Kancl

David Brent je arogantní, sebestředný, sobecký, pokrytecký organismus nápadně podobné člověku a taky důvod, proč Kancl obdivuji a zároveň mám při jeho sledování chuť rozkopat obrazovku. Humor seriálu stojí na jeho neschopnosti povytáhnout si hlavu ze zadku a projevit alespoň špetku vnímavosti vůči tomu, jak věci vidí druzí. V podstatě představuje smutného hrdinu, člověka, kterému nikdo nerozumí, jehož vtipům se kromě vrchního řitního alpinisty Garetha nikdo nesměje, který v životě kromě práce nic nemá. Sympatičtějšími postavami jsou pouze Dawn, která nedokáže opustit svého idiotského přítele, a Tim, který se s postupujícím časem Brentovi stále více podobá, resp. ukazuje, na základě jakých navenek nevinných životních zklamání může vzniknout monstrum Brentova typu. Kancl sází na dost riskantní pseudodokumentární poetiku neobvykle dlouhých záběrů, které jsou často vtipné tím, že postavy přes veškerou snahu naopak vůbec vtipné nejsou. Podobně znamenitě dokázalo s trapností pracovat trio Forman-Papoušek-Passer. Gervais navíc realistického pojetí využívá ke komentování problémů týkajících se nejen práce v korporátu. Pro mne šlo především o vynikající případové studie k tématu toxické maskulinity, kterou Brent ve vší nechutnosti i ubohosti zosobňuje. 90% Zajímavé komentáře: rawen, anderson, Rimsy, lakikaki (19.07.2007)

Zatím jsem nenarazil na dílko, u kterého bych musel tolikrát odvracet zrak, žádný japanshock či taliánské gore, ale na první pohled neškodný sitcom z anglického kanclu. Jeden z nejvtipnějších seriálů, co jsem viděl (vůbec se nepodivuju, že opět britský) s takovou mírou trapnosti, že by se dala krájet. Špílce a situace až fyzicky bolí a byť jsou samozřejmě poněkud nadsazené, nemají alespoň v principech daleko od reality. Každý "zaměstnanec" musí ty situace ze světa, kde není kladných hrdinů, poznávat. David Brent rules!! (02.12.2006)

Když se trapnost dovede až do konce, nemusí vždy končit megatrapností, stejně tak počínání šéfa jednoho kanclu jménem David Brent. Nevím, nakolik jej geniální komik Ricky Gervais hrál a nakolik z něj mluví on sám :-) každopádně je seriál, který táhne především jeho postava, natolik vtipný, v lecčems originální a vlastně docela dokonalý, že vám typově podobné seriály už nebudou nikdy chutnat tak, jako před zhlédnutím The Office. Dvojka Gervais a Merchant (který se v seriálu taktéž mihne) zplodila něco, co jsme na TV obrazovkách ještě neměli šanci spatřit, alespoň né v takové palbě. Chtěl jsem k tomuto seriálu napsat nějaký übersrandovní komentář, ale to si tohle mistrovské dílo jednoduše nezaslouží, jen bych jej tím shodil. Stejně tak si nezaslouží svého US bratříčka (tam už to tou megatrapností často končí), ale to už je zase jiný příběh... (11.11.2011)

Po dlouhé době jsem se dostal k této britské klasice od Rickyho Gervaise. Je to trochu jiné, než seriály, na které je člověk zvyklý. Kromě něj tu najdeme i například Martina Freemana. Celé je to o jedné firmě s příšerným šéfem, kde nic moc nefunguje. Chystá se sloučení s jinou firmou a zaměstnancům hrozí propouštění. Jejich šéf si s tím ale neláme hlavu a pokračuje ve svém nicnedělání. Uvidím, co bude dál. Zatím se u toho smíchy neválím. "Chodil jsi na zvláštní školu?" :D (11.06.2021)

„To bol súkromný telefonát.“ – „Tak si ho nemal prepnúť na hlasný odposluch, kokot.“ Reakcia divákov, ktorí s britským „Kanclom“ začínajú (a teda vôbec, ale naozaj že VOBEC nevedia, o čo ide), je asi podobná. Počiatočný mierny úsmev a otázky, čo z toho je improvizácia a čo bolo v scenári, rýchlo nahradí šok a kŕčové mykanie kútikmi úst. Precitnutie prichádza v podobe vytreštených očí, zmrazenej krvi v žilách a zmäteného obzerania sa okolo seba, či je to realita alebo sen. Povedať "divák je vyvedený z miery“, by bolo zrejme troška jednoduché. O ďalších päť minút diváka však mrazivo vtipný seriál dostane a už nepustí, na čom má podiel nielen dokumentárna kamera a výnimočne "trápna" atmosféra, ale tiež perfektné herecké obsadenie: Mackeznie Cook (jedným okom vybavený pirát z PIRÁTOV KARIBIKU), Martin Freeman (STOPÁROV SPRIEVODCA PO GALAXII) a predovšetkým Ricky Gervais, dávajúci novú hĺbku charakteristike „samoľúby chudák“ ("Nepoužil by som výraz ´koniec´... je to skôr ´Nový začiatok´.“). (20.12.2008)