San geng 2

„3 Extremes“ je film skladajúci sa z troch poviedok. Prvý s názvom BEDŇA, rozpráva príbeh dvoch sestier, ktoré spolu od malička účinkujú v kúzelníckej scénke. Samotný majster však má jedno z dievčat radšej. Svoju náklonnosť dáva patrične najavo. Pre odstrkované dievča je získanie pozornosti či prejav nehy svojho učiteľa väčším zadosťučinením, ako by si sám myslel - 40%. Druhý, KNEDLIČKY, vyobrazuje príbeh o mladej kuchárke pracujúcej v domácnosti, ktorá disponuje špeciálnym receptom na malé knedličky obsahujúce tajnú prísadu s omladzujúcimi účinkami. Jej stála zákazníčka je pripravená urobiť čokoľvek, aby získala späť stratenú manželovu pozornosť - 50%. Tretí, STRIH (filmársky), rozpráva príbeh o režisérovi, ktorý momentálne točí nový horor. Po celodennom natáčaní prichádza domov. Čaká ho však nemilé prekvapenie. Životom sklamaný komparzista mu pripraví nejednu „príjemnú“ chvíľku na zamyslenie – 50%. Jediné čo v tomto filme zaujalo, je originalita všetkých troch príbehov. To som, ale očakával, nakoľko „šikmáči“ toto majú v malíčku. Film, ako taký na mňa, ale nijako nezapôsobil. Prvá časť pocit depresie nevyvolala. Druhá ma pobúrila len z časti. Pri tretej som sa síce zamyslel, ale z kečky sa mi neparilo. Film som pozeral na 8 krát, nakoľko mi bolo všetko ostatné prednejšie. Ešte aj milión krát reprízovaný "Alf". Neskutočná nuda - 45%. (16.02.2013)

Povídka Cut od korejského režiséra Chan-wook Parka je jasně nejlepším článkem tohoto "horrorového" triptychu a jako jediná si zaslouží přídomek extrémní. Cut převyšuje jak hongkongské Dumplings od Fruita Chana, tak i japonský Box známého výstředníka Takashi Miikeho, svým bezchybným audiovizuálním zpracováním, prací s charaktery, gradací a pointou. Park se také vyvaroval strnulosti, což se nedá říci o povídkách Chana a Miikeho. Především Miike mně zklamal. Jeho příběh je moc komorní, rozvleklý, bez jakýchkoliv překvapivých momentů (počítaje v to i pointu). Chan měl v Dumplings slibný rozjezd, ale zůstal na půli cesty, a svůj příběh nedotáhl do přesvědčivého zakončení. O horroru se ve vztahu k náplni všech tří povídek nedá moc mluvit, spíše o černohumornosti a morbidnosti (to nejvíce platí u Parka). Od Three... Extremes jako celku jsem čekal o něco více, avšak nenudil jsem se u něho. 7/10 (04.09.2005)

Jen pokračování stejného modelu jako v předchozím Three, ale s tím rozdílem, že Thajsko bylo tentokrát vystřídáno japonskem a mezi režiséry se objevila slavnější jména :). První příběh z hong kongu s názvem Dumplings je čtyřicetiminutový sestřih hodinu a půl dlouhého filmu Dumplings, který jsem teda ještě neviděla, každopádně ale tato kratší verze je takový morbidně komediální příběh s docela dost odporným námětem i zakončením a určitě to diváka upoutá nejen kvůli sympatické Ling Bai v roli tetičky Mei, místní léčitelky. Druhý příběh z jižní koreje plný násilí a lámání lidské osobnosti v nějaké až absurdně vyhrocené situaci společně s odhalováním těch nejtemnějších tajemství a hlubin duše hlavních postav je asi jako takové portfolio tvorby Chan-wook Parka :). Celé je to vůbec v takovém oldboyovském stylu s občasnými očividně komiksáckými záběry a je to prostě tradičně Parkovsky vyhrocené až do konce, takže jako zábava a člověka určitě zase překvapí čím že to Park bude trýznit svoje postavy tentokrát :). No a nakonec je tu japonský příběh o spisovatelce a jejím dávném traumatu. Není na tom nikde poznat, že tohle točil Takaši Miike, není v tom žádná extravagance a žádné přestylizované scény a překvapivě je to hodně komorní a hodně atmosferické. Je tu hodně důraz na detail a některé záběry působí i docela strašidelně, ale hlavně tu pěkně koresponduje celý děj s obrazem, což si ale člověk uvědomí teprv až na konci po finálním rozuzlení. Často se tu využívá kontrastů modré a červené, které vynikají v mdlých a ošoupaných barvách kulis a vůbec celé je to takové no asi jakože o tom už nic nenapíšu, aby to nebyl spoiler :). Každopádně zábava, ale člověk by si u toho měl uvědomit na co se to celou dobu díval, protože vyznění snímku a způsob jeho zpracování tu docela významně vzájemně korespondují. Ve výsledku je teda Three extremes další povídkově hororová zábava a tentokrát lepší než původní Three, protože narozdíl od povídky The Wheel v prvním Three mi tu nepřišlo nic výrazně slabšího než zbytek. (08.04.2011)

Tři asijské povídky od třech vynikajících režisérů na společné téma o lidských slabostech. --- CUT (4/5) Chan-wook Park : Povídka odehrávající se v jedné "místnosti". Šílený komparzista unese úspěšného režiséra a jeho ženu klavírní umělkyni. Manžel přivázán v jednom koutu, manželka u piána. Co pět minut únosce usekává jeden prst manželce pokud ... Vzhledem k premise a tomu, že je to od režiséra Oldboye byste čekali pořádně vypjatý děj, plný zvratů a hutné atmosféry, který se ke všemu zdá ne nepodobný začátku thilleru Saw. Celé to však působí jako takové formálně dokonalé vykrádání sebe sama. --- BOX (4/5) Takeshi Miike : Úspěšnou spisovatelku trápí jedna stále se opakující noční můra o tom jak v dětství zabila svou sestru. Dle mého jasně nejlepší kus celého triptychu. Komorní studie vztahu tří lidí, ve které překvapivě není ani stopa po obvyklé Miikeho bizarnosti. To je možná pro někoho chyba, ale mě doposud jeho věci přišli spíše zajímavé, než-li opravdu dobré. Temně modrá zasněžená atmosféra je podmanivá až hrůza. --- Dumplings (2/5) Fruit Chan : Stárnoucí kdysi úspěšná herečka zkouší netradiční metodu omládnutí skrze knedlíčky s podivnou náplní... Tady jsem se, bohužel, celou dobu nudil. Průběh od začátku do konce je naprosto jasný, plyne to tak, že se tam vlastně nic moc neděje. Být to patnáctiminutová povídka, tak proč ne. Ale takhle? Ne, děkuji. Jediný výraznější klad je vynikající Chin Wah v hlavní roli. (03.04.2005)

Těžko se mi to hodnotí jako celek, proto průměrné tři hvězdičky. První povídka s krabicí se mi moc nelíbila, vlekla se. Knedlíčky už byli zajímavější, i když to bylo pěkně zvrhlé. No a Park Chan- Wook nezklamal, hlavně když do hlavní role obsadil Lee Byeonga. Takže první příběh za 1 hvězdu, druhý za 2 hvězdy a poslední za 4 hvězdy :) (18.12.2010)