Zahraj to znovu, Same

Casablancu jsem zatím neviděl, ale pochopil jsem, že si z ní Woody Allen vzal jenom to nejlepší. Film samotný je klasický Allen standard, který už na začátku jeho kariéry výborně zvládal dialogy a dělal si s divákem co chtěl. Pět hvězd nedokážu dát za to, že ačkoliv ten konec byl opravdu krásný, mně nic moc neřekl, protože jsem právě Casablancu neviděl, takže pokud si chcete film vážně užít, tak až po samotné Casablance. Jo a abych nezapomněl, Diane Keaton tady byla vážně skvělá. Jak to ten Woody dělá, že se kolem něj pokaždé motaj tak krásný ženský. (29.12.2012)

"Každý je někdy Bogart." Jeden z těch filmů, které jsou vtipné i dojemné zároveň, zasněné a zároveň tak pravdivé... Prostě krásné. Woody Allen předvede několik scén jako vystřižených z grotesky a protože je léto a jeho terapeut odjel někam, kde se prostě nedá vyslídit, začne brát lekce sebevědomí od samotného Humphreyho Bogarta a nechává se okouzlovat Diane Keaton. Finále se samozřejmě nemůže odehrát nikde jinde než na zamlžené ranveji. (30.03.2021)

Raný Allen se vším všudy, jen to tentokrát režíroval někdo jiný. Seznamování se a navazování vztahů za absurdního srovnávání se Woodyho Allena s Humphreym Bogartem – dobrý nápad, na který se povedlo nabalit spoustu typicky allenovských neurotických dialogů a situací. Komedie, která je opravdu k smíchu. Pokud jste neviděli Casablancu, máte ovšem hendikep. (21.04.2010)

Parádní komedie Woody Allena, ke které si samozřejmě napsal scénář a ujal se hlavní role, ale režii nechal na H. Rossovi. Allen se pro tenhle typ filmu doslova narodil. Opět geniální dialogy, nezapomenutelné scénky, vtípky a překrásný závěr (citování z Cassablancy). Zkrátka další výborná podívaná od nejslavnějšího neurotika:)....... (10.03.2008)

Woody tentokrát nestál za kamerou, ale snímek se dá z fleku zařadit mezi Allenovu ranou produkci, kdy navazoval na svoje herecké kreace ve stand-upech. Je to rozjuchané, expresivní herectví, které ještě ani v nejmenším nepřipomíná jeho proslulé intelektuální konverzačky. Na druhou stranu, jeho Allen už má charakteristiku bolestínského, nejistého neurotika, kterého si později Woody vybrousil do dokonalosti. Dá se říct, že si tady Woody vyzkoušel pozici, kterou ve světě proslul Pierre Richard, tedy sympatického nešiky, který bojuje o přízeň druhého pohlaví. Jenže zatímco Richardovi pasovaly obě polohy, tedy komediální i romantická, u Woody Allena funguje pouze ta komická. Zkrátka a dobře, polohu svůdce, který dostane do postele Diane Keaton, mu věřit při nejlepší vůli nemůžete. Leda by do ní napřed nalil láhev alkoholu nebo účinnou drogu. Nemůžu říct, že bych se nebavil, ale nemůžu ani tvrdit, že bych se odvázal nějak moc. Stačí to právě tak na 3 hvězdičky. Stejný nápad nepoměrně úspěšněji rozvinul Woody v Purpurové růži z Káhiry, kterou jsem taky ohodnotil výš. Celkový dojem: 60 %. (11.01.2017)