a nestačil se divit. Opravdu tohle mohlo tehdy vzniknout? Pro socialistickou fabriku je příliš mnoho zakázek problém, málo zakázek je taky problém, nejsou suroviny, nejsou, lidi, není nic. Nefunguje plánování, schopné odborníky dusí neschopné vedení, ředitelé jednotlivých podniků jsou buď zkostnatělí páprdové nebo hajzlíci, kteří si vzájemně hází klacky pod nohy, zespoda fabriku rozkládají vychytralí nemakačenkové a rozkrádají různí šmelináři. A neschopní straničtí papaláši věci spíš komplikují než řeší. A v tom marastu se pár lidí snaží dělat poctivě svou práci. Osobní a rodinné linky jednotlivých postav jsou tentokrát osekány na minimum, takže místo košaté mozaiky, která by děj zpomalovala je tu překvapivě syrový příběh, který si i díky omezené a pevně stanovené délce udrží svižné tempo, gradaci i napětí. Osekat z toho ty ideologické kulisy a propagandistická klišé, vychytat scénáristé a dramaturgické přešlapy, mohlo by to nejspíš fungovat i dnes. Pro mě s přimhouřením oka povedený seriál. (22.09.2019)

Sledujeme pro tehdejšího návštěvníka z nesocialistických zemí (newspeakový eufemismus pro kapitalistické země) a dnešní mladé zřejmě dost nepochopitelné vztahy, kdy poptávka vysoce převyšuje nabídku a soudruzi řeší, jak zvýšit výrobu. 1) Sám o sobě je dílo hodné zapomenutí jak svým mizerným schématickým dějem, tak svým ideologickým vyzněním (o hereckých a dalších "řemeslných" výkonech tvůrců ani nemluvě)._____ 2) S bezelstnou otevřeností dílo poukazuje na specifika socialistického hospodaření, aniž si tvůrci zřejmě uvědomovali, jak absurdní popisované vztahy jsou. Konec konců nebyl nikdo, kdo by jim to pověděl. Seriál se určitě na Západ neprodal a třicet let života v zobrazovaném marasmu snížilo rozpoznávací schopnosti nejen diváků, ale i tvůrců._____ 3) A tak sledujeme, jak nadměrné množství materiálu (tzv. nadnormativní zásoby) znamená, že dělníci nedostanou prémie. Ti přitom poctivě pracují. Pokud ne, stejně je nelze vyhodit, protože je třeba souhlasu odborů (ROH) a ty ho jen tak nedají. Ani volně odejít z podniku nelze bez souhlasu fluktuační komise. Šestiměsíční výpovědní lhůta se ještě prodlužovala podle věku pracovníka o 3 měsíce do 30 let věku, o 2 měsíce do 40 a o 1 měsíc nad 40 let). Ve filmu popisovaný způsob, jak se zbavit flákačů, patřil už tehdy spíše do říše pohádek než reality._____ Mezi pohádky patří i vyšachování švýcarské firmy._____ 4) Obchodní smlouvy (tzv. dodavatelsko-odběratelské vztahy) se netěšily velké vážnosti. Dodavatelé mohli poslat zboží klidně i s několikaletým zpožděním. Protože odběratel mezitím už nemusel mít peníze na výrobu, dodaný materiál se ztrátou prodal a jelo se dál. Vše probíhalo pod starostlivým dozorem Komunistické strany Československa, která v rámci tzv. kádrové politiky posuzovala, vybírala a schvalovala všechny manažery._____ 5) Jen tak mimochodem se dozvídáme, že návštěva lékaře zabrala celý den nebo že lidé odcházejí v pracovní době nakupovat, protože po konci směny už zboží není k mání._____ 6) A to všechno nám říká prorežimní propagandistický seriál, vyrobený v létech největšího politického marasmu. Každého napadne, jaká musela být skutečnost, když i povolená velmi omezená kritika vypadá takto._____ 7) Jak znovu a znovu opakuji, vždy hodnotím filmy z dnešního pohledu. V době vzniku jsem dílo ani nezaznamenal. Svou diváckou premiéru jsem zažil až nyní. Z dnešního pohledu je seriál mimořádně zajímavý jako autentický zdroj dobových poměrů a způsobu myšlení. Neviděl jsem dosud film, který by výstižněji ukázal, co znamenal socialistický hospodářský systém v praxi._____ 8) 25letému Antonínu Procházkovi (Ladislav Bidlo z projekční kanceláře) a 23letému Ondřeji Pavelkovi (nováček ve flákačské partě) to v těsných džínách fakt slušelo. (10.01.2019)

