Marie Antoinette
Mária Antoinetta
Marie Antoinette
Marie Antoinette
Marie Antoinette
Marie Antoinette
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Lance AcordHrají:
Kirsten Dunst, Jason Schwartzman, Judy Davis, Rip Torn, Rose Byrne, Asia Argento, Molly Shannon, Shirley Henderson, Danny Huston, Marianne Faithfull (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Rakouská princezna Marie Antoinette byla téměř ještě v dětském věku, když se stala manželkou mladého francouzského krále Ludvíka XVI., aby tak byly uspokojeny politické zájmy francouzské i rakouské vládnoucí dynastie. Ale ani Versailles se svou příslovečnou nádherou nemůže zastřít skutečnost, že se Marie Antoinette ve dvorské atmosféře skandálů a intrik cítí velmi osamocená. Další rána ji stihne v okamžiku, kdy zjistí, že je jí král nevěrný s jednou z dvorních dam. Frustrovaná královna hledá útěchu v nekonečných bezuzdných výstřelcích, čímž ovšem na svou hlavu přivolá hněv šlechty i lidu. A to nakonec zpečetí její osud. (AMC Czech)
(více)Videa (2)
Recenze (568)
Francie ji nenáviděla, vy ji budete milovat. V rámci historických dramat nesmírně odvážný projekt, který vypráví příběh skrze nálady hlavní hrdinky, jež by navíc klidně mohla žít v současnosti. Otázkou zůstává - byla by z ní Paris Hilton, nebo princezna Diana? Nádherné kostýmy, perfektní soundtrack a skutečné Versailles (nutno podotknou, že pohledem kamery ještě honosnější než v reálu). Marie Antoinetta je jako mnohopatrový dort. Nesedne každému, ale skoro každý si z ní nějaký chutný kousek uždibne. Chce to hodně empatie, abyste se nudili na těch správných místech. Myslím, že napodruhé se mi to podařilo. 85% Zajímavé komentáře: Nathalie, mm13, curfew77 ()
(7x) Životní role Kirsten Dunst mi přináší stejné potěšení jako její první velký triumf v Interview s upírem. Navíc doba do francouzské revoluce je stejně magická v mém filmovém vnímání jako 20. léta 20. století, takže ke štěstí už není třeba víc nic. Režisérka si navíc dovolila revoluci v klasickém nahlížení na historickou roli Antoinetty a to je jedině dobře. Takže zpětně stoupla na ceně i jejich předchozí spolupráce ve Srmti panen, což jsem moc nemusela, ale to vůbec nevadí, hlavně, že se holky našly. Já smekám, já tleskám. ()
Sofia Coppola natočila další film. Rozvernější, kontroverznější a na první pohled skoro až drzý. Marie Antoinetta rozdělí diváky na nekritické fanoušky a nesmířlivé milovníky dějepisu a jednoduchých filmů. Marie jednoduchá není, i když se tak tváří. V tom je její největší záludnost. Pod audiovizuálně odzbrojující vrstvou se skrývají emoce největšího kalibru, okamžiky, které nechtějí rozplakat nebo drásat vaší mozkovou kůru. Chtějí jen bavit a dávat na odiv svou vlastní dekadenci, s bezstarostností, která byla vlastní hlavní hrdince filmu. Sedlo mi to a Sofiiny volby si cením jako málokterého režisérského gesta v uplynulých měsících. Marie Antoinetta je jako dort... s opulentní a "zbytečnou" polevou, s nadýchaným obsahem a spoustou zlých jazyků v pozadí, které vám budou říkat, že dorty jsou pro vás nezdravé. Nenechte si do toho kecat, jednou za čas si je dopřát můžete. A jakmile se do nich zakousnete, hned víte proč jste to udělali. Cit tentokrát vítězí nad rozumem, v cukrárně i v kině... ()
Oba předchozí snímky Sofie Coppoly zaznamenaly nemalý úspěch u filmové kritiky (Ztraceno v překladu se navíc neotřesitelně usadilo v mé TOP nevím kolik), tentokráte si dcerka režisérské legendy vybrala náročný projekt, zasazený do velmi bouřlivého prostředí jedné z nejkontroverznějších postav historie. A pojala jej velmi osobitě. Vypráví příběh (portrét, chcete-li) mladičké Marie Antoinetty od chvíle, co opouští Rakousko, aby se mohla provdat za stydlivě bezradného Ludvíka XVI. Od i před porodem prvního potomka se ale potácí od ničeho k ničemu, ani o ní, ani o dalších postavách se toho příliš nedozvíme. Coppola ale nezasypává diváka předlouhými dialogy (postavy si jen občas vymění hrstku vět), politikařením, nýbrž se soustředí na herecký detail, výraz a pohyb svých hrdinů, odbíhá od tradiční dějové struktury daného žánru, tu a tam scénu proloží moderním songem, na plátně se toho po dějové stránce skutečně příliš neděje. Nechává na nás, ať si o ústřední dvojici uděláme vlastní vizi, necpe nám svůj pohled na prosté radosti stále nedospělé dívky. Dělá svojí hrdinku šťastnou (dortíky, šampaňské, hazard, další a další šaty), i když doba i společnost jí nepřála. Sílící zvuk nespokojených Francouzů za branami Versailles o tom vypovídá své. Okolní události a přísné konvence Marii Antoinettu ale stále více svazují, stejně jako hrdiny předchozích režisérčiných filmů (Boba s Charlottou ze „Ztraceno v překladu“ svazují dysfunkční, přesto jimi respektovaná manželská soužití, sestry z debutu „Smrt panen“ zase přísná rodičovská výchova). Režisérka přesně pracuje i se střihem. A to dle nálady jednotlivých scén, dlouhé záběry náhle proloží dynamickou rapidmontáží á la „co tu máme dobrého“. Velký dík si zaslouží i kostýmní výtvarnice Milena Canonero, která se doslova pomazlila s detaily (přeslazenost umocnila růžová barva, která dominuje na řadě hrdinčiných šatech). Když jsme u kostýmů, tak jich Kirsten Dunst dle mých hrubých propočtů unosila něco přes čtyři desítky. Ano, a Kirsten Dunst. Neodolatelně půvabná mladá herečka (v posledních letech spolupracující se zajímavými tvůrci; jako jsou Cameron Crowe, Michel Gondry nebo třikrát comicsový Sam Raimi), která své režisérce opět posloužila k tématu osamělé ženské hrdinky, za prostředí jí rovněž určila svazující izolaci v neznámém, versailleským řádem sužovaném, prostoru. Moc se mi v jedné ze svých nejsilnějších úloh líbila. Ambiciózní režisérka natočila zcela nestandardní podívanou, která se vymyká všemu, na co je divák od historického žánru zvyklý (francouzské kritiky zmátla natolik, že na festivalu v Cannes snímek vypískali). Troufale rozbila statičnost a neatraktivnost daných látek, které nás rok co rok zavalují, šla si zcela svojí cestou a to se cení. Výsledek, tedy výjevy ze života jedné historické ikony, ale přirozeně na každého zapůsobí rozdílně. Dlouho mi to celé leželo v hlavě, i mně se místy chopila patrná rozladěnost, ale už nyní vím, že její následující snímek bude opět filmovou událostí!! Zbytek pak už záleží na vás!! () (méně) (více)
Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie, se byla přinucena provdat v 15 letech za syna francouzskeho krále. Snímek ji ukazuje jako mladou dámu, která si chce užívat života, ale je neustále svazována státnickými konvencemi a rituály, obklopená armádou služek, a všichni od ní očekávají pouze aby "zkonzumovala" své manželství s nemožným dauphinem a přivedla na svět následníka trůnu. Vyprávění o nelehkém životě uprostřed přepychu. Snímek končí na začátku revoluce, takže popravy se bohužel nedočkáme. Sofia Coppola stále potvrzuje svou kvalitu, ale druhé Lost in translation z toho nebude. Jednotlivé složky snímku tu nechám vychválit ostatní. Já se zmíním o hudbě - zazní tu mnoho moderních songů (The Cure, The Strokes, New Order, Air...) a nepůsobí to nijak rušivě. Doufám, že se teď producenti historických snímků přestanou bát moderní hudbu používat. I když se jistě najde (i na této stránce) spousta pomatených konzervativců, kteří budou tvrdit, že moderní hudba do historického snímku nepatří. Jejich problém. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (41)
- Film mal byť adaptáciou knihy Évelyne Leverovej - "Marie Antoinette: Posledná kráľovná Francúzska", čo je biografia, ktorú napísala pre amerických čitateľov v roku 2000. Sofia Coppola kúpila od nej práva dvakrát, ale nakoniec si vybrala životopis Antonie Fraserovej - "Marie Antoinette: Cesta" namiesto Leverovej knihy ako základ pre svoju adaptáciu. (Arsenal83)
- Marie Antoinetta si nemůže vybrat z tisíce párů bot, které jsou levé i pravé, avšak v té době byly boty stejné pro pravou i levou nohu a rozlišovat se začaly až kolem roku 1850, více než 50 let po její popravě. (ČSFD)
- Na filmovom festivale v Cannes 2006 zožal film aplauz, ale bol časťou publika aj vybučaný, čo sa prisudzovalo tomu, že niektorí francúzski novinári sa mohli cítiť urazení tým, že film nebol dostatočne kritický voči dekadencii režimu. (Arsenal83)
Související novinky
OSCARS - výsledky
Rozdáno. Až na pár výjimek (jako například kategorii Nejlepší zahraniční film) se moc překvapení v letošních Oscarech neudálo. Nejvíce Oscarů, konkrétně v těch nejsilnějších filmařských kategoriích -… (více)
Oscary již po devětasedmdesáté
Rok se s rokem sešel a opět se budou vyhlašovat prestižní každoroční akademická ocenění - Oscary. Nejvíce nominací mají: Babel (7), Dreamgirls (8), El Laberinto del Fauno (6), Královna (6), Krvavý… (více)
Reklama