Třináct rozhovorů o tomtéž

- Co vlastně chceš? - To, co chce každý. Opravdu žít. Probouzet se s elánem. Být šťastný. // - Stejně si připadám nějak neuspokojený, něco mi chybí. Pořád si říkám: Je to všechno - jenom existovat? - A co hledáte? - Už ani nevím. Někdy se dívám studentům do tváře a vidím tam úžas, dychtivost, když se dovídají něco nového. - Musíte mít uspokojení z toho, že je učíte. - To není totéž. Já už to vím. // Spokojenost jsem vždycky pokládal za druh rezignace, přijetí statu quo - jako by člověk všechno vzdal. A já se vzdat nehodlám. // Je to zvrácené: léta si lidé tříbí ducha, vzdělávají se a nakonec se chtějí stáhnout do sebe. ___ Režisérka filmu: "Vždycky mě fascinovalo, jak někdy zcela banální gesto nebo náhoda dokážou změnit směr života." ___ Jsme maximalisti jen ve svých představách a snech a jsme povětšinou minimalisté a realisté ve skutečném životě. Sníme o mnohém, ale spokojíme se často s malým. ___ Occasional glimpse of everyday beauty. (16.05.2011)

Holka prehodnocuje svoj postoj k životu potom, ako ju zrazí auto a iba o vlások unikne smrti. Za volantom onoho auta sedel úspešný mladík, ktorý hoci je hrdým obhájcom práva, z miesta nehody zbabelo uniká. Výčitky svedomia mu však búrajú všetko, na čom si postavil životné hodnoty. Postarší pán, s ktorým sa mladík tesne pred tým rozprával v bare, hľadá márne zdroj životného šťastia... atď, atď. Kultivované, inteligentné, obrazovo striedme dialógové filozofovanie s trochou irónie a osudovosti. Príjemná alternatíva k hollywoodským oddychovým jednohubkám, ktorá však predsa len pôsobí ako márna snaha o "radobynezávislosť", postrádajúca dôveryhodnosť a úprimnosť podobných európskych filmov. (10.07.2002)

Povídkový film, který sleduje osudy několika lidí, které se různě proplétají, ovlivňují, náhodně setkávají. Je to "pouze" bilancující dialogovka, ale velmi příjemná a místy až depresivní. Zatímco první polovina funguje, ve druhé už to začíná být příliš rozvláčné. Některé z příběhů sice doplní některé jiné, ale celkově jich dobře polovina působí jako zbytečná vata. Prostě je to opravdu třináckrát plus mínus to samé. (11.03.2005)

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu. (10.07.2006)

Tento film bych rozhodně neřadil ke klasickým Hollywoodským tvorbám. Scény jsou dokonale propojené, bez jediného klopýtnutí, co se dějové návaznosti týče. Jejich ponurá atmosféra připomíná trochu Hitchcockovské filmečky, i když se nejedná o horror. Ale i tak vás zamrazí v zádech nad situacemi, kterými jednotlivé filmové postavy prochází. Ve filmu vás budou provázet střídavě pocity štěstí, smůly, viny, utrpení i odpuštění, prostě téměř všechny co patří k lidskému žití. Veškeré tyto pocity maximálně prostoupí divákovou duší, ať chce nebo ne:-) K hereckým výkonům, hudbě a střihu není snad potřeba dodávat jediného slůvka. Prostě celý film je unikát. Je to skvost na který je radno se podívat co nejdřív a nejenom jednou:-) (10.07.2006)