Temná pasáž

„Tmavá pasáž” a „Dáma v jazere” , sú klasické Filmy-Noir, mimochodom si obidva odbili premiéru počas roku 1947, a to konkrétne v rozpätí šiestich mesiacov, ale čo je vôbec na tom asi najzaujímavejšie je skrátka to, že sa podobajú, ako vajce vajcu, t. j. sú totižto rovnako spracované , i keď súčasne aj dodávam, že prvý menovaný narozdiel od toho druhého, až tak extrémne nezachádza do krajnosti, keďže sa takto nebude správať až do samého konca... Čo mám tým na mysli ? Akonáhle trochu napoviem, akou formou sú nakrútené, všetkým bude hneď jasné, o čo sa tu vlastne jedná, kedy už práve teraz konečne prechádzam i ku "Dark Passage" , ktorá sa nám divákom čoskoro prihovorí prostredníctvom subjektívneho obrazu: skrz-naskrz prvej osoby, na ktorej je kamera doslova nalepená, a my vidíme iba to, čo vidí protagonista: „Zo štátnej väznice San Quentin, neďaleko Kalifornie, utiekol väzeň Vincent Parry, ktorému je polícia ihneď v pätách. Našťastie natrafil na "dobrého človeka" , ktorý sa mu ponúkol, že ho odvezie do San Francisca, no je príliš podozrievavý, čo aktuálne hlásenie z rádia, iba viac umocní, a tak sa strhne šarvátka. Spacifikovaný jedinec zatiaľ nič nevie o svete, kde zrovna prechádzajúca maliarka Irena Jansenová, by napokon predsa mohla byť tou správnou spojenkyňou, však ? Áno, poskytne mu útočisko, no ale až istý taxikár Sam, mu odporučí plastického chirurga, čím si zmení svoju (neustále) hľadanú tvár, že sa mu tým vari skončia úplne všetky starosti ?” / Varujem vás, že ani zďaleka určite nie, pretože to je len samý začiatok... V podstate behom prvej filmovej hodiny, počujem len Bogartov chrapľavý hlas, a k tomu neuvidím žiadny odraz v zrkadle (dôvod na to samozrejme jestvuje), keď ten zvyšok zvýši aj na nadštandardné charakterové herectvo legendárneho Bogieho, ktorému zručne sekunduje jeho skutočná manželka Lauren Bacallová. Zvyšný ansámbel v podobe Agnes Mooreheadovej a Cliftona Younga, ktorí vskutku ukrývali nejedno tajomstvo, kvôli čomu bolo sledovanie Davesovho snímku impozantným zážitkom, trošku mierne predvídateľným, prečo som nakoniec neudelil maximálne hodnotenie, no i napriek tomu ma nesmierne nadchol ! (15.07.2021)

Vynikající film-noir, který od samého začátku zaujme díky netradičním záběrům kamery (ruce, nohy, boty, ale nikoliv tvář), hudbě, atmosféře, prostředí San Francisca, příběhu s dobrými dílčími zápletkami a napětí, které s přibývajícím časem nabírá na intenzitě. Humphrey Bogart zde ztvárnil velmi dobrou postavu, jednu z jeho nejlepších, troufám si tvrdit. (09.01.2013)

Možná se to mohlo jmenovat Světlo na konci temného tunelu - ani jeden z českých názvů nevystihuje podstatu věci. A přitom je to právě atypický způsob, jakým se světlo na konci tohoto stále zoufaleji se zužujícího a stále temnějšího tunelu, vyloupne, který z Dark Passage činí výlučný a originální film (a který mě rozjařil a očaroval). U případů vraždy jsme zvyklí, že se nakonec vyřeší, i kdyby si kvůli tomu x vyšetřovatelů a y hrdinů mělo zničit osobní život, a všem se dostane alespoň nějaké veřejné satisfakce, včetně pokyvujících diváků, spokojených, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Tady je to jinak, a byť se leckdo může cítit rozčarován, já mám radost jak z vyústění příběhu, tak z žertovného poboření detektivních stereotypů - a přitom, pokud má noir být pohádkou pro dospělé, pak filmu nelze upřít, že v tomhle smyslu dostál žánru na celé čáře.*~ (24.09.2017)

Po druhém zhlédnutí (poprvné na 1. ročníku Noir Film Festivalu) jsem nebyla tolik nadšená, ale pořád je to solidní noir natáčený v lokacích San Franciska, se subjektivní kamerou, která je rozhodně lepší než v Dámě v jezeře, a hlavně hromada hvězdiček padá na vrub B+B. Na DVD jsou zajímavé bonusy, doporučuju. (26.08.2014)

Při sledování této krimi jsem nabyl dojmu, že v Kalifornii jsou všichni lidé ochotni ihned pomoci každému uprchlému vězni, protože jsou přesvědčeni o jejich nevině. K větší reálnosti mě tam chyběla už jen scéna, jak náhodný kolemjdoucí pozná marně se maskujícho uprchlýho trestance a zvolá "Jéééé, vy jste ten, co včera utekl, ta plastika Vám, ale moc nesluší. Můžu se s Vámi vyfotit a dostat autogram ? Kolik ode mě budete chtít peněz ? Pojdte k mě domů, já vám dám najíst a dám vám své nejlepší oblečení, že nebudu mít co na sebe mi nevadí. Budete chtít opíchat mou manželku, klidně. Bude chtít opíchat mou dcreu, není problém. Co bych pro Vás ještě mohl udělat, pane uprchlej trestanče ? Že mě můžou zavřít, za to, že jsem Vám pomáhal ? Nevadí, bude mě ctí si kvůli vám zkurvit život, jsme přece v San Franciscu a co může být tedy větší čest než pomáhat uprchlým zločincům. Navíc jste u soudu řekl, že jste těch 150 lidí nezabil a já vám věřím i když vás chytli na místě činu z nožem v ruce." Bohužel tato scéna mě ve filmu dost chyběla, nechápu proč ji nakonec z toho filmu vystřihly. Zcela jistě by to vygradovalo na ještě větší reálnosti příběhu. Největši hvězda filmu pro mě byla bezesporu jeho neskutečná demence. Od horšího hodnocení Temnou pasáž zachránila dobrá kamera, šmrcovní Lauren Bacall, chlupaté ruce Bogarta, protože první část byla natáčená z pozice jeho pohledu, takže jediný co jsem viděl, byly jeho pazoury, který v pravidelných intervalech strkal před kameru. Otázkou je, jestli to byly ruce Bogarta a ne třeba nějaký opice, když byly tak chlupatý. Sice se blbost v tomhle filmu chytla natažené ruky s velkou grácií, ale nějaké to napětí i přes tuto skutečnost zůstalo a to se také cení. (27.01.2008)