Zběsilý útěk

Zběsilý útěk je postavený na neustálém vršení dalších a dalších vyhrocených situacích. Joey Stále pádí vpřed, ale jeho cíl je stále stejně vzdálený. Tempo je opravdu zběsilé, proto zamrzí jeho znatelné zpomalování dojemnými příběhy z minulosti jednotlivých postav (na Rodenovo vyprávění o desetiminutové verzi Kovbojů jen tak nezapomenu :)). Zběsilý útěk není čiročirou akční smažbou, jeho hlavní myšlenka je nejlépe patrná na scénách z „doupěte“ dvou, děti k smrti milujících, individuí. Jde o nikdy nekončící útěk před strachem. Nikoliv o strach z příšer vytvořených bujnou dětskou fantazií, nýbrž o strach z všudypřítomného, dobře viditelného i hmatatelného lidského zla. Myšlenková hloubka mě vzhledem k očekáváním mile překvapila. Zpočátku jsem měl sklon k cynismu, k zesměšňování sofistikovaně se tvářících vět, ale když mi došlo že zde výjimečně neplní pouze funkci „vaty“ mezi jednotlivými akčními sekvencemi, o sto osmdesát stupňů se změnil i můj přístup k filmu. Mnohé situace jsou velice nepravděpodobné, pouze dotvářející dojem co nejefektivnější podívané. Množství samoúčelných kamerových exhibic překračuje jistou únosnou mez. Když se kamera náhle otočí vzhůru nohama, je to pěkné, ale nemá smysl hledat v tom nějaký záměr, že by to třeba mělo znázorňovat momentální psychologické rozpoložení hlavního hrdiny. Jde prostě o efekt a ten je v daném okamžiku dostatečně „cool“, abyste upustili od řešení jistých logických nejasností. Nejvíce jich vyplave na povrch po odhalení pointy „převracečky“ dávající všemu dosavadnímu dění zcela odlišný význam a vlastně jej činící poněkud zbytečným. K tomuto odhalení dojde během super efektivní a super krvavé scény v modře podsvícené hokejové hale, která mi svou náladou v mnohém připomněla Scottova Posledního skauta. Touto scénou a tímto odhalením však film bohužel nekončí. Je na pro nás přichystáno ještě jedno překvapení, o němž víme již od počátku (postřelený Oleg), kdy však ještě nevíme, že bude překvapením. Ze všech samoúčelných scén v celém filmu je tato nejsamoúčelnější a pokud si při ní řeknete „páni, ti mě zase vypekli“, dokonale splní svůj účel a pak už může následovat finále jako z antické tragédie (skoro!), při němž nezůstane jedno oko suché. Více než herecká účast Karla Rodena (měl by si své ruské bastardy nechat patentovat) potěší Paul Walker předvádějící oproti teenagerským akcím Rychle a zběsile nebo Do hlubiny mnohem vyzrálejší výkon. Více než pouhou teenagerskou akcí je ovšem celý film, který kdyby se oprostil od místy přílišné efektivnosti, nebál bych se o Wayne Kramerovi začít psát jako o novém Tonym Scottovi. Právě Scotta považuji za jednoho z mála současných režisérů schopných natočit, bez nadsázky, inteligentní akční film. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, pshimi, Janek, Xatrix, Martyr, PCHE (07.05.2007)

Holy shit!! Tak tomuhle říkám akční nářez. Wayne Kramer točí akční scény nejlépe jak jen je někdo zrežírovat může a Paul Walker hraje tak, jako nikdy předtím. Tohle je prostě jeden velkej akční nářez, kterýho bych se snad nikdy nepřejedl a mohlo by to bejt klidně ještě o hodně delší. A to je u filmu, kde se za každou větou vyskytuje aspoň jednou fuck, co říct :-) (23.07.2006)

Tenhle film má pořádný drive a šťáva mu dochází až směrem ke konci, kdy se divák sice dočká jednoho menšího překvapení, ale bohužel na druhou stranu začne nebezpečně moc přibývat klišé. Zběsilý útěk je však jinak velmi slušné akční krimi s pořádnou dávkou adrenalinu, napětí, vulgarismů a parádní technickou a vizuální stránkou. A tuzemské publikum také potěší nemalá česká účast a hlavně solidní reklama na naši kaskadérskou školu. Celkově to vidím na slabší 4* (samotný závěr působí prostě směšně). (19.08.2013)

Soundtrack Mark Isham: 1. Running Scared / Main Title ,2. Love On A Washing Machine ,3. The Duke ,4. True Grit / “Get Down!” ,5. Chasing The Bullet ,6. Crack House Cacophony ,7. Sitdown ,8. The Boys Hide The Gun / Nicky Comes Clean ,9. I Belong To Him ,10. Equal Measures ,11. Dez & Edele’s ,12. Fire Fight ,13. A Mother’s Instinct ,14. You’re An American ,15. I Knew This Kid … / The Killing Ground ,16. Nobody Knows Nobody / Priceless / Drive To Brighton Beach ,17. Iced! ,18. Aftermath / Across The Pulaski Skyway ,19. MacDaddy / T, I’m Coming Home ,20. I Was Always The Real Joey ,21. A Family United ,22. End Credits (12.05.2011)

Yeah, yeah, yeah. Film, který tu letos chyběl, a proto se měl dostat do regulérní distribuce! Nekompromisní, nasrané, krvavé. Co víc si v dnešní politicky korektní době přát. Kramer zvládá konstruovat nádherně vyhrocené situace, vyhledávat v nich ryzí emoce, které nepotřebují hollywoodské kašírování, a všechno to maniakální běsnění na hranici života, smrti a krvavých cákanců přímo do obličeje prosypávat ještě nestoudným množstvím režijních nápadů. Tolik funkčních vizuálních ines snad nepamatuju. Což platí i o postavě Paula Walkera, který představuje přesně ten typ odhodlaného, naštvaného a amorálního hrdiny, který post-McCkaneovská doba nezná. Jediné výraznější mezery vidím v krkolomnosti příběhu (oslí můstky) i v tom, jak jsou natočeny bitky (trochu nepřehledně, s hokejistou i nevěrohodně). Konec se mi zamlouval, i když chápu stesky ostatních. Přeci jen to trochu ztratilo na kulervoucnosti. :-) Kramere, Kramere, máš to dobře rozjeté... (02.08.2006)