Vřískot

"Movies don't create psychos; movies make psychos more creative!" Napriek tomu, že film je v niektorých veciach značne nedokonalý (nie je motív na vraždu 90% postáv + koniec je hrozne prekombinovaný) a ďalšie veci zostarli (citovanie filmov), vo svojej dobe to bol neskutočný závan čerstvého vzduchu a i o skoro 20 rokov neskôr pôsobí film prekvapivo sviežo. Môže za to celý out-of-the-box pohľad na slashery, ktorý je symbolizovaný nielen v tých odkazoch na žáner a jeho pravidlá (čo bolo vo svojej dobe nesmierne originálne), no v skutočnosti je rozliaty do celého filmu. Napríklad Williamson dáva na svoju dobu výnimočný dôraz na postavy a to nielen hlavné. Skoro každá postava je zapamätovateľná a to v žánri nemá obdobu. Podobne vizuál je neskutočným krokom vpred. Už na prvý pohľad je tento film akoby svetelné roky vzdialený od ostatných slasherov nakrútených pred rokom 1996. Škoda, že tento punkový prístup dlho nevydržal a po Vreskote ostatné slashery (vrátanie samotných pokračovaní Vreskotu) nehľadali nové cestičky, ale opakovali nanovostanovené pravidlá. A tak tento slasher revival skončil, ani poriadne nezačal. (18.11.2005)

Když kdysi v sedmdesátých letech přivedl za ručičku pan Carpenter šílence Myerse, vytvořil tak základní kámen pro ten žánr hororů, jenž nese nepříliš pěknou jmenovku vyvražďovačky. Jenže v průběhu 90tých let tenhle druh hororů začal kolísat. Vzniklo několik nepříliš originálních projektů až do roku kdy přišel do kin Vřískot. Klasický systém tohohle typu hororů převedl do moderního svižného kabátu a ve směsi s černým humorem opět oživil usychající odnož. A taky rozpoutal vlnu svých více či méně úspěšných napodobovatelů. Zkrátka Vřískot to je zábava, napětí a akce od začátku do konce okořeněná vtipem, zajímavými zvraty a vším co k hororu patří. Nebál bych se právě Vřískot zařadit mezi pětici nejlepších hororů posledních deseti let. Takže se usaďte, zkontrolujte zámky na dveřích, vypněte mobil a vytáhněte telefon ze sítě (pro jistotu) a dobře se bavte. Čtyři hvězdičky naprosto po právu. (09.02.2004)

Je jasné, že se jedná o úplnou novotu, která zanesla svěží vzduch do pěkně zapáchajícího žánru. Zároveň však dle mého názoru úplně potlačila klasické atributy vyvražďovacího hororu a nabídla "jenom" černý humor a rozbití většiny klišé, což bohužel vede ke ztrátě jakékoli "vyššího smyslu". Jediným věčným plus asi navždy zůstane hnusný hlas Rogera L. Jacksona. (23.04.2005)

Jeden ze zakládajících snímků žánru "teenage-horor" a zároveň asi jeho nejkvalitnější zástupce. Neve Campbell tady předvádí svůj dosavadní herecký vrchol a taky ostatní herci mile překvapují. Stejně tak je milým překvapením scénář, jenž sice staví na mnoha hororových klišé, ale zároveň si z nich v mnoha ohledech dělá osobitou legraci, což dodává tomuhle snímku i mírný humorný podtón. Ale fakt jen mírný, jde přece jenom o horor, kde není úmyslem diváka rozesmát, ale vystrašit. (25.03.2003)

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)