Casshern: První samuraj nového věku

Velmi epické tam, kde jsem žádnou epiku neviděl, velmi poetické tam, kde jsem zíval a velmi akční tam, kde už jsem dávno spal. S tímhle pojetím filmu jsem se nějak nesešel, vyvolalo to ve mě jen jeden pocit či spíš nutkání, zhruba od 9 min jsem měl šílenou chuť to vypnout a já blbec tu obsedantní myšlenku neposlechl, nemusel jsem usínat u zapnuté televize a probouzet se s bolavým krkem :( Casshern vidím jen jako změť nesouvisejících obrázků, vcelku slušné muziky a alegorického protiválečného poselství ale bez jakéhokoliv účinku ( aspoň na mne). No nic ochutnal jsem zas jednou kousek žánru, který moc nemusím a opět jsem si potvrdil, že si nerozumíme a jen proto Cassherna nehodím do odpadu. (30.04.2012)

Casshern , aj keď sa to z komentárov naokolo môže zdať, nie je vo svojej podstate akčným filmom. Ide skôr o poriadne zamyslenú sci-fi drámu v hyperefektnom vizuále, snažiacu sa nájsť odpovede na základné existenčné otázky človeka - kto som, prečo zabíjam, prečo som zraňovaný a podobne. Casshern je však v niektorých scénach neprimerane natiahnutý a to sa podpísalo na mojom konečnom hodnotení. Byť o dvadsať minút kratší má rovných 10. Takisto mi trochu vadila nevyrovnanosť kvality akčných scén. Niektoré scény pôsobili chvíľami až komicky (hlavne snahou vyzerať ultracool) a niektoré boli natočené výborne. Čo treba pochváliť je hudba. Vidieť besnenie vojny na pozadí Beethovenovej Sonáty mesačného svitu je nápad za milión. Soundtrack je originálnym mixom klavírnych skladieb a kombinácie gitár a elektroniky, ktorú zbožňujem. V príbehu sa nejaponec musí IMHO zákonite strácať ale hlavná dejová línia je naštastie slušne sledovateľná a na konci polopatisticky vysvetlená. Podľa môjho názoru je veľká škoda, že sa Casshern nedostane do našich kín, pretože vidieť toto v multiplexe, asi sa spamätávam niekoľko hodín. Na výtvarnej stránke sa totiž japončíci poriadne vybláznili. Od retrofuturistickej tváre miest, cez kombináciu sôch antiky a renesancie v Eurozóne 7 až po architekturu romantických európskych zámočkov 18-19 storočia. Casshern ale nezaostáva za vizuálom ani v myšlienkovej rovine a máloktorý film sa môže pochváliť myšlienkovo takým silným záverom ako práve Casshern. Pokiaľ máte odvahu pátrať po zákutiach a násilnostiach ľudskej povahy a nepohrdnete geniálnymi obrázkami, je Casshern to pravé orechové. 9/10 (23.12.2005)

Svým charakterem je to snad až zběsilé akční sci-fi. Svým obsahem moralizující temná vize budoucnosti, která apeluje na lidskost všech lidí a harmonický život v míru. Výsledkem je trochu kostrbatá, ale vizuálně silná podívaná. Je to sympatický pokus o sdělení svého pohledu na svět a idealistická výzva a víra v lidi a jejich pospolitý život. A tak povstává nadčlověk Casshern aliasTetsuja Azuma (Jûsuke Iseja), aby se pokoušel najít důvod svého znovuzrození. Z dalších rolí: jeho otec doktor Kotaro Azuma (Akira Terao), snažící se až fanaticky spasit sám sebe prostřednictvím záchrany své manželky Midori (Kanako Higuči). Dále Tetsuova láska od dětských let Luna (Kumiko Asô), její otec (Fumijo Kohinata), vynálezce zbraní, nesmlouvavý vládce Kamijo (Hideji Otaki) se svým nezdárným synem (Hidetoši Nišijima), či Akubon (Hirojuki Mijasako), muž vznešených cílů a krvelačné cesty, který je symboly přirovnáván k fašistům. Sympatický pokus, nejednoznačný výsledek, zajímavá podívaná. Více lidskosti, více skromnosti, více harmonie, více pospolitosti! (06.07.2014)

Vizuální a naprosto neskutečná bomba, která má k dokonalosti kousek, ale víc jak tři hvězdy jí vrazit prostě nemůžu. Hudba, která v ní hrála byla zajímavá, ale přišla mi, že z filmu dělá od začátku do konce napínavou frašku, a hraje i ve chvílích kdy vůbec hrát nemusí, každopádně příběh samotný rozhodně oplývá zajímavou myšlenkou a nechá se na to koukat. Je to prostě anime, kdo jej má rád, rozhodně nepohrdne a okamžitě do tohoto světa zapluje. (18.10.2008)

Tsunami originality a audiovizuální hodokvas. Ovšem té originality je tolik až je to přeplácané, že i dort Pejska a Kočičky je proti tomu pochoutka z minima ingrediencí. I to nápadité vizuálno se přejí rychleji než višně v čokoládě a tak ani zajímavé dílčí myšlenky (popřípadě celé pasáže) nedokázaly udržet pozornost po celou přestřelenou stopáž. Dlouho jsem byl z celého pojetí na vážkách, zda je to mysleno vážně či ne. Jasno jsem měl až po monologu hlavního záporáka o nenávisti. Něco tak strašného nejde vymyslet, natož zrealizovat. Tady to tvůrci dokázali a vzniklo snad vůbec to nejhorší co jsem ve filmu kdy slyšel. Tím hůř, že je to myšleno vážně. Navíc Kiriya musí bezmezně milovat Čapkovu tvorbu, protože jsou zde narvané fragmenty z Bílé nemoci, Matky, RUR, Války s mloky, Krakatitu i Továrny na Absolutno. A přitom nic z toho. Jen zmatek nad zmatek. Méně je někdy více. O Casshernu to platí tolikrát, kolik je v něm změn stylu. (23.09.2008)