6. Batalion

Popcorňáček. Zbytečně dlouhé. Atmosféra v táboře nebyla vykreslena moc přesvědčivě ( "Na konci všech válek" to bylo daleko , daleko líp ukázáno) a velmi by mě zajímalo kudy vězni utíkali. Co mě ovšem mrzí asi nejvíc je skutečnost, že Japonci jsou zobrazeni jen jako ti špatní. Netvrdím, že byli jen dobří, ale ta jednostrannost z tohoto filmu dělá plochou zábavu pro amerického diváka se všemi jeho patriotistickými proprietami a rádoby je utvrzuje, že to jsou jen oni, kdo jsou ti dobří. Což je samozřejmě nesmysl jako Kjáva. (09.03.2008)

Naprosto průměrný válečný film. Postavy jsou pietně jednorozměrné, situace přehledně rozdělená na hodné a zlé a válečná akce probíhá pouze v závěru. Japonci mluví občas po svém, častěji anglicky (i mezi sebou). Joseph Fiennes hraje hlavně umírajícího na malárii, Connie Nielsen je pouze na ozdobu, alespoň Benjamin Bratt a hlavně James Franco dokázali své postavy trochu oživit (50%). (25.11.2007)

Trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem se do válečného dramatu Johna Dahla vůbec dostal..Dlouho jsem se neměl čeho chytit, sám příběh o sobě toho tolik nabízí, přesto je až k nepochopení, jak nám tvůrci na místo dramatických okamžiků nabízejí nezáživně upovídané scény a rutinní akci. Vše bez případných sympatií či antipatií. Ani na první pohled silné scény (poprava deseti zajatců) k výraznějším emocím nedonutí, snad jen výprava s (neosobní) kamerou odvádějí slušný nadstandard!! (06.11.2006)

Horší válečný film jsem ještě neviděl. Je sice hezké, že šlo o největší (a velice úspěšnou) záchranou akci amerických jednotek za druhé světové války, ale to je spolu s použitými dobovými záběry na začátku a konci filmu téměř jediné pozitivum. Film jsem si musel rozdělit na tři části, které jsem během tří dnů vždy při večeři odledoval. Byl to na mě až moc "velký nájezd" najednou. Film se totiž šíleně vleče. Jednotlivé postavy, které mně po celý film nechaly chladným, se většinu stopáže mezi sabou pateticky baví, nasazují zhrzelé obličeje a "panáčkují" v klišoidních scénách. Když už dojde konečně na akci, odflákne ji "pan režisér" naprosto rutijním způsobem. Během 10 minut je po všem, americká vlajka jde vzhůru a všichni si zajásají a popláčou. Možná jsem vůči tomuto filmu až moc přísný, ale opravdu se mi vůbec nelíbil. (31.10.2005)

Jelikož se jedná o skutečnou událost z 2.světové války, nedá se ke snímku vymyšlet režisérem něco, co tam nebylo.To zaprvé. Film je o osvobozování amerických válečných zajatců z japonského zajateckého tábora na Filipinách. A pokud známe historii, tak víme, že se z hlediska války toho na Filipinách mnoho neodehrálo. Boje Američanů s Japonci byly po Pearl Harboru spíše válkou leteckou a námořní. Pozemních bojů bylo poskrovnu a to až tehdy, kdy Japonci prakticky ustupovali ze svých okupovaných pozic. Japonci jsou založením velmi krutí vojáci a s nepřítelem nemají slitování. Protože šli s Německem, tak jim nějaká Ženevská konvence byla cizí. Protože jsou Asiaté, tak jim Evropský způsob boje je na hony vzdálen. Na zajatce se dívají jako na zbabělce a tak s ním i zacházejí. To Američené věděli, proto se snažili své vojáky vysvobodit z jisté smrti. Neznám příklad, že by totéž Američané podnikli pro své zajatce z německého zajetí. A nyní k filmu : celou dobu mě udržoval v napětí a myslím, že to režisér John DAHL zvládl výborně. Zaujal mě mix fotek, které byly dokumentární a tudíž černobílé spolu s hranými-barevnými. Výkony všech herců se mi velmi líbily, neboť museli hrát tak, jak to bylo a nedělat ze sebe nějaké uchvacující filmové hrdiny. Tak je třeba tento fakt pochopit a dívat se na něj jako napůl film dokumentární. Dobrá práce. 5* (20.04.2008)