Zběsilý útěk

Yeah, yeah, yeah. Film, který tu letos chyběl, a proto se měl dostat do regulérní distribuce! Nekompromisní, nasrané, krvavé. Co víc si v dnešní politicky korektní době přát. Kramer zvládá konstruovat nádherně vyhrocené situace, vyhledávat v nich ryzí emoce, které nepotřebují hollywoodské kašírování, a všechno to maniakální běsnění na hranici života, smrti a krvavých cákanců přímo do obličeje prosypávat ještě nestoudným množstvím režijních nápadů. Tolik funkčních vizuálních ines snad nepamatuju. Což platí i o postavě Paula Walkera, který představuje přesně ten typ odhodlaného, naštvaného a amorálního hrdiny, který post-McCkaneovská doba nezná. Jediné výraznější mezery vidím v krkolomnosti příběhu (oslí můstky) i v tom, jak jsou natočeny bitky (trochu nepřehledně, s hokejistou i nevěrohodně). Konec se mi zamlouval, i když chápu stesky ostatních. Přeci jen to trochu ztratilo na kulervoucnosti. :-) Kramere, Kramere, máš to dobře rozjeté... (02.08.2006)

Slušný thriller, který jako by z oka vypadl filmům od Tony Scotta za žalostných 15 milionů dolarů a nutno dodat, že režisér s nimi dokázal zázraky. Od chvíle, kdy New Jerseyská mafie naběhne do bytu a odstřelí chlápka, který se rozmázne na stěně a nechá po sobě krvavou skvrnu velikostí gigantické kapusty se film ne a ne zastavit a diváka uzemní svojí dávkou akce až do konce. Film se točil v Praze a kdybych si nepřečetl recenze, tak bych si ani nevšiml například Nuselského mostu...ono toho více v podstatě ani vidět není. Objevil se zde i (jak už je v amerických akčních filmech pomalu zvykem) Karel Roden, škoda sice že jen na chvíli, ale zase se zásadní rolí a bylo vidět, že si ji patřičně vychutnal stejně jako já tento film a kdyby nebylo krapet přehnaného konce nejspíš bych se odhodlal i pro 5 *. (01.02.2007)

Running Scared vesele dovádí na novodobé vlně lehce undergroundových akčňáků, které staví stejnou měrou na vidoklipové vizuální přitažlosti jako na originálních zápletkách... Nebojte se vstoupit, Wayne Kramer má na skladě vše, co si srdce (post)moderního diváka žádá - funkční formální exhibicionismus, svištivé tempo, drsné či ujeté postavy, krvavé přestřelky a adrenalinem napumpované situace v každé třetí minutě. A je tam i místo pro parafrázování televizní reklamy nebo odcitování proslulé hlášky Tonyho Montany... Prostě sakrametsky nakopávací smršť, u které rádi mávnete rukou nad typickými žánrovými nedostatky v podobě ideové plochosti, samoúčelné honbě za efektností a scénářem, pro nějž je náhoda nepostradatelnou berličkou. 85% ____P.S pro Veru Farmiga: Vem si mě za muže, miluju tě.... (04.09.2008)

Násilí se musí líbit, musí přivodit erekci! Vše tomuto cíli podřídíme. Střihostřih, temnofiltry, zpomalovačky i zrychlovačky, flash flashbacky, drsnohudba, frenetický zoom, fuck dialogy a skrz scény létající kamera - jen tohle chceme, jen tohle chce náš divák. Náhody přitáhneme za vlasy a pár jich při tom vyškubnem. Uááá! Slabé ****. (08.07.2009)

Zběsilý útěk je postavený na neustálém vršení dalších a dalších vyhrocených situacích. Joey Stále pádí vpřed, ale jeho cíl je stále stejně vzdálený. Tempo je opravdu zběsilé, proto zamrzí jeho znatelné zpomalování dojemnými příběhy z minulosti jednotlivých postav (na Rodenovo vyprávění o desetiminutové verzi Kovbojů jen tak nezapomenu :)). Zběsilý útěk není čiročirou akční smažbou, jeho hlavní myšlenka je nejlépe patrná na scénách z „doupěte“ dvou, děti k smrti milujících, individuí. Jde o nikdy nekončící útěk před strachem. Nikoliv o strach z příšer vytvořených bujnou dětskou fantazií, nýbrž o strach z všudypřítomného, dobře viditelného i hmatatelného lidského zla. Myšlenková hloubka mě vzhledem k očekáváním mile překvapila. Zpočátku jsem měl sklon k cynismu, k zesměšňování sofistikovaně se tvářících vět, ale když mi došlo že zde výjimečně neplní pouze funkci „vaty“ mezi jednotlivými akčními sekvencemi, o sto osmdesát stupňů se změnil i můj přístup k filmu. Mnohé situace jsou velice nepravděpodobné, pouze dotvářející dojem co nejefektivnější podívané. Množství samoúčelných kamerových exhibic překračuje jistou únosnou mez. Když se kamera náhle otočí vzhůru nohama, je to pěkné, ale nemá smysl hledat v tom nějaký záměr, že by to třeba mělo znázorňovat momentální psychologické rozpoložení hlavního hrdiny. Jde prostě o efekt a ten je v daném okamžiku dostatečně „cool“, abyste upustili od řešení jistých logických nejasností. Nejvíce jich vyplave na povrch po odhalení pointy „převracečky“ dávající všemu dosavadnímu dění zcela odlišný význam a vlastně jej činící poněkud zbytečným. K tomuto odhalení dojde během super efektivní a super krvavé scény v modře podsvícené hokejové hale, která mi svou náladou v mnohém připomněla Scottova Posledního skauta. Touto scénou a tímto odhalením však film bohužel nekončí. Je na pro nás přichystáno ještě jedno překvapení, o němž víme již od počátku (postřelený Oleg), kdy však ještě nevíme, že bude překvapením. Ze všech samoúčelných scén v celém filmu je tato nejsamoúčelnější a pokud si při ní řeknete „páni, ti mě zase vypekli“, dokonale splní svůj účel a pak už může následovat finále jako z antické tragédie (skoro!), při němž nezůstane jedno oko suché. Více než herecká účast Karla Rodena (měl by si své ruské bastardy nechat patentovat) potěší Paul Walker předvádějící oproti teenagerským akcím Rychle a zběsile nebo Do hlubiny mnohem vyzrálejší výkon. Více než pouhou teenagerskou akcí je ovšem celý film, který kdyby se oprostil od místy přílišné efektivnosti, nebál bych se o Wayne Kramerovi začít psát jako o novém Tonym Scottovi. Právě Scotta považuji za jednoho z mála současných režisérů schopných natočit, bez nadsázky, inteligentní akční film. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, pshimi, Janek, Xatrix, Martyr, PCHE (07.05.2007)