Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Radhy Bharadwaje pojednává o mladé spisovatelce (M. Stowe) vyslýchané sadistickým tajným vyšetřovatelem (A. Rickman), která je obviněna z vkládání politických prohlášení do dětských příběhů. Celý děj se odehrává v jediné vyšetřovací místnosti v blíže nespecifikovaném moderním policejním státě. Film byl oceněn Na Mezinárodním filmovém festivalu San Sebastian 1991 Čestným uznáním. (Dhyani)

(více)

Recenze (44)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jako divadlo by to možná fungovalo, jako film moc ne. Neříkám, atmosféru tu má slušnou a dokáže ji to vytěžit z mála - což je další plus, jelikož to evidentně mělo dost malý rozpočet. Zahrané je to taky celkem dobře, jenže scénář a námět to dost shazuje dolů. Co to chce říct mi je jasné, ale nerozumím tomu, proč to ten film podává takhle. V nějaké totalitě, neznámo kdy a kde, police dotáhne k výslechu spisovatelku dětských knížek, a to z toho důvodu, že prý jsou zaměřené proti vládě. Pak se na to napojí "záhada" (s dost odhadnutelnou pointou) ohledně pozadí vzniku jedné její knížky, přičemž pomocí jejího vyluštění se sadistický vyšetřovatel (asi?) snaží zlomit duši hlavní hrdinky. Zní to zajímavě, ne? Ve finále z té hodiny a půl moc ale nevypadne. Tváří se to složitě, chytře a někdy i filozoficky, ale v tomhle směru jen zmíní pár chytrých vět, které 20x zopakuje (kdybychom náhodou nepochopili) a navíc se nejedná o nic, co by tenhle typ filmů a la 1984 nikdy neřekl, spíš naopak. Pak je v tom ještě ta finální myšlenka, ale u té nechápu, proč si pro ni režisérka zvolila sci-fi prvek, když nejvíc by vynikla bez něj. Takhle ten příběh působí dost nesourodě, jelikož to dohromady prostě nezapadá, přehnané praktiky vyslýchání (o kterých to chce být) vůbec nesouzní se záhadou ohledně té knížky a ani moc s tou sci-fi linkou. A u ostatního to platí taktéž. Mít to pořádný scénář, neřeknu ani půl slova, ale tady to vypadá, jako kdyby někoho napadly tři náměty na krátký film, splácal je dohromady a přitom neměl ani jeden z nich nějak víc promyšlený, natož aby měl promyšlené to propojení mezi nimi. Spíš to sází na tu hru na chytrý film, ale když se nad tím člověk zamyslí, samo o sobě to moc neřekne. A spíš než "film na přemýšlení" je to spíš film typu "domysli si všechno sám". Tady to fakt jen nahodí nějaké dějové linky a žádná vodítka k jejich propojení, takže si tu divák může vymyslet co chce. Příběh si ale můžu vymyslet sám, od filmu čekám nějakou jasnější vizi i ohledně toho děje. Mnoho takových těch divných filmů to v sobě má, včetně těch Lynchových. Však by jen stačilo ten totalitní svět trošku víc představit a nějak ty dějové linie propojit. A pokud to celé mělo být nějaké echt psychologické drama, ve kterém se celý děj odehrává v hlavě hlavní hrdinky, tak v tom je taky dost ale a celý ten děj by nedával moc smysl. Tohle mi prostě přijde takové dost nedotažené, co se scénáře týče. A je to škoda, protože to mělo na víc, ale nakonec je to spíš jenom zajímavý průměr. 3* ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Ako divadelná hra to vie určite viac osloviť, lepšia atmosféra pre dej o dvoch postavách. Na film je ale mučenia málo, skôr psychologické než reálne, a filozofie veľa, hoci treba vyzdvihnúť majstrovskú hru Rickmana s hlasom. Madeleine je hlavne o tvári, aj keď trpí. Svojou absurditou film pripomína Proces Franza Kafku. Avšak ide o Pinochetovu skutočnosť zo sedemdesiatych rokov a pani s politicky veľmi nekorektným menom Veronica De Negri, ktorú osem mesiacov väznili, neskôr na ulici upálili jej syna a aspoň malej spravodlivosti sa dočkala až po skoro 30 rokoch. Niektorí sa jej nedočkajú nikdy. ()

Reklama

PetrPan 

všechny recenze uživatele

'Velmi silná záležitost, kde sice trochu vržou Rickmanova milovaná divadelní prkna, ale na stranu druhou je zase zajímavé sledovat kontrast mezi  právě rickmanovským divadelnictvím a filmově civilním herectvím Madeleine.  Ďábel svádí anděla, i když možná lepším výrazem je przní a neštítí se přitom ničeho, podvádí, mučí, lže, žadoní.  Ale je vůbec možné zkazit čisté nebo napravit zkažené?  Naopak od ostatních se mi tu moc líbilo originální mísení politiky a osobních aspektů, kde je totalitní režim přirovnáván k przniteli dětí, muži a vzdor, odboj proti němu onomu pošpiněnému, týranému, mučenému ale nezlomenému dítěti, ženě. Proč nekřičíme? ()

ladynka 

všechny recenze uživatele

Muž. Žena. Jedna uzavřená místnost a v ní stůl a dvě židle - to jsou prakticky jediné "rekvizity", které v tomto minimalistickém snimku uvidíte. Přitom je výbornou ukázkou, co lze (v pozitivním slova smyslu) z takového filmu vytěžit. Nápad je přinejmenším zajímavý, herci výteční, prostředí má správnou klaustrofobní atmosféru (připomněl mi naše Ucho) a postupný vývoj "vztahu" a gradace napětí je dechberoucí. Vadilo mi pouze trochu neobratné kličkování mezi osobní a politickou rovinou (viz dovětek na konci). ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavé a také velmi psycho. Nicméně mi tam moc neseděl ten mix politiky jakéhosi totalitního státu se zneužíváním hrdinky v jejím v dětství. Rickman hrál parádně i když ty jeho více role byly už hodně divadýlkové a moc mi tam neseděly. Madeleine Stowe mu byla ve své křehkosti a kráse dokonalou obětí... Těžko vybrat jiný protipól sadistickému vyšetřovateli. Ano, lidskou duši nelze spoutat. Nelze ji získat ani zlomit. Pokud nechceme, nikdo se k ní nedostane. Každý si ji chrání jinak. Někdo v nebezpečí, trýzněn a mučen, přesvědčen o pravdě nakonec může získat trýzněním i vnitřní sílu, kterou dříve neměl. Už se tu pak nebavíme o zmrzačeném umírajícím tělu, ale o duchu. Je zvláštní, že ve většině režimů stále funguje jako prostředek doznání - podpis. Dobrovolný podpis podezřelého pod nějakým prohlášením. Ani ta nejhorší diktatura se jej nesnaží napodobovat, pro ně má cenu když je pravý. Když je podepsán zlomenou obětí. Jako když ďábel chce na úpis jen těch těch pár písmen tvořících jméno psané brkem smočeným v kapičce krve. Tři měsíčky česneku. * * * ()

Galerie (6)

Zajímavosti (6)

  • Film sa natáčal v Culver City na západe Los Angeles od 18. júna do 16. júla 1990. (Arsenal83)
  • Kvôli univerzálnemu posolstvu filmu slúžila ľudskoprávna organizácia Amnesty International ako konzultanti filmu. (Arsenal83)

Reklama

Reklama