Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(více)Recenze (280)
Bára je jedinečná a Hrdý Budžes je a zůstane 'jejím' představením. Viděla jsem to 2x a pokaždé jsem odcházela absolutně nadšená a výkonem Báry uchvácená. Ovšem na to její pohazování punčocháčemi jako culíky si moc dobře vzpomínám ze svého dětství (koneckonců jsme stejný ročník :-) a brzdit na kole jsem taky takhle pěkně uměla. Ale Milušku Voborníkovou tu bych tak brilantně nezvládla... Soucit, soucit! ()
Jo tak Hrdý Budžes, to je prostě tajem! Jak je možný, že vůbec vznikne takové skvělé dílko stvárněné ještě lepší herečkou, na které, a to je právě ten tajem, koukám pravidelně! No tak! já za to nemůžu, tak přece soucit soucit Secký ne!! No dobře, tak já si jdu pro jeden, no v nejhorším případě pro dva vanilkové rohlíčky a jdu se nad sebou zamyslet...;) ()
V době, kdy se nám hroši oficiálně hlásí k vládě je naprosto nezbytné z mé strany nakoukat co možná nejvíce snímků a divadelních her, které budou později zakázané. Musím se zastydět a přiznat, že jsem se během úvodních 15 minut takřka počůral smíchem. Opravdu neskutečná kanonáda úžasných hlášek, které nemám snad ani já. Hrdého Budžese budu nucen vidět ještě několikrát. Zasmát se musím i obecenstvu, které nedisponovalo dostatečně vysokým inteligenčním kvocientem, a tak hromada úžasných vtipů jen tak prošuměla vzduchem. Přesně nevím, zda s přibývající stopáží vtipů ubývalo, nebo jsem si na zvolený styl humoru prostě jen zvykl, ale smál jsem se méně a méně. Každopádně děkuji za toto úžasné představení. Hold skládám Barboře Hrzánové. Jak je to děvče ošklivé, tak do dané role pasovala jako prdel na hrnec - byla fantastická. Od Brichcína se rád podívám na další představení, abych zjistil, zda se jednalo o šťastnou náhodu, nebo tu mám tu čest s geniálