Hory mají oči

Většina kultovních filmů Wes Cravena prostě není pro mě. Dokážu pochopit, že ve své době to musel být hit a něco ne zrovna obvyklého, ale nezlobte se na mě, zestárlo to. A to teda pořádně. Spíš to ve mě vyvolávalo smích a strašnou nudu než cokoli jiného, protože vzhled a jednání kanibalů prostě už v současnosti působí pitomě a atmosféra zde neexistuje hlavně kvůli tomu, že ji není moc na čem stavět. I ten Texaský masakr motorovou pilou působil promyšleněji, tohle je obsahem jen další klasický zástupce z řady hororů typu "parta lidí někam jede a musí strávit noc uprostřed ničeho". Ani to v sobě nemá moc překvapujícího, umírá se přesně tak jak člověk očekává a absolutně se tu nepovedlo u mě vyvolat jakýkoli zájem o osudy postav, naopak, všechno mi bylo lhostejné, zvlášť když se tu všichni chovají tak pitomě. Pár zajímavých nápadů a scén v tom sice je, ale na víc jak dvě hvězdy to nevidím. Stejně jako u Vřískotu a Posledního domu nalevo... 2* (01.08.2022)

Craven stále ututláva inteligenčnú nízkosť tam, kde začal a neprináša okrem naturalizmu veľké možnosti uplatnenia strachu. Teda jeho teleportné stelesnenie sťa hôr a samoty využíva celá rada béčkových tvorcov a šibrinkovanie s rôznymi kamerovými uhlami je účelné. Hory majú oči je preto ekvivalentom bláznivých psychopatov, ktorý svoju hlúposť a sexuálnu frustráciu odbavujú na nevinnosti zaseklých turistov uprostred sveta nikoho. A protipólom, ktorý pre temné hory predstavuje neistota teritória, ktorá labilnejšieho jedinca obklopuje. Lenže on ju združil a zakčnil, čoho výsledkom je brutálny nárez, miestami ťažko neprístupný. Keď si ale predstavím, čo všetko sa natáča dnes, prižmúrim. (26.08.2016)

Wes Craven pokračuje v krutojízdě a po násilnickém THE LAST HOUSE ON THE LEFT valí do diváka další explotační kousek v podobě řádění zdegenerovaných vidloňů kdesi v americké poušti, kde díky plánované zastávce po cestě na Floridu zůstává trčet početnější rodinka Carterových v karavanu s nepojízdným autem. Poušť není žádná sranda a vyrazit pěšky na míle daleko pro pomoc chce trošku kuráže, navíc když se okolo potloukaná banda krvežíznivých zdegenerovanců. Craven diváka nešetří a pere do něj znásilnění, vraždění, náznaky kanibalismu a pestrou snůšku násilností s decentním množství gore scén v podání útočníků, kterým pro diváka nevévodí jejich kápo (otec klanu), ale charismatický Michael Berryman v roli Pluta. Dílko velmi těží z prostředí vyprahlé pouště, která jen umocňuje bezmocnost napadené rodinky. Pomalejší rozjezd tvůrce vyvažuje následnou akcí nejen v podobě útoků vidloňů, ale i houževnatého odporu členů rodiny Carterových, jejíž šance na přežití nejsou nijak valné. Snímek kromě vynikajícího námětu disponuje také dějovou nepředvídatelností, díky níž si drží diváka v pozoru až do samotného finále. Hodnotím čtyřmi poctivými hvězdami. (19.05.2011)

Ajov remake je skutočne remake ako sa patrí. Určite som bol pri sledovaní tohto filmu ovplyvnený tým Ajovím (dej a dokonca aj postavy sú až zarážajúco podobné), lebo fakt som neplánoval udeliť tomuto počinu 4* ani vo sne. V podstate som bol celý film napätý čo ďalej. Samozrejme že dnes tieto postavičky vzbudzujú patričný úškrn a ak by tu niekto hľadal atmosféru TCM (1974) tak také niečo tu nenájde ani lupou, no celkové vyznenie filmu zanechalo u mňa dobrý dojem. Ako si všímam tak herečka Dee-Wallace (predstaviteľka Doughovej manželky) bola s obľubou obsadzovaná do hororov – okrem tohto hrala hlavnú postavu aj v Cerpenterovej veľmi slušnej adaptácii Kingovho románu Cujo (1983) a atmosférickom vkodlačom horore Howling (1981). (18.08.2006)

Cravenův nenápaditý odvar z Texas Chainsaw Massacre. Nic drsného ani zajímavého se nekoná, atmosféra řekněme trochu ze začátku na staré opuštěné pumpě uprostřed rozpálené pustiny, než se protivník odkope, zato nudné postavy a kecy, byť s fajn sedmdesátkovou patinou. Dneska už pro mě nekoukatelné. Cravenův první pořádný film byla až NOES. (24.02.2021)