Království nebeské

Maestro Ridley se přesunul do 12.století a s protiválečným poselstvím nenápadně smiřuje muslimský svět s tím křesťanským - tam v Nebeském království, kde je Boží vůle vykládána jen na tisíc způsobů a Svatá země patří všem. Pohádka, řeklo by se a taky že ano, nicméně král Richard Lví srdce je už na cestě ji zhmotnit a pochopitelně jak jinak, než vojenskou cestou.. Ve Francii modrých filtrů a vloček padajících vzhůru ještě kráčí Scott v těch lepších stopách Gladiátora, ovšem jakmile družina posilovnu navštěvujícího kováře Blooma opustí přístav v Messině, začne skřípat mezi zuby blízkovýchodní písečná nuda, která ve své nekonečnosti postrádá byť sebelacinější nosnou zápletku se schopností ji rozptýlit. Vizuál nádherný, uvnitř však neskonalé pusto. Navíc ten nešťastný výběr ztepilého Orlanda, jenž po celý film svými výrazovými prostředky připomínal zesnulého v márnici, kterému ztuhly obličejové svaly po otravě rybou fugu - vždyť i Norton za maskou malomocného zahrál očima více emocí, než on.. (31.01.2011)

Poprvé jsem film viděl jako zkrácenou verzi a byl jsem velice zklamaný a celé dílo bych nanjevýš ohodnotil třemi hvězdami. Po letech jsem se však na doporučení rozhodl filmu dát ještě jednu šanci a shlédl jsem verzi prodlouženou. Vzápětí snímek nabyl zcela nový rozměr a rozhodně i příběh začal dávat mnohem větší smysl. Orlando Bloom ve své roli naprosto fantastický a jen těžko si dovedu vybavit někoho kdo by jeho část zahrál lépe. Politická situace a důvody křesťanů i muslimů zde byly moc hezky vykresleny a to i včetně vnitřních rozbojů. Závěrečný boj o Jeruzalém navíc zůstal jako taková třešnička na dortu. 95%! (09.11.2018)

Království nebeské NENÍ nový Gladiátor... a díkybohu za to. Přináší spoustu výborných myšlenek o (ne)smyslu války a jejím ideologickém pozadí (a obecně o náboženské toleranci), stírá poslední dobou čím dál otravnější klišé muslim=fanatik=terorista a nebojí se nejít jednoduchou a svůdnou cestou akčního spektáklu (dokonce dojde tak daleko, že nejklíčovější bojovou scénu filmu prostě přeskočí jedním střihem). Škoda, že příběh je tak primitivně přímočary a jednoduchoučký, že připomíná české pohádky o Honzovi, který šel do světa, čemuž bohužel dopomáhají i dost špatně napsané postavy. Proto jen ty silnější tři hvězdičky. Nemám rád, když si musím u každého "skvělé" uvědomit i "ale" a hledat kompromisy... (24.04.2005)

Myslela jsem si, že Ridley Scott nemůže natočit nudnější film, než bylo 1492: Dobytí ráje. Myslela jsem si, že Ridley Scott nemůže natočit film s horšími dialogy, než měl Gladiátor. Myslela jsem si, že Ridley Scott nemůže obsadit do filmu horšího herce, než byla Demi Moore v G.I. Jane. Mýlila jsem se! Ridley, najdi si prosím pořádného scenáristu, a přestaň obsazovat do svých filmů toporné manekýny typu Orlando Bloom. (22.04.2005)

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku... (22.04.2005)