Pavouk

Jako letitá obdivovatelka Ralpha Fiennese(!) zkusím komentovat objektivně. Jeho skvělý herecký výkon se v Pavoukovi nedá popřít. Spolu s krásně pochmurou atmosférou do mě film pravidelně vtiskává škálu pocitů. Na poprvé jsem film zcela nepochopila, ale dneska se v něm přímo rochním. Ralphovi příjemně sekundují Miranda, Gabriel i malý Pavouček. Tenhle typ filmu s tímhle typem hlavního hrdiny a touhle atmosférou je přesně můj šálek kávy. A proč se na film nedívat? Není to podívaná pro každého, může se zdát zdlouhavý a nezáživný. Nikoliv pro mě. (03.01.2007)

Gotickou atmosféru Cronenberg navazuje již (svými?) inversážemi v titulcích. Podobně jako Milan Nápravník, který šel jimi ještě dál, až do oblasti magie... Rozplést pavučinu, v jejímž středu sedíme, nejdříve jako Pavouček a potom jako pořádný Pavouk, není jen tak snadné. Pavouk sleduje Pavoučka a jeho rodiče; rodiče Pavouka i Pavoučka. A to také není snadné. Je možné, že se přehlédne, nedohlédne nebo uvidí něco jiného... Cronenbergův film představuje jednu z možných variací na téma "matka versus děvka", které je samo o sobě nevyčerpatelné. Tato verze je zajímavá hlavně tím, že se Pavoukovi promítá syndrom děvky do všech žen, jejich odstraněním odhaluje svoji matku. Proces to ovšem není tak snadný jako se loupáním hrubé kůry odhaluje hladké dřevo. A výsledek: všechny děvky jsou naší matkou. (06.07.2020)

Podľa mňa najhoršia vec čo sa môže hercovi stať je tá, že sa objaví vo filme známeho a osobitého režiséra - očakáva kariérny boost a nakoniec skončí v priemernom filme, na ktorý každý zabudne a ktorý sa vo filmografií režiséra výrazne stráca. To je prípad aj Pavúka. Miranda Richardson je asi jedná, u ktorej sa dá hovoriť o hereckej rozmanitosti. Ostatní ( aj inak vždy výborný Fiennes) tu len stoja a chodia z miesta na miesto a mračia sa. Bezútešnosť, depresia a nepríjemná atmosféra sú v tomto prípade dominantné. Príbeh je ale skôr báchorkou na vyplnenie. Netvrdím, že nie je zaujímavá, alebo že by film vyslovene nefungoval. Len sa do režisérovej filmografie akosi nehodí. Aj taká M.Butterfly mala v sebe aspoň určitú poetickosť. Veľmi by ma zaujímalo, čo bolo na McGrathovej knihe tak pútavé, že sa to muselo preniesť na plátno. Znesiteľný ale zároveň fádny priemer. (03.07.2022)

Cronenberg na mne působí ne jako zcela vyrovnaný režisér se sklonem k bizardnosti, což se projevilo i u tohoto filmu, a to zvláště ve vztahu syna k matce, kterou si ji není schopen ztotožnit jako někoho jiného, než svou hodnou matku, natož milenku vlastního manžela. Film je sice rozvleklý a převážnou část nevíte, o co jde a co se z toho vyklube a je skutečně nutná hodná dávka fantazie, aby se vám to podařilo, ale ten konec stojí za to. Pokud jste ovšem fanoušky akce a efektů, líbit se vám to nebude. Je to prostě pohled do duše jednoho osamělého skoro blázna. (12.07.2005)

Poměrně jednoduchý a skromný vzpomínkový příběh psychicky narušeného člověka, který jako duch prochází svými dějinami, téměř beze slov a s temnotou prostupující jak jeho myslí, tak i celou atmosférou filmu. Cronenberg se nechce nijak podbízet, nevychází vstříc diváku a svým chladným a odtažitým stylem režírování situuje film do opačné polohy působení než Čistá duše. Tím však mimo jiné vyvolává neblahé pocity nudy, film jakoby nic neříká - nedokáže své publikum řádně oslovit a vtáhnout... 5/10 (27.12.2009)