Pýcha a předsudek

Nejen z vlastní zkušenosti dobře vím, že stejně jako v životě i v lásce není radno dát na první dojem, neboť z počáteční antipatie se může nakonec vyklubat hluboký cit. To je Pride & Prejudice. Ač nejsem příliš pyšný na tento svůj předsudek, považuji žánr domestic novel (čili „román rodinného života") za jeden z nekrutějších nástrojů španělské inkvizice. Květnatá mluva, zvířecí námluvy tancem a panovačné matky kuplířky - to vše umocněné líbivě karamelovým stylem Wrighta, který mi už od Pokání nesedí. Holt, asi do toho dávám víc rozumu než citu.. „It is a truth universally acknowledged, that a single man in possession of a good fortune, must be in want of a wife..“ Zvláštní to časy - za tu dobu, než při "rozhovoru o samotě" vyjádřil dotyčný své city k milované, mají nyní partneři už i po rozvodu. Princip je stejný, jen čas se zdá běží o něco rychleji.. (29.09.2009)

Rád bych šel výš, ale u romance, která mi nerozbušila srdce prostě nemůžu. Pěkná atmosféra a malebná kamera tak akorát na míru, ale Keira mi úplně neseděla, některé holky včetně Imeldy přehrávaly a ty vizuální manýry s dvouminutovými jízdami mi nějak nešly do kupy s literárně rozkecanými dialogy. Asi jsem moc konzervativní a příliš přízemní, když vidím v zamilované slečně na útesu kýčařinu, ale... s tím člověk nic moc nenadělá. :-) (12.02.2006)

Formálně naprosto skvělé, bohužel jsem však měl v každém druhém záběru/dialogu pocit, že jsem přesně tohle viděl již nespočetněkrát předtím a v lepším provedení. Pýcha a předsudek v žádném případě neurazí. Na obodobí ve kterém se odehrává má nezvykle bystré a vtipné dialogy. Stejně tak prostořekost a upřímnost Keiry je mi sympatická. Ovšem jakožto příběh o lásce/vztazích mě toto dílko nikterak hlouběji neoslovuje, což je vzhledem k mému vkusu/cítění vcelku záhada. Snad možná příliš vyumělkované - tak bych celek charakterizoval v jedné krátké všeříkající větě. Cit ano, emoce taky, ovšem vše se tak nějak táhne, plouží...zastřenost, pravá láska, umělá láska, zvyky aristokracie....vše už jsem viděl někde jinde...nic nového pod sluncem. (15.10.2006)

Pýcha a předsudek si je hodně podobná filmu Rozum a cit, jak jinak, když oba filmy jsou natočeny na motivy románů Jane Austen, avšak režie tyto snímky naprosto odlišila. Musím říct, že Ang Lee se s předlohou popral lépe. V Pýše a předsudek mi chybělo vykreslení citů a charakteru hlavních postav. Celé to mělo být o silné lásce, která byla potlačována pýchou, jenomže z filmu to moc nevyznělo. Joe Wright moc dobře zachytil kouzelného ducha Anglie. Líbilo se mi, jak lesk a honosnost plesu kontrastovala s klidem a krásou venkova. Prostředí filmu je nádherné, kamera je dokonalá, jen mi chybělo vykreslení hloubky celého příběhu. (12.04.2006)

Mám moc rád anglickou historii a literaturu, což snad do jisté míry ospravedlní to, že se mi tahle červená knihovna líbila víc, než jsem si ochoten připustit. Pěkné herecké výkony, rozkošná Keira, pohodová atmosféra (celý příběh nemá žádnou hmatatelnou krizi) a vtipné dialogy jsou několikrát podtrženy dokonalou formální stránkou... Opravdu už jsem si dlouho takhle nevšímal kamery a neobdivoval kulisy, kostýmy či exteriéry. Veliká spokojenost, klasický film, na kterém si něco najde každý. 90% (10.03.2007)