Pavouk

Nic totálně ujetého či nechutného, jak je u Cronenberga zvykem, spíš hodně zvláštní. Ralph Fienes jak ho asi ještě nikdo neviděl a příběh postavený na vzpomínání jeho bláznivé postavy, kterou uvěřitelně ztvárnil. Zas taková bomba z dílny Cronenberga to sice není, ale je to něco úplně jiného, než co kdy natočil. Scény, kdy se vrací do svých dětských let a vy vidíte jeho mladé já současně se starším já, jsou opravdu působivé. Rozplétání těchto pavučinek nemusí bavit každého, ale své kouzlo Pavouk rozhodně má. Je to taková spíš komornější záležitost, takže za mě silnější průměr. (02.05.2014)

Dlouhou dobu mi ten děj přišel takový "no a co, proč mi je vyprávěno zrovna tohle", ale závěrečný zvrat (který sice není originální ani neodhadnutelný) tomu všemu dodal potřebnou sílu a to něco, na co jsem celou dobu tak čekal. Ono to především je psychologické drama, tak je to třeba i brát a v tomhle je to docela povedené. Ta stopáž je sice přepísknutá, ale i tak to má místy slušnou atmosféru. Po filmařské a herecké stránce se to navíc povedlo skvěle a ačkoli je celá ta část z chráněného domu včetně podivného starého muže nevyužitá a ačkoli i po stránce psychologie hlavního hrdiny by bylo ještě na čem zamakat, i tak se mi Pavouk líbil a docela mi sedl. Cronenberg si u mě po dost špatném Stereu naštěstí zase zlepšil reputaci. Slabé 4* (23.07.2021)

Cronenberg na mne působí ne jako zcela vyrovnaný režisér se sklonem k bizardnosti, což se projevilo i u tohoto filmu, a to zvláště ve vztahu syna k matce, kterou si ji není schopen ztotožnit jako někoho jiného, než svou hodnou matku, natož milenku vlastního manžela. Film je sice rozvleklý a převážnou část nevíte, o co jde a co se z toho vyklube a je skutečně nutná hodná dávka fantazie, aby se vám to podařilo, ale ten konec stojí za to. Pokud jste ovšem fanoušky akce a efektů, líbit se vám to nebude. Je to prostě pohled do duše jednoho osamělého skoro blázna. (12.07.2005)

David Cronenberg byl vždycky divnej pavouk a jeho „psychopuzzle“ to jen potvrzuje. Takhle možná opravdu vypadá svět z pohledu schizofrenika a díky bravurnímu výkonu Ralpha Fiennese se do něho můžeme nakrátko (a celkem bezpečně) přenést. Není to nijak veselý zážitek, ale svým způsobem mi přijde silnější než jiné Cronenbergovy experimenty. (23.04.2006)

Takhle smutný a depresivní film jsem už dlouho neviděl. Příběh pavoučka, který je ať už z jakéhokoliv důvodu slabý, neschopný a samotář, ale přece jen vyniká jednou vlastností, dokáže zjistit vše, co se týká jeho samého - takže také jasně ví, v jakého pavouka jednou dospěje. I přes "podvodný" konec (takové skutečně nesnáším) má příběh společné rysy s Bressonovou Muškou (vida, jak jsou ty názvy příbuzné) - takto, za první tři čtvrtiny a jejich převelice smutnou atmosféru, si pořád ode mně vyslouží 8/10. (07.04.2006)