eXistenZ

Po čase zase nějaká originální filmová myšlenka! Už vím, kde se inspirovali tvůrci Inception. Ačkoliv v závěru bych místo snahy nechat diváka na pochybách (přece jen tak geniálně to nepůsobí) upřednostnil něco reálnějšího. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 8 | hudba 8 | humor 0 | akce 3 | napětí 5 | pustil bych si znovu 7 (30.06.2012)

Snímek nutící k přemýšlení? Vážně? Ani náhodou. Parádní stylová psina z doby, kdy ještě Cronenberg nebyl usedlý pán. Rozmáchlá šílenost prskající nápady v jakýchkoliv slizkých patvarech. Uznávám, že jsem taktéž první třetinu přemýšlel, jestli to tvůrci mysleli vážně, ale v momentě, kdy jsem toto uvažování opustil, jsem si začal eXistenZ užívat. Vtipná, stylová jízda. Je úplně jedno, kdy se co stane, hlavně, aby se něco dělo. Tenhle film mi přinesl pes a poslintal ho. (02.06.2012)

Po prvním zhlédnutí jsem měl pocit, že vynikající námět nebyl plně vytěžen, střed filmu za atmosferickým začátkem a vygradovaným koncem očividně zaostával a ani celková béčková nátura filmu příliš nepomohla. Nicméně po bližším seznámením se s Cronenbergem jsem při druhé projekci procitnul a dokázal ocenit jeho bizarní nápady, "nechutné" zpracování i skrytý, podivně erotický náboj. eXistenZ jsou filmem typickým pro jeho styl, možná se nedočkáme podnětného filozofování nad pomíjivostí reality ani existencionálních myšlenek ala Matrix, ale zajímavého sci-fi filmu alespoň trochu si pohrávajícího s divákem, ano. 7/10 (20.03.2008)

"Tu hru máš hrát, abys zjistil, proč ji hraješ." Zatím mi na žádný benzínce nenainstalovali bioport do páteře, takže jsem si Existenz nemohl úplně vychutnat. Nicméně byla to slušná jízda, která se hned rozjela a nebýt několika zaseklejch herních postav, tak bych se mezi realitou a hrou ztrácel ještě víc. Takhle jsem našel pár záchytnejch bodů, ale většinou jsem stejně tápal a ptal jsem se stejně blbě jako ten asiat na konci. Přesto mě to bavilo, poprvé jsem potkal žabomlokoještěrku, zažil jsem operaci herní konzole a ještě mi byla nabídnuta skvělá výmluva pro případ, že jsem přistižen při lízání nevhodných partií slečny: "To jsem nebyl já. To byla moje postava." (27.03.2022)

David Cronenberg patří pro mě k nejzajímavějším režisérům, jejichž tvorbu jsem za poslední dobu víc rozkoukal. Jeho originální vize s bizarním vývojem lidského těla i technického pokroku mě vždy dostanou fantastickými nápady, zajímavě budovaným příběhem a k závěru opět sílícím zneklidňujícím přesahem. Připadám si, jakobych u něj skoro vždy vstoupil do stejného světa v jiné dimenzi, jen pokaždé v jiné epoše šílené budoucnosti, jejímiž výdobytky pan režisér varuje, ale současně se s nimi nesmírně baví a úspěšně tím baví i svého spřízněného diváka. Poslední dobou začínám u Cronenberga vnímat i jistou dávku poťouchlého černého humoru, obzvlášť mě v tomto směru upoutala vtipně ztvárněná scéna s postavou W. Dafoa v dílně s mohutnou strojovou výbavou na výrobu konektorů a zavádění bioportů na těle lidského jedince. Už jen ty nápady typu pistole složené z kostí či připájení lidí do videoherního světa vsunutím řádných fyzických káblů do zad jsou něco neskutečného, co snad jinde neuvidíte. :o) Díky tématu s rozvíjením nové virtuální reality a odhlečenému zpracování jsem si místy připadal jako u důmyslné parodické verze Fassbinderova Světu na drátě, přesto pořád velmi napínavé. [85%] (15.01.2023)