Hotel Rwanda

Hotel Rwanda se dá popsat uplně stejně jako dialog Joaquina Phoenixe: Lidé akorát řeknou "To je hrozný!" a vrátěj se k večeři.... Při sledování filmu si člověk akorát řekne "ty jo, to muselo bejt hrozný, chudáci lidi" a odejde se zhulit/ožrat/hrát hry/provozovat sex/spát a na ten film už nikdy nepomyslí. Rwanda má (asi) silnou citovou stránku, bohužel Krvavý diamant vyhrává na celé čáře. Neuškodilo by třeba film proložit autentickými záběry o hromadné genocidě, také točit film trošku jinou kamerou (točí se tu rekonstrukce, ne drama ála Pokání) by je nezabilo. Abych řekl pravdu, Hotel Rwanda ve mně neprobudil ani jeden z pocitů "litování neštěstí" a to by se u takového filmu nemělo stát. Don Cheadle sebelepší a utrápenější, emotivní zázrak a pořádná ukázka co si lidé způsobují se nekoná. (29.10.2008)

Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... (14.06.2008)

,,BUĎTE BDĚLÍ, SLEDUJTE SVÝ SOUSEDY“....... /// Ve Rwandském Kigali sílí napětí. Mírová dohoda, mise UNAMIR... to všechno znáte z dokumentů. Tenhle film neřeší plukovníka Dellaireho, dobrodružné duše si taktéž neužijou mnoho sekání mačetou (trochu samozřejmě ano, ale...). O krutosti, násilí, nenávisti a šílenství se hodně mluví, a jen občas je třeba ,,mě“ přesvědčit. Tahle rekonstrukce událostí (včetně onoho rozhovoru, jestli už to je či není genocida) je zaměřená na statečnost a sílu jednotlivce. Příběh o dobrém člověku, Paulovi Rusesabagina, ve kterém s přibývajícím časem neustále přituhuje a je silnej právě ve svý lidskosti. Myslíte, že se to nemůže vrátit? No a co, ať se ten bezcennej póvl.... mámo podej mi další řízek.... ,,...ABY POSLALI POMOC, TAK V NICH MUSÍME PROBUDIT STUD“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do hotelu ,,des Mille Collines“. 2.) Sousedi na mě řvali, že mám pokácet vysoký stromy. 3.) Zjistím, že hopsání autem po Rwandský silnici není důvodem ke zpěvu do rytmu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (04.12.2011)

Ještě nikdy se mi při žádném filmu tolik netajil dech hrůzou, když jsem si uvědomila jak velkou pravdu tu postavy říkají : "Má cenu to točit ? Lidi se na to kouknou, řeknou "To je hrůza" a budou dál večeřet" nebo "Jste póvl, nejste nic. Jste jenom bezcenní Afričani a nikdo vám nepomůže". Snad poprvé jsem se skutečně styděla za tolik vychvalovanou civilizovanou západní společnost, která dokáže bezcitně zavřít oči. Ještě dlouho budu o tomhle filmu přemýšlet a doufám, že si ho lidé budou pamatovat jako vykřičník nad svojí lhostejností. Obzvlášť některé scény (například evakuace cizinců, většinou bělochů - bílí do autobusu, černí do hotelu) jsou natolik výmluvné, že ani nepotřebují komentář či vysvětlení. Přesto je replika Joaquina Phoenixe ("Bože, já se tak stydím") dokonalou tečkou za touto scénou. O herectví Dona Cheadlea snad ani není potřeba něco říkat, on nic NEHRAJE, on prostě JE Paul Rusesabagina. Film má navíc překrásnou kameru (dokonalá je scéna u jezera, kdy se z poza mlhy ukazuje, že celá cesta je doslova zatarasená mrtvolami Tutsiů), nemluvě o hudbě a perfektně zvládnuté režii. Scénář se vyhnul jakémukoli vydírání diváka - o to víc pak film nemůže nechat nikoho chladným. Já osobně jsem po odchodu z kina nebyla dobré půlhodiny schopna slova... (14.05.2005)

Jedno je třeba udělat hned na začátku, smeknout před tvůrci za to, že se dokázali chopit pro Ameriku ničím nezajímavého tématu a natočit o tom film. Tvrdou pěst rwandské genocidy si však režisér Terry George nechal pouze jako kulisu pro příběh jednoho člověka, který dokázal téměř nemožné. Kdybych měl Paula Rusesabagina k někomu přirovnat, tak by to byl jednoznačně Oskar Schindler. Pomocí diplomatických rozhovorů a všemocné síly peněz se jim podařilo jedno a to samé. Rusesabagin je zde vylíčen jako muž, který se hrdinou ani stát nechce, cena lidského života je však pro něj nevyčíslitelná a jeho konání tedy musí každý divák záhy pochopit. Navíc je jeho charakter a lidskost dokonale vykreslena díky famóznímu hereckému partu Dona Cheadlea. Ano, nebýt slepého Raye, Jamieho Foxxe, měl by Cheadle oscarové ocenění jisté. A když jsem u herců byl by hřích nezmínit vynikajícího Nicka Nolteho a Joaquina Phoenixe, kteří se svých malých, ale důležitých rolí zhostili velmi dobře, zvláště Phoenixův plnovous je značně matoucí. Jenomže přesně tak jako má Hotel Rwanda mnoho kladů, má i mnoho záporů, z nichž největší je nevyrovnanost vyprávění. Režisér se snaží kombinovat „akční“ scény, ve kterých milice vraždí bezbranné se scénami dojetí a těžkého rozhodování, velmi decentně, což má za následek jejich diametrální odlišnost a občas jsem si připadal, jako bych současně sledoval dva filmy, které navíc silně odbíhají od původního tématu vyprávění. Ale ani o „akci“ ani o dojmutí nejde. Jde o to, jakou cenu má jeden lidský život a kolik síly je pro něj člověk ochotný obětovat. A tomhle Hotel Rwanda vypráví skvěle. Po čtyřech letech, kdy „došel“ Černý jestřáb sestřelen od Ridleyho Scotta přichází z Afriky další velmi syrová a tvrdá „pohlednice“. (09.07.2005)