Poslední dům nalevo

Asi jeden z vůbec prvních hororů/thrillerů, kterej vše ukazuje dost naturalisticky a drsně a nehraje si na nic morálního, ovšem na mě tyhle filmy o znásilňování moc nepůsobí, asi se úplně nedokážu vžít do psychicky i fyzicky mučených postav a cítit s nima nebo to je možná prostě jen odtažitě natočený, nevim přesně, ale to rozhodně neni jedinej problém filmu. To nejzákladnější, co mě celkem zarazilo je fakt, že většina hereckých výkonů stojí jednim slovem za hovno a možná i to se podepsalo na tom, že to ve mě nic moc nezanechalo, nejhrůznější jsou v tomhle směru rodiče, jejich chování v několika situacích bylo tak neskutečně mimo, že už to snad ani víc být nemohlo a celej film to až neskutečně sráží, ovšem odplata je dokonalá a ve finiše ten film, ještě spolu s předchozíma násilnýma scénama, vylepšuje (27.03.2009)

Na rozdíl od remaku pojal Craven svůj film jako satiru na společnost, což dělal i ve svých zombiárnách. Pseudoromantické (tedy spíše kýčovité) záběry přírody jsou v přímém protikladu k jednání lidí. Rovněž v průběhu násilných scén zní příjemná country, což připomene Kubrickův Mechanický pomeranč (1971). Samotné násilí se smrskává na krev, většina záseků jde mimo kameru. Nevadí to. Film není prvoplánovým hororem, ale psychologickým dramatem. Craven chce ukázat nejen hloupé a naivní chování dívek, ale především neschopnost státního aparátu v momentě, kdy má pomáhat. Samotní policisté jsou karikaturou a jakoby vypadli z vtipů o poldech. ,,Nejedem.",,Ano, nejedem, ty debile, protože došel benzín..." Brutalita filmu je v jednání postav, a tak usekntutí ruky nebo noření pily do břicha není nutné ukazovat. Ano, citovaný Pramen panny byl zřejmě hlavní inspirací, ale podobné příběhy najdeme i v lidové slovesnosti. Touha po pomstě je pochopitelná, avšak dláždí cestu do pekla... (27.04.2017)

Další extrémně přitroublý exploaťák ze sedmdesátek, s naprosto neskutečně příšernými "hereckými" výkony a ultradebilním scénářem. Zajímavý je snad jen tím, že se stal předlohou ke dvěma pozdějším (a také nijak oslnivým) filmům, a to k "The House in the Middle of Nowhere" (2005) a stejnojmennému remaku z roku 2009. Film je jen nepatrně málo dementnější než I Spit On Your Grave (1978), u kterého jsem řešil, jestli náhodou celý štáb včetně herců nebyl retardovaný. A u tohohle kinematografického lejna jakbysmet. Ale zatímco "ISOYGu" jsem dal jednu hvězdu aspoň za Camillu Keaton, tady mě žádný důvod pro hvězdu nenapadl. Naopak za policisty, boj s motorovkou a skok do bazénu bych nejradši ten odpad! zdvojnásobil. Zapamatováníhodná je z něho jen krásná a teskně melancholická píseň Davida Hesse "The Road Leads to Nowhere", jinak čistokrevný odpad a ukázka otřesné scénáristické i herecké (vlastně neherecké) demence. (12.02.2014)

Je úžasné jak se Cravenovi povedlo skloubit násilí a humor do až neuvěřitelně funkčního tvaru, který přetéká nápady, charaktéry, experimenty se zvukem a hravou hudbou.................... Zároveň je zábavné sledovat jak se o mnoho let později snaží jít "Chaos" a "last house on the left(2009)"ve stejných stopách, ale naprosto to nefunguje a láme si to zuby na nezvládnuté míře násilí kombinováné s absencí nadhledu. Wes se nebere vážně a možná právě díky tomu se mu povedlo odvyprávět relativně silný příběh. (21.09.2010)

Že by sa mi predsa len tento žáner tak páčil, nijak zvlášť ho nevyhľadávam ale vzhľadom na naposledy videný I SPIT ON YOUR GRAVE, ktorý ma v dobrom prekvapil i keď na druhé zhliadnutie sa nijak zvlášť nechystám, podobne aj THE LAST HOUSE ON THE LEFT keď mám ohodnotiť a porovnať so súčasnou hororovou produkciou plnou prázdnych filmov ktoré v pohode hodnotím troma hviezdičkami mi príde dať mu menej ako 4* neférové. (29.05.2008)