Pavouk

Poměrně jednoduchý a skromný vzpomínkový příběh psychicky narušeného člověka, který jako duch prochází svými dějinami, téměř beze slov a s temnotou prostupující jak jeho myslí, tak i celou atmosférou filmu. Cronenberg se nechce nijak podbízet, nevychází vstříc diváku a svým chladným a odtažitým stylem režírování situuje film do opačné polohy působení než Čistá duše. Tím však mimo jiné vyvolává neblahé pocity nudy, film jakoby nic neříká - nedokáže své publikum řádně oslovit a vtáhnout... 5/10 (27.12.2009)

Cronenberg na mne působí ne jako zcela vyrovnaný režisér se sklonem k bizardnosti, což se projevilo i u tohoto filmu, a to zvláště ve vztahu syna k matce, kterou si ji není schopen ztotožnit jako někoho jiného, než svou hodnou matku, natož milenku vlastního manžela. Film je sice rozvleklý a převážnou část nevíte, o co jde a co se z toho vyklube a je skutečně nutná hodná dávka fantazie, aby se vám to podařilo, ale ten konec stojí za to. Pokud jste ovšem fanoušky akce a efektů, líbit se vám to nebude. Je to prostě pohled do duše jednoho osamělého skoro blázna. (12.07.2005)

Nevím přesně proč - patrně zmatek v hlavně postavy R. Fiennese - mi připomněl nedávno viděnou Identitu. Ale i přes tento fakt je Pavouk zcela jiným filmem. Především je to herecký koncert Ralpha Fiennese a v druhé (ne méně důležité) řadě je to vizuální stránka Davida Cronnenberga. Zvlášť prvních 20 minut mě fascinoval svými pochmurnými obrazy, ale bohužel příběh nebyl natolik silný ani zajímavý, abych se těmito pochmurnostmi bavil celý film. (28.09.2003)

Gotickou atmosféru Cronenberg navazuje již (svými?) inversážemi v titulcích. Podobně jako Milan Nápravník, který šel jimi ještě dál, až do oblasti magie... Rozplést pavučinu, v jejímž středu sedíme, nejdříve jako Pavouček a potom jako pořádný Pavouk, není jen tak snadné. Pavouk sleduje Pavoučka a jeho rodiče; rodiče Pavouka i Pavoučka. A to také není snadné. Je možné, že se přehlédne, nedohlédne nebo uvidí něco jiného... Cronenbergův film představuje jednu z možných variací na téma "matka versus děvka", které je samo o sobě nevyčerpatelné. Tato verze je zajímavá hlavně tím, že se Pavoukovi promítá syndrom děvky do všech žen, jejich odstraněním odhaluje svoji matku. Proces to ovšem není tak snadný jako se loupáním hrubé kůry odhaluje hladké dřevo. A výsledek: všechny děvky jsou naší matkou. (06.07.2020)

Veľmi prapodivná záležitosť od Davida Cronenberga.Tempo filmu je extrémne pomalé,základnou témou je tu asi "Oidipovský komplex"-podľa Freuda.Zábery do minulosti,rôzne spomienky,prítomnosť,postupný zostup "Spidera" ešte ako malého chlapca do šialenstva,halucinácie a schizofrenické bludy,paranoidné bludy.To všetko bolo asi vyvolané v miestnej krčme,keď matka poslala chlapca do krčmy pre otca.Aspoň pre mňa je to najprijateľnejšie vysvetlenie.Miestna šľapka ukáže chlapcovi prsník,je tam aj jeho otec,chlapec si to nejako spojí že jeho otec a táto šľapka spolu sexujú,matka ich prichytí a tak ju otec zabije.A šľapka sa stáva jeho nevlastnou matkou.Scenár vraždy si chlapec vytvorí sám a táto ilúzia vrcholí tragédiou.Film neponúka nijaké presné vysvetlenie.Ale už pred zostupom do šialenstvá to bol aj tak divný chlapec.Žiadny kamaráti,len sedel doma,praktický nikde nechodil.Po prepustený z blázinca je zo "Spidera"len úbohá šialená troska,prsty na pravej ruke sú žlté od nikotínu,mrmlanie mi už išlo niekedy na nervy,ale v hlave už začína kuť pomstu.Celý film sa odohráva v nejakej ošarpanej robotníckej štvrti,na pohľad veľmi bezútešnej.Ale výklad filmu si musí každý urobiť sám. (15.09.2011)