Na úvod bych chtěl napsat, že mé absolutní pětihvězdičkové hodnocení se týká prvních deseti dílů. A zcela si za ním stojím. Prvních pět dílů naprosto neuvěřitelným způsobem mapuje veškeré nešvary, které vznikaly ve fungování podniků za dob plánovaného hospodářství. A tady se scénárista opravdu rozjel, protože ty dialogy jsou skutečně vyšperkované a jdou na samou hranici absurdity, stejně jako samotný děj, kdy je největší starostí podniku, aby od něj nikdo nechtěl produkt představený na veletrhu. Pokud těch prvních pět dílů přirovnám ke kultovnímu britskému sitcomu ze stejné doby Jistě pane ministře, pak nejde z mé strany o žádnou nadsázku, protože Zákony pohybu hrají se zmiňovanou legendou naprosto vyrovnanou partii. V dalších pěti dílech sledujeme počínání nového ředitele. Vtip a absurdno mizí, zato se dočkáme poutavého děje a velmi atraktivní sondy do manažerského rozhodování. A opravdu jsem to celé zkouknul na jeden zátah, protože mě fakt zajímalo, co se bude dít dál. Poslední tři díly ale na mě působí jako úplně zbytečný přílepek. Jenže kvalita těch deseti dílů je dostatečná na to, aby se to v mém celkovém hodnocení nijak neprojevilo. PS: I Evžen Sokolovský natočil dílo, které skončilo na dlouhá desetiletí v trezoru... (06.10.2022)

13/13 Normalizační seriály Evžena Sokolovského jsou negativním pojmem. A skutečně byla chyba je po revoluci ostrakizovat a tím na ně upoutat ještě větší pozornost. Mnohem lepší způsob, jak se s tímto dědictvím vypořádat, by byla občasná repríza v neatraktivním čase, což by uspokojilo poptávku pamětníků, nostalgiků i profesionálů a nevznikla by skupina lidí, kteří by k tomu přistupovali jako k novodobému trezoru. Protože po umělecké stránce jsou Sokolovského seriály naprostý omyl, po letech jsou navíc nechtěně notně komické. Normální divák by o ty dlouhé statické záběry z pracovního prostředí nezavadil a pamětník by maximálně zavzpomínal na herce a herečky z té doby a byl by klid. Toto se ale nestalo a do odvysílání na slovenské JOJke si člověk mohl o Zákonech pohybu přečíst lecjaké teorie a z nich vyplývající závěry. Co naplat, že se tentokrát Sokolovský spojil se starým praktikem rozhlasu i televize, s Milošem Smetanou, když společně neuhlídali ani ty základní dějové linky na pomezí provozu národního podniku Radiana a soukromých životů těch největších kádrů. Milostné peripetie jsou k uzoufání neuvěřitelné, pracovní problémy rádoby dramatické, jednotlivé postavy šustí papírem a když už se občas povede alespoň nějaká ta krátká scéna nebo dialog, daná situace vyznívá do ztracena. Vysloveně trapné jsou rozdíly mezi kladnými a zápornými postavami, důraz na nového ředitele vychází nikoli z jeho skutečných schopností, ale z jeho povahy Mirka Dušína. Pro Viktora Vrabce to byla první hlavní role, což se ukázalo jako další mínus. Cosi zajímavého se zde pokusil odehrát cholerický Casanova Štěpnička, odkvetlý seladon Ráž nebo za všech okolností charakterní Růžek. Všichni ostatní měli smůlu. Finále s německy hovořícím Ševčíkem byla už naprostá parodie, která měla jen demonstrovat, že závody celého Československa jsou jedna velká rodina a nějaké trapné západní Švýcarsko do toho nemá co vstupovat. Pro milovníky dobových reálií lze z celého seriálu vystřihnout pár minut z tehdejšího brněnského veletrhu. (08.05.2024)