Safe

Pokud je Julianne Moore v něčem skvělá, tak je to v tom, jak zahrát nemocného člověka. Tady jí ale také hodně pomáhá film celý, který má takovou zvláštní poetiku, jež je sama o sobě jaksi nemocná. Budete mít pocit, že se propadáte kamsi, kde to neznáte a nejspíš ani poznat nechcete. Silný zážitek, který ale nemusí sednout každému. (17.03.2016)

Ozdravný proces sa tým pádom môže vari naplno začať, nakoľko práve táto ústredná, a k tomu zároveň aj mimoriadne precitlivená protagonistka - Carol Whiteová - vskutku náhle ochorela akousi "environmentálnou chorobou," spôsobenou tým, že zrejme pobývala i v toxickom, kalifornskom prostredí, plnom najrôznejších exteriérových chemikálií; čiže zrejme bude musieť čochvíľa priamo vystúpiť i zo svojej komfortnej zóny, ak chce vôbec pomýšľať na opätovné zaradenie sa do klasického životného procesu, ale už nie v takej podobe, ako tomu bolo tesne predtým: návštevy toxických kamarátok a podobne...? • Na jednej strane som síce úspešne zaznamenal naprosto nadštandardný herecký prejav zo strany ústrednej predstaviteľky - Julianne Mooreovej, na ktorej v podstate spočívala celá ťarcha jej individuálneho prejavu, kedy sa kompozícia obrazu väčšinou s miernym emociálnym odstupom držala s ňou i v jednej línii udalostí a vzťahov; inými slovami by som to asi rovnako charakterizoval, ako ONE WOMAN SHOW v podaní tejto sympatickej červenovlásky; pričom, čo sa zase trebárs týkalo takej režisérskej štruktúry, tak vtedy som občasne predsa už trocha viac hromžil nad nevyužitým potenciálom, ktorý sa napokon v danej látke ukrýval, a ktorú režisér Todd Haynes - nedokázal zúžitkovať podľa mojich najtajnejších predstáv → ponachádzal som i niekoľko "hluchých miest," ktoré tomuto titulu postupne znižovali výsledný kredit. • Mierne nadpriemerne ladený dramatický titul [priam najideálnejšie vysvedčenie by predstavovalo známku: 7 bodov z desiatich], od ktorého som mal sprvoti oveľa väčšie očakávania, než aké sa mi teda dožičili, no i napriek tomu neľutujem svoj strávený čas pre túto nezávislú kinematografiu, vďaka ktorej sa poriadne zviditeľnila tátohľa ryšavka, čo pre ňu znamenalo vstup do I. hereckej [super]ligy. (24.06.2024)

Docela mě překvapuje, že si nikdo nevšiml, že hlavním tématem tohoto filmu je uvědomění si sebe sama a sebepřijetí a že ve druhé části žádná new age sekta není. Ale jedno po druhém.,. Je to u mě zhruba 3,5*, někde přesně na rozhraní. Vadila mi rozvláčnost filmu, mohlo to být o půl hodiny kratší, a nic by se nestalo, výpověď by byla stejná a stejně silná. Třeba základní zápletka měla přijít po maximálně 15-20 minutách, a ne po 40. Pak jsem si dlouhou dobu nebyl jistý, jestli to tvůrci myslí vážně jako vážné varování, nebo spíše jako polemiku s podobnými současnými hnutími a moderními pseudotématy. Také jsem doufal, že to bude víc hrát na otázku, jestli u ní jde o zástupný psychický problém, nebo realitu, že může mít skutečnou citlivost na chemikálie. Nakonec je ten film přímočarý a jasně daná. On to v jedné scéně řekne i ten guru Jára (nemyslím to ironicky, jen si nepamatuju jeho jméno), že svět kolem nás je takový, jací jsme my uvnitř. Nakonec to není především ani o těch chemikáliích, ačkoliv to natočila produkční společnost Chemical Films, takže se dá čekat, že asi na problém přehnaného užívání chemikálií varují obecně a možná i v jiných filmech. Hlavním je zde téma, že lidé dnes nedokážou být sami se sebou. Především sami se sebou v klidu a tichu. Potřebují ruch, kravál a nemyslet, Hlavně ne na sebe. Hlavně nevidět sebe samotného takového, jaký jsem. Vidím to u své věřící manželky, která raději sleduje Honzu Musila nebo Myšlenky zločince, než by si dala rozjímavý růženec, což by člověk od ní jako věřící spíše čekal. A taky nechává na své tělo působit negativní zprávy z televize a vskutku má mnohé zdravotní problémy. Vlastně jsem v tom filmu viděl právě svou ženu. Problém je, že by ten film nepochopila. Ano, člověk by měl umět přijmout sám sebe takového, jaký je - se všemi klady, ale i těmi zápory. Což dělá každému velký problém, neb chce být dokonalý a v očích druhých skvělý. A pak dochází k rozporu mezi tělem a myslí. Takže za mne vypadá podnětný a zajímavý film a snad někomu skutečně pomohl a pomůže v sebeuvědomění. Btw, překvapilo mě, že v některých scénách vypadá Julianne Moore jako Drew Barrymore. (18.03.2024)

Zaujal ma obsah tejto snímky a tiež ma potešila Julianne Moore v hlavnej úlohe. Je z toho ale veľmi cítiť anglickú ruku a miesto nahrávania a celé to potom pôsobí ako typická anglická nudná snímka. Film je to asi najdepresívnejší aký som vo svojom živote videl a Jul to dopĺňa skvelým hraním chorej ženy. Problém je, že ju ale režisér necháva utiahnuť celú snímku samú. Nie je tam žiadna výrazná mužská osobnosť. Celé je to len o jednej osobe. Vy už si trháte vlasy, aby ste mali nejaké indície, čo za chorobu alebo vírus trápi hlavnú hrdinku a pomaly sa potíte, aby sa z toho nakoniec nevykľulo to, na čo to vyzerá. Že hlavná hrdinka to má len v hlavne popletené a že za všetko môže ako vždy psychika. (01.11.2022)

Perfektní satira na rozežrané buržousty i na sekty vyklidněných sluníčkových lidiček. Ze začátku mi vadila kýčovitá synťáková hudba a lá Maurice Jarre, pak to ale nějakým zázrakem zaklaplo a začal jsem si to celé přímo nekriticky užívat. "Safe" je technicky takřka dokonalé dílo, které se přitom nebojí nenásilně experimentovat (mnoho klíčových scén je například zabíraných z dálky, takže herci jsou jen malé figurky v širokém záběru na interiér). Scénář je takřka Altmanovsky střídmý, před každým zákonitým (a tedy klišovitým) zlomem ubere plyn - což mnoho lidí zklame, mně to ale z nějakého důvodu dokonale sedlo. Nakonec jsem si vychutnal i samotný příběh znuděné paničky, která se postupně propadá do spirály imaginární nemoci a na útěku před toxiny spadne do sítě pouštní new age komuny. Mám škodolibou radost, že po Hungry Hearts a Away We Go vznikla další filmová jehlička bodající do ezomatek a biootců. Tohle jim rozhodí čakry. (05.08.2015)