Poslední dům nalevo

Má rodič právo popraviť vraha svojho dieťaťa? Téma na obsiahlu diskusiu a námet na seriózny film (viz. Prameň panny Ingmara Bergmana). Lenže rejža Wes Craven a producent Sean S. Cunningham nechceli natočiť seriózny film. Sexuálne poníženie a šokujúce násilie na človeku miešajú s veselou hippie hudbou a komediálnymi výstupmi prihlúplych malomeštiackych policajtov. A síce tým zaujímavo nabúravajú štylistické klišé filmov doby kvetinových detí, filmárskym amatérizmom svoje dielo potápajú do bažín lacnej provokácie. (05.10.2003)

Chápu,že je film pokládán za jeden ze základních kamenů žánru exploitation, určitě, to na tu dobu, silná káva. Ale i tak sem se značnou část filmu nudil a co se brutality týče, ty největší masakry stejně nejsou vidět. Herecké výkony(na které se u exploitationech celkem hodně sází) jsou zde až komické, hlavně co se rodičů Mari týče, to je vážně tragedie,člověk jim nevěří ani nos mezi očima. Vraždící trojka je celkem správně uchylná. Určitě to v té době muselo být silné sousto, ale být film o něco mladší,je to jen celkem slabá nuda. Každopádně ctím klasiku v žánru a chápu ten kultovní status. (20.06.2009)

And the father tells the mother wait for the rain, wait for the rain. And the road leads to nowhere... Brilantní! (Ne)stárnoucí debut (ne)stárnoucího řezníka Wese Cravena, který dokáže šokovat i po třiceti letech a jehož vliv a definice můžeme vidět dodnes - The Devil´s Rejects apod. A bohužel ani Cravenova klasika se nevyhne znásilnění a brutálnímu mučení ze strany moderní vlny remakeů. Dovedete si představit Last House on the Left bez skvělého Davida Hesse, coby Kruga a jeho charakterního soundtracku, lacinosti a minimalismu a obsese sedmdesátých let? Už teď je mi do breku a bolí to o to víc, že o produkci se stará sám Craven s Cunninghamem. (15.12.2008)

Je úžasné jak se Cravenovi povedlo skloubit násilí a humor do až neuvěřitelně funkčního tvaru, který přetéká nápady, charaktéry, experimenty se zvukem a hravou hudbou.................... Zároveň je zábavné sledovat jak se o mnoho let později snaží jít "Chaos" a "last house on the left(2009)"ve stejných stopách, ale naprosto to nefunguje a láme si to zuby na nezvládnuté míře násilí kombinováné s absencí nadhledu. Wes se nebere vážně a možná právě díky tomu se mu povedlo odvyprávět relativně silný příběh. (21.09.2010)

Craven geniálním způsobem pracuje s protiklady a stříhá z idilických záběrů příprav narozenin rovnou na brutální znásilnění a zpět. Protipólem chladnokrevných vrahů postrádajících motivaci jsou pak ubozí policisté, neschopní zavázat si tkaničku u bot. Jako celek je to místy lehce nepřesvědčivé (a myslím, že tomu tak bylo i před lety), ale má to sílu. Je v tom vidět prvotina a málo peněz a možná o proto mi to přišlo tak zajímavé. Rozhodně doporučuju. (23.07.2009)