Pavouk

Takhle smutný a depresivní film jsem už dlouho neviděl. Příběh pavoučka, který je ať už z jakéhokoliv důvodu slabý, neschopný a samotář, ale přece jen vyniká jednou vlastností, dokáže zjistit vše, co se týká jeho samého - takže také jasně ví, v jakého pavouka jednou dospěje. I přes "podvodný" konec (takové skutečně nesnáším) má příběh společné rysy s Bressonovou Muškou (vida, jak jsou ty názvy příbuzné) - takto, za první tři čtvrtiny a jejich převelice smutnou atmosféru, si pořád ode mně vyslouží 8/10. (07.04.2006)

Od Mouchy se David Cronenberg posunul k Pavoukovi. Ovšem tentokrát mě jinak schopný tvůrce zaujmout nedokázal. Ačkoli má film jen 98 minut, tak se neuvěřitelně vleče. Prakticky až do samotného závěru neustále čekáme na pointu, která je nakonec tak primitivní, že se divák nemůže ubránit dojmu naprosté ztráty času. Není vůbec jasné, co nám vlastně autoři chtěli sdělit. Z herců vynikne pouze tradičně skvělý Ralph Fiennes (pro něj jsou role úchyláků a podivínů šité na míru), ovšem za ním zeje obrovská prázdnota. Řekl bych, že být to snímek nějakého neznámého režiséra s neznámými představiteli, tak jej nejspíš většina lidí ani nedokouká do konce. (10.06.2011)

Cekal jsem nejakou perfektni uchylarnicku, jelikoz se jedna o Cronenberga, ale tohle me fakt zklamalo. Hlavne je to cely o nicem a vyzni to do prazdna, navic i kdyz je Ralph Fiennes ve sve roli naprosto perfektni, to jeho mumlani mi za chvily lezlo na nervy a tudiz sem si postavu nijak neoblibil. Kdyz se dej zacal prolinat s minulosti, rikal jsem si, ze kazdou chvily uz musi neco prijit, neco co film nakopne a vynahradi mi nevyraznej zacatek. Jenze bohuzel se nic nestalo a tak proste film plynul a pak skoncil a nic z toho. A to, ze je tu pokus o zaverecnej zvrat je sice fajn, ale moc to nefunguje. Timhle me Cronenberg nezaujal. (22.09.2006)

Poměrně jednoduchý a skromný vzpomínkový příběh psychicky narušeného člověka, který jako duch prochází svými dějinami, téměř beze slov a s temnotou prostupující jak jeho myslí, tak i celou atmosférou filmu. Cronenberg se nechce nijak podbízet, nevychází vstříc diváku a svým chladným a odtažitým stylem režírování situuje film do opačné polohy působení než Čistá duše. Tím však mimo jiné vyvolává neblahé pocity nudy, film jakoby nic neříká - nedokáže své publikum řádně oslovit a vtáhnout... 5/10 (27.12.2009)

Absolutní mistr bizarností Cronenberg se tentokráte vydal po pěšině směřující od jedné choré mysli k druhé a zasvětil nás do života další rozviklané mužské identity. Minimalistický Pavouk vypráví o málomluvném, respektive mumlajícím Dennisovi, který je po letech propuštěn z blázince a během bezcílného bloudění špinavými ulicemi rozpomíná o svém (ne právě ideálním) dětství, ve kterém bylo všechno možná tak trochu jinak. Nezvyklé úhly kamery, vše přizpůsobeno hrdinově schizofrenii a tím pádem zvláštní optice, Cronenberg je opět krutý a zaměřující se na detail. Největším kladem filmu je pak bezesporu účast Ralpha Fiennese, v roli hnusně vypadajícího, zkrouceného podivína, přesto díky němu uvěřitelně ztvárněného, duševně nemocného člověka. Výsledek však nikterak neomámí.. (19.04.2006)