Syrská nevěsta

Tragikomedie o životě v zemi rozdělené válečnou linií, kde se sice už několik desítek let nestřílí, aspoň ne běžně a "regulérně", ale která má díky okupaci a politickým poměrům k normálu zoufale daleko. Linie nerozděluje jenom armádní jednotky, ale i členy místních rodin, které na sebe musí hulákat z megafonů, aby se mohly ve výjimečných případech zdálky vidět. Všudypřítomné vojenské hlídky, bojová technika, policie, ale i nesmlouvavý dohled místních starších, kteří se snaží dodržovat tradice a náboženské i národní rituály. Trochu to připomíná konflikt v Severním Irsku, ale na Golanských výšinách je realita ještě daleko složitější, víc stran, náboženských konfesí, víc zájmů okolních zemí. V tom kotli rozporů se má konat svatba drúzské rodiny, kdy nevěsta má pochopitelně sama a poté, co prodělala 5měsíční martyrium pro získání nezbytných povolení, přejít linii příměří, jenže to by se jí nesměl do cesty stavět úřední šiml a nepřátelství mezi izraelskými a syrskými úřady. Do toho všeho ještě scénárista zapletl spoustu motivů ohledně emancipace žen, patriarchální systém, kdy šéf rodinného klanu nejen zodpovídá, ale i řídí rodinu, vztah Arabů k přistěhovalcům, arabských mužů k Evropankám, které evidentně nechápou místní hodnotové žebříčky apod. Výborně zahrané v našich končinách naprosto neznámými herci, s absurdní atmosférou plnou napětí a navíc se sympatickou stopáží. Izraelští tvůrci pochopitelně netepali do své strany bezhlavě, takže izraelští vojáci mají pochopení, úředníci přes všechny byrokratické obstrukce nakonec vyjdou vstříc a syrská strana vypadá jako spolek švejkovských troubů. Okupace by se dala popsat taky temnějšími barvami, přesto je to odvážný počin a silný emotivní film, který si vychutná víc ten, kdo je aspoň v hrubých rysech obeznámený s tamní realitou. Ten, kdo zná tamní poměry podrobněji, může postřehnout řadu zajímavých momentů a detailů, takže pro něj bude film ještě zajímavější. Celkový dojem: 95 %. (21.06.2011)

Pro mezinárodní úspěch filmu je třeba zvolit natolik obecný námět, aby ho pochopil celý svět. To se myslím v tomto případě dokonale povedlo. Veškeré problémy postav ve filmu jsou dokonale srozumitelné a není problém se s hrdiny ztotožnit. Navíc k pochopení není potřeba mít mapu a znát dějepis. Mohlo by se díky tomu zdát, že jde o "oskarový" kalkul a ono to tak v prvním plánu opravdu vypadá. Jenže je za tím víc a čím víc člověk o daných zemích ví, tím víc do hloubky vidí. Příkladně my si stěžujeme na úředníky, ale na Blízkém východě je úředník pán a pokud mu nevyhovíte, zničí vám život. Je úředník, ne člověk, sere na lidi, nikomu nevyjde vstříc. Pracovní výkonnost těchhle lidí je 0. V porovnání s tím to unás funguje na 3000 procent. Izrael je úplně to samý. Vyspělá mocnost, která si vede lidi podle čísla pasu? Když mne kdysi vyhostili, vyměnil jsem pas a byl jsem tam zas. Ale když ten pas někdo někde špatně vorazí, zůstanete v zemi nikoho a bez pomoci. Živě si pamatuju výslechy na izraelských hranicích. Tyhle země na jednotlivce naprosto kašlou, a to je poselství i tohoto filmu. A když se náhodou nad vámi někdo ustrne, než oběhnete úřední kolečko, tak už mezitím nemá službu...80% (06.01.2013)

Typický festivalový "film s tématem", kde příběh je jen záminkou pro řetězení tezovitých sekvencí. Ačkoli se film tváří, že podá vhled do komplikované problematiky Golanských výšin, jedná se při tom o nenápadný jednostranný pamflet ve prospěch Izraele. Ačkoli i Izraelci jsou zde centrem (pouze zdánlivé) kritiky, ta se omezuje jen na postavy zásadového a přehnaně zaníceného policisty a úředníka dodržujícího předpisy, kteří navíc na rozdíl od protistrany vždy nakonec ustoupí. Naproti tomu syrská strana je zobrazena jako banda nesoudných idiotů a neschopáků. Ústřední rodina drúzů se zase dělí na zaslepené muže, kteří kladou ideologii a tradiční role před blaho svých bližních, a emancipované ženské postavy, které naopak svým odmítáním poslušnosti vystupují jako kritika mužů. (20.05.2011)

Golanské výšiny – místo, kde i přejití ulice je politický akt. A teď vdejte dceru za syrského herce. To, co by jinde byla (romantická) komedie, se tady blíží spíš vyhrocenému dramatu, přestože je film dostatečně odlehčený, aby to nepůsobilo vyloženě depresivně. Závěr na území nikoho mezi dvěma hranicemi, kde pobíhá jedna Francouzka od Červeného kříže a snaží se vyřešit absurdní situaci, vypovídá o světě, ve kterém žijeme, lépe než cokoli jiného. Bohužel. (20.06.2011)

Moc jsem vděčný za umožnění nahlédnout do abrdudní spletitosti života na Golanských výšinách. Na příběhu odehrávajícím se během jednoho svatebního dne jsem pochopil víc, než ze zpráv všech televizí za dlouhá léta. Film nestraní ani jedněm ani druhým, postoje všech jsou srozumitelné, ale jasně ukazují, že úřední nařízení jsou, jdou-li proti životu, směšná. Atmosféra příběhu je převážně zoufalá, komediální je spíše realita, kterou zobrazuje. (27.12.2009)