Království nebeské

Mezery skvěle vyplnila rozšířená verze, která film posouvá minimálně o řád výš. Kompletní dějové linie, některé dokonce zcela vynechané, dávají filmu doposud sotva tušený rozměr a z nepřehledné historické bitvy dělají skvělý epos, na který člověk jen tak nezapomene. Bohužel Orlando je i v rozšířené verzi (překvapivě), takže největší slabiny se film bohužel nebaví. (09.12.2009)

Ridleymu sa asi už nikdy nepodarí zopakovať si hrdinský, epický a magický úspech pecky 'Gladiátor', napriek tomu mál tento film všetky tieto vlastnosti. Vizuálne nabúšené, krásne prostredia, nasnímanie bojových útokov. Príbeh tomu síce nestíha, no ladí do takej úrovne aby nebol viditeľne pozadu. Ja som sa celkom pobavil a aj Bloom ma celkom presvedčil. 80%. (26.10.2007)

To se zas Amíci vytáhli. Zdá se, že skutečné historické události jsou pro ně něco jako volné náměty, které se teprve pomocí brainstormingu upravují do (vylepšené?) podoby odpovídající jejich představám "velkých" příběhů. Dá se říci stejné chyby jako Gladiátor, ale bez Russela Crowa. Božský Orlando strnulostí tváře připomíná masku nešťastného Balduina IV., že bych nevěděl který je který, naštěstí malomocný Norton i bez výrazu tváře dokáže něco zahrát, jinak je výraznější snad už jen Liam Neeson. K historii: Ve skutečnosti se Balian (mimochodem ve skutečnosti ženatý se Sibylinou macechou Marií - Sybila navíc svého muže Guye hluboce milovala, Guy byl spíš nerozhodný než zlý, prý při poradě vždy dal za pravdu tomu, kdo mluvil jako poslední) se Saladinem dohodl. Z křesťanů Řekové a pravoslavní mohli zůstat, majetní Francouzi a Angličané si odchod vykoupili, dále bylo za 30000 denárů vykoupeno 7000 nemajetných katolíků, zbytek byl prodán do otroctví. A mohl bych pokračovat s dalšími úpravami, např. že Balian z Ibelinu nebyl žádný levoboček z Francie, byl to velký baron půdy žijící celý život na středním východě atd. Asi bych přesto tři hvězdy i dal stejně jako Gladiátorovi (i když pravda, tady je nějaké to poselství o míru a nezní až tak úplně blbě), ale Orlando mě prostě sral. Na tyhle role se nehodí a doufám, že ho už v podobné neuvidím. Vynechat jeho, začátek ve Francii a cestu do "Svaté země", možná by to nebyl špatný film. Takhle si doteď z filmového představení nejvíc pamatuju pěkné hostesky v lehkých šatečkách a vysokých podpatcích, které diváky na film uváděly v rámci jakési akce. (11.10.2005)

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku... (22.04.2005)

„Čaká ťa istá smrť.“ – „Každá smrť je istá.“ Monumentálny historický epos Ridleyho Scotta, ktorý má s historickými látkami veľa skúseností (1492: DOBYTIE RAJA). GLADIÁTOROM odštartoval vlnu hollywoodskych eposov... a prepadákom KRÁĽOVSTVOM NEBESKÝM ju žiaľ aj pochoval. Ono to až taký megaprepadák nebol, ale celosvetová tržba 211 miliónov predsa len nie je žiadny zázrak, trojnásobne pri masívnom 130-miliónovom rozpočte. Tržba samozrejme nie je všetko, dôležité je, či je film kvalitný a to tento teda je, vážení. Berie dych napriek tomu, že Orlando Bloom ledva-ledva unesie meč a napriek drastickému strihu. Režisérsky strih je dlhší o hodinu (!), je tým pádom komplexnejší a ešte úchvatnejší a  zaslúži si 5*. "Len" 4* sa vzťahujú na oficiálnu, "iba" 144-minútovú verziu. Mnohé scény by svojou pompéznosťou zvládali držať krok s trilógiou PÁN PRSTEŇOV (kedy chcel nejaký šialenec také rôznorodé veľkofilmy zrovnávať). Komplikovaný príbeh s paletou pestrých hereckých výkonov (mentor Neeson, ryšavý zdravotník Thewlis, fascinujúci Norton). Tam, kde rozprávková TRÓJA ponúkala opálený zadok Brada Pitta, prichádza maliar Ridley s tuctami scén, nabádajúcich k zamysleniu nad zmyslom náboženstva, politiky, sveta a nás v ňom. Dych sa tají z dupotu koní a od strachu roztrasení hrdinovia vyrážajú do vopred prehratej bitky. Herecký koncert sýrskeho herca Ghassana Massouda v autoritatívnej postave Saladina, muža medzi dobrom a zlom. (14.04.2009)