Z

Tak aby bylo jasno - tohle je jednostranný, silně angažovaný, levičácký snímek, s kterým nesouhlasím takřka v ničem - protentokrát na to ale kašlu také proto, že se u nás jedná o dost opomíjenou záležitost. Je to úvodní film ke slavné Costa-Gavrasově politické trilogii a jde v něm o vraždu řeckého opozičního politika Gregoriose Lambrakise, která v létě roku 1963 zahýbala nejen řeckou politickou scénou. Popisuje, jak se policie a armáda snažila zmařit vyšetřování, a poodhaluje vojenské zákulisí vraždy. Fakticky je dost přesný (podle románu Vassilise Vassilikose) - problém tkví ale v tom, že vykresluje levičáky jako skupinu intelektuálních snílků brojících proti atomovým zbraním, zatímco téměř každý druhý spořádaný občan je tu zakukleným extrémně pravicovým spiklencem. No nic. Natáčení filmu se setkalo se zděšenými reakcemi, nikdo ho nechtěl podpořit, Jacques Perrin nakonec musel založit vlastní produkční skupinu. Costa-Gavras se dočkal podpory i od hereckých hvězd Yvese Montanda, Jean-Louise Trintignanta či Irène Papas, které se vzdaly většiny ze svých honorářů. No, politiku už nechám být a napíšu, že lepší politický thriller jsem ještě neviděl a sleduje současnou americkou tvorbu - asi pěkně dlouho neuvidím. Film fascinuje svým tempem, strhujícími akčními scénami (potyčky, samotná vražda, rvačka na korbě dodávky, scéna najíždění auta), které jsou výborně hudebně podbarveny s působností rovnající se takřka Morriconeho dílům. Naprosto dokonalý je střih, který film ještě zrychluje. Postavy vůbec nevyčnívají a pozornost je správně rozčleněna - vítězí asi zpočátku nedůvěřivý, ke konci odhodlaný vyšetřující soudce v podání bezchybného Jean-Louise Trintignanta, kterému se jednoduše nedá nefandit. Poslanec Yvese Montanda je dostatečně tragický, jeho žena Irene Papas jakbysmet. O něco méně jednoznačně kladný, o to více sympatický novinář Jacquese Perrina. Ale i záporné postavy mají svoji dramatickou sílu - především Yago Renata Salvatoriho. Brilantní film o boji proti prohnilé moci s happyendem (neodolatelné výslechy a odchody generálů) a vlastně i bez něj. ("historicko" -shrnující epilog). I s "nadějí" do budoucna ("seznam četby".) Zatím jasných pět - až to uvidí tak 100 lidí, kvůli ideologii uberu. (02.08.2005)

Myslím, že paralely s dnešným vývojom sveta, sú jasné. Každý režim zakazoval, zakazuje a zakazovať bude. A to to, čo hodnostárom nevyhovuje a pripomína ich skazenosť ľudom. Je už len na tej ktorej ovci, ako zabeká. Nečakal som nič výnimočné, čo sa týka filmu, aj napriek oscarovým oceneniam a nomináciám. Akosi som tušil, že aj napriek kritickej sláve, to nebude topka ( narozdiel od podobne strihnutej BITKE O ALŽÍR ). Snímok dravý a hutný, ale stále len niekde na pol ceste. (07.05.2019)

Viete, čo ma na tomto pozoruhodnom, politickom, znepokojivom snímku najviac zaujalo ? Skúste si zatipovať. Stále nič ? Chvíľka napätia... A je to tu ! Vážené dámy a vážení páni, v snímku „gréckeho Olivera Stonea” , ma 100 % INTERESOVAL špičkovo - špičkový STRIH, francúzskej strihačky Françoise Bonnot, ktorý je naprosto strhujúci, a vôbec vďaka tomu som sa nadmieru stotožnil so strhujúcim dianím. Už si ani nepamätám, ako dlho som očakával z mojej pozície, kedy konečne UZRIE SVETLO SVETA = Z. Nie som typ človeka, ktorý sleduje politiku, ale sledovať UDALOSTI okolo demonštrácii, kde sa schyľuje k likvidácii istého poslanca, pritom prsty v tom majú všetci vysoko postavení, a „proti múru” stojí húževnatý SUDCA, o nadčasové filmové prebiehanie, je naprosto postarané, až neveriacky krútim očami, aká extáza sa mi dostáva. Určite by som pochválil režiséra, scenáristov, kameru, či aj hudbu, alebo herecké obsadenie, v ktorom sa „predvádza” povolaný Jean - Louis Trintignant, ale i Yves Montand, ako Z, zo ženských hereckých predstaviteliek, mi jednoznačne inklinovala Grékyňa Irene Papas, v úlohe zdrvenej manželky „obetného baránka” , to by bol klasický nadštandardný pozitívny PLUS, áno, to je bezpochyby pravda, vylepšuje to celkové nálady, pocity a myšlienky, no, už v samotnom úvode spomínam, čo ma to vlastne tzv. poznačilo. Takýto film ešte len čaká na ďalších múdrych divákov, ktorí zatiaľ odolávajú, ale mali by sa nad tým zamyslieť, čo im to uniká... Ja som tento REST našťastie dobehol. (16.05.2017)

Snímek o politických vlivech, lžích, manipulaci a zastírání. A o marném boji proti tomu všemu. Velmi nepříjemná podívaná od mistra politických thrillerů, jímž je Costa-Gavras. Byl jsem překvapen, kolik času na plátně nakonec strávil hlavní herec Yves Montand, což ovšem nakonec přidává na šoku a deziluzi, které patří k vyznění tohoto filmu. A před závěrečnými titulky přišlo totální vystřízlivění. Do zpěvu vám po zhlédnutí určitě nebude. (18.04.2020)

Režiséra Costa-Gavrase i herce Yvese Montanda si vážím především za jejich nasledující společný snímek Doznání, ve kterém v dobách tuzemské normalizace nabídly (tehdy alespoň "západním" divákům) drsný obraz vykonstruovaných procesů 50. let v Československu. Volnou sérii o mrazivých politických událostech z různých krajin, navíc dle autentických knižních předloh, rozhodně vítám. Ač přiznám se, že zdejší téma atentátu a zvrhnutí vlády v Řecku je mi poměrně vzdálená nejen jakýmikoliv vědomostmi. Zaujal mne samotný úvod s přednáškou, kde se mluví o totalitních či jinak represivních režimech v metaforických přirovnáních k plísním během pěstování rostlin. Ale s přesunutím děje k věci mi trvalo mnohem déle, než se mi příběh z poměrně vzdálených končin dostal pod kůži, nicméně nakonec se povedlo! Především od momentu, kdy se rozjelo brilantní vyšetřování ve stylu detektivky (v postupném přepájení různých zjištění s politickým pozadím), začal pro mne příběh, který byl velice napínavý a působil i silně. Charismatickému Montandovi padla role zavražděného, takže se objevuje bohužel jen symbolicky, nejčastěji v různých flashbacích, ale Jean-Louis Trintignant mi svou kreací hlavního vyšetřujícího jeho nepřítomnost celkem slušně vynahradil. Stylovou podívanou nádherně podporuje i vizuál, který Gavras s tvůrčím týmem doladil podle řecké vlajky laděny do kontrastně modro-bílých motivů. No uznejte: pánové v modrých oblecích a bílých košilích, v místnosti s bílými zdmi modrý nábytek, na modrém stolku bílé papíry, dokonce modro-bílý psací stoj, a pozor: bílý ventilátor s modrou vrtulou! Tak tomuhle, pane režisére, říkám originální umělecký cit pro patriocismus k vlastní rodné zemi. 80% (06.09.2019)