Jak jsem balil učitelku

První půlhodinu jsem se vlastně nonstop těšil, až tomu po skončení nasolím pět hvězd. Anderson mě uvrhnul do světa plného svérázných postav, skutečných pocitů a delikátních hlášek a já s úsměvem od ucha k uchu poslouchal každou repliku a sledoval každý výraz typologicky skvěle obsazených herců (hlavně Bill Murray má zase over-the-top roli). Postupně se sice vtip trochu vytrácí jak z dialogů, tak i z vývoje hrdinů a jejich konfrontací, ale pořád jde o jeden z nejmilejších žánrových příspěvků devadesátých let, jehož romantická linka funguje ve své absurditě a ve svém osobitém světě velmi suverénně a jehož postavy se zaručeně vryjí do paměti. A nenápadný, leč nadupaný soundtrack to celé vkusně podbarvuje. Nechte se také vtáhnout a zaručeně se pobavíte, byť na těch 5* nakonec opravdu ne. (08.10.2019)

Film o podivínovi, kolem kterého všichni chodí po špičkách, přestože on nevykazuje jiné kvality, než že se žene za uznáním, i když k tomu nemá jiné předpoklady než vlezlost a podrazáctví. Podivný film, který nemá, co by mohl říct. Snad kromě prapodivného a nevtipného pobíhání Billa Burrayho. /13. 10. 12./ (13.10.2012)

Hlavni postava urcite nebudi sympatie na pockani, musite si k Maxovi najit cestu, aby jste zjistili, ze jeho vtiravy styl a rec je minimalne vtipna a zabavna. Alespon ve filmu to tak funguje, za kamarada bych ho nechtel:-). Z hercu urcite zaujme Bill Murray a Olivia Williams. Nenarocna, ale jinak humorna komedie z americkych skolnich lavic. (23.09.2014)

Mám filmy Wese Andersona rád, ale tenhle prostě nepovažuji za to nejlepší, co natočil. Jeho poetika už je zde cítit, je to tak příjemně ujeté, ale ta hlavní postava je opravdu otřesná. Můžete ji snadno nesnášet. Navíc ani ten příběh vás tolik neuchvátí jako jiné Andersonovy věci. Herecky dobré, ale asi jsem čekal víc. (31.03.2016)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)