Třináct rozhovorů o tomtéž

Až příliš tiché a poklidné americké nezávislé drama, které vypráví o tématech typických pro většinu amerických „nezávisláků“, tj. o hledání štěstí, o osudu, o morální zodpovědnosti. Ačkoliv se děj odehrává v několika interiérech i exteriérech, působí film velmi divadelně a ani zpestřující způsob narace nelze považovat za dostatečnou satisfakci. 70% Zajímavé komentáře: Faye, genetique (14.07.2006)

- Co vlastně chceš? - To, co chce každý. Opravdu žít. Probouzet se s elánem. Být šťastný. // - Stejně si připadám nějak neuspokojený, něco mi chybí. Pořád si říkám: Je to všechno - jenom existovat? - A co hledáte? - Už ani nevím. Někdy se dívám studentům do tváře a vidím tam úžas, dychtivost, když se dovídají něco nového. - Musíte mít uspokojení z toho, že je učíte. - To není totéž. Já už to vím. // Spokojenost jsem vždycky pokládal za druh rezignace, přijetí statu quo - jako by člověk všechno vzdal. A já se vzdat nehodlám. // Je to zvrácené: léta si lidé tříbí ducha, vzdělávají se a nakonec se chtějí stáhnout do sebe. ___ Režisérka filmu: "Vždycky mě fascinovalo, jak někdy zcela banální gesto nebo náhoda dokážou změnit směr života." ___ Jsme maximalisti jen ve svých představách a snech a jsme povětšinou minimalisté a realisté ve skutečném životě. Sníme o mnohém, ale spokojíme se často s malým. ___ Occasional glimpse of everyday beauty. (16.05.2011)

Nevím, čím to je, ale asi jsem ten film vůbec nepochopila. Bylo tam docela dost příběhových linek, ale byly to spíš polo-linky, jako když omylem přejedete párkrát tužkou po papíře, a pak s úžasem zjistíte, že vám dohromady něco připomínají. A podobně je to s tím filmem, jednotlivé části vám "něco" připomínají, ale jelikož jste ty čáry udělali jen tak náhodou, nemají pořádný konec ani začátek a i-když občas překvapivě zahybají, otáčejí se, mizí a znovu se objevují, chybí tomu právě aspoň kostra - začátek a konec. Stačil by náznak něčeho podobného a film by na mě zapůsobil úplně jinak. Na druhou stranu, film nadhazuje spoustu otázek a věcí k přemýšlení o našich životech, cílech, plánech a cizí moci, která (možná) způsobuje, že to nakonec dopadne úplně jinak. (16.11.2011)

Tento film bych rozhodně neřadil ke klasickým Hollywoodským tvorbám. Scény jsou dokonale propojené, bez jediného klopýtnutí, co se dějové návaznosti týče. Jejich ponurá atmosféra připomíná trochu Hitchcockovské filmečky, i když se nejedná o horror. Ale i tak vás zamrazí v zádech nad situacemi, kterými jednotlivé filmové postavy prochází. Ve filmu vás budou provázet střídavě pocity štěstí, smůly, viny, utrpení i odpuštění, prostě téměř všechny co patří k lidskému žití. Veškeré tyto pocity maximálně prostoupí divákovou duší, ať chce nebo ne:-) K hereckým výkonům, hudbě a střihu není snad potřeba dodávat jediného slůvka. Prostě celý film je unikát. Je to skvost na který je radno se podívat co nejdřív a nejenom jednou:-) (10.07.2006)

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu. (10.07.2006)