Moje léto lásky

Mám ráda nezávislé snímky, které nevypovídají o ničem jiném než o lidské touze, lásce, zranitelnosti, hlouposti, zaslepenosti a malosti, které se umí dívat na přírodu jako na krásnější a velkolepější věc než jsou domy nebo věci pošetilých lidí, které mají soundtrack, při kterém se mi srdce zastavuje a oči trochu skelnatí. Tak přesně takové pro mě Moje léto lásky není. Ze všeho nejvíc působí klišovitě a naplánovaně. Chceme divnýho chlápka? Necháme ho věřit v Ježíše! Chceme znuděnou holku? Necháme ji číst Nietzscheho! Chceme opravdové city? Budou spolu chlastat a kouřit a zkoušet si šaty! Chceme nezávislý film? Tak k tomu občas nebude hrát hudba! --- Ne, tak takhle vážně ne. Tohle není sen, ale není to ani noční můra. Je to panenka Barbie za výlohou, která má krásné červené šaty a dlouhé nohy, ale výraz v obličeji je prázdný a chladný. (12.08.2008)

My Summer of Love sa dá zaradiť do kategórie najnudnejších festivalových klišé. Je to film o dospievaní. Všeobecne sem patria diela, v ktorých si teenegeri prvý raz z nejakého dôvodu narazia zobák. V rámci tejto kategórie ide o podpriemernú snímku, okrem iného aj preto, že v sebe tak povediac obsahuje dva príbehy dospievania za cenu jedného. Je tu zamontovaná aj nejaká tá sociálna tematika a dokonca aj celkom odpudzujúci pohľad na organizované náboženstvo cez osobu Moninho brata. Pawlikowského (kto to sakra je?) snímke niečo podstatné chýba. Nemá dosť silný scenár a nemá ani dosť nadhľadu, aby sama seba brala s rezervou. Je to film príliš očividne zameraný na festivalové, klubové obecenstvo a následne využívajúci otrepané a rutinérske postupy, ktoré sa aj v tejto sfére nevyhnutne vyvinuli, napriek snahe nezávislých filmárov o originalitu. Vzhľadom na predchádzajúce poznámky nemá asi veľký význam rozpisovať sa o hereckých výkonoch (Natalie Press je tak odpudivá, že som prehodnocoval svoju sexualitu), réžii, kamere, strihu či o soundtracku. Moje leto lásky sa dá rozhodne odporučiť všetkým, ktorí potrebujú spáchať psychické harakiri. (24.05.2019)

Anglie v letním parnu aneb romance trochu jinak. Tasmin je krásná, rodiči hýčkaná a sečtělá, kdežto Mona je sirotek s jednodušší povahou a nepříliš atraktivním vzezřením. Obě se setkají náhodně na venkově a přes počáteční rozdíly propadnou lásce.. S těmi odlišnostmi jsem měla trochu problém, protože i Emily s Natalií jsou úplně jiné-zatímco ta první umí hrát, druhé to příliš nejde. Ale hned, jak se přes to přenesete a necháte se unášet kouzlem krásného teplého léta (mimochodem doporučuji všem,kteří si myslí,že v Anglii ani nevědí,co je to slunko) a pohodové atmosféry, tak začnete vnímat, že ty rozdíly tam hrají určitou roli. Od počátku jsem tušila, že Tasmin to s Monou nemyslí úplně vážně, ale to neznamená, že Emily nehrála skvěle jako vždycky. Naopak, pro její fanoušky je tento film povinost. Co mi tam vadilo, byl ten fanatický bratr. Nakonec z toho vychází taková průměrná podívaná s výborným zakončením, hodící se na letní dny. Takže slabší 4*. (29.08.2012)

Musim rict, ze nebyt necekaneho zaveru, hodnotil bych film velmi negativne, takto aspon dostal trochu lepsi rozmer. Tema lesbicke lasky je vzdy pro muzske pohlavi tak trochu fascinujici. Pokud filmova teorie prirovnava divaka k voyerovi, u techto snmku to plati dvojnasob. Divaka vsak po chvilce omrzi toto sledovani ustredni dvojice, potrebuje jednak nejake udalosti kolem, prip. zajimave pozadi samotneho pribehu a jednak necekane zvraty. V prvnim pripade film neobsahuje ani jedno (obcasny vstup bratra Mony rozhodne nemuzeme pocitat), to druhe prijde az ve zminenem zaveru. Jinak je motivace postav znama od zacatku a az do konce se nemeni, vsechny udalosti jsou naprosto predvidatelne a je jen otazka casu, kdy prijdou. Jedina postava, ktera by se dala oznacit jako vedlejsi, je spise hodne nepovedenou karikaturou. Z mnohem kvalitnejsich filmu o lesbicke laske doporucuji Makkuv Jiny pohled (1982) anbeo Moodyssonovu Laska je laska (1998). (26.08.2006)

Léto plyne a plyne a plyne a plyne, pomalu, ale jistě plyne, ospale a atmosféricky plyne až... se rozplyne. Ten, kdo se tady ale nerozplyne, jsem já. Ono je sice zajímavé dát k sobě dvě charakerově absolutně rozdílné postavy a nechat je nenuceně existovat pospolu, ale když je ten spolek až absurdně se sobě příčící... Ano, vím, že to byl záměr a účel, ale to nic nemění na tom, že to na mě nepůsobilo věrohodně. Věrohodně v jinak celkem racionálním snímku - to je podle mě kámen úrazu - nelze zkrátka míchat A i B. Jinak jde o nezávislý snímek v pravém slova smyslu s klady sobě vlastními (a záporem v podobě hrůzné kamery), o skvělých herečkách nemluvě. Ta či onak - i přes fakt, že jsem se nenudil, tu protichůdnost zkrátka nezkousnu. (29.09.2011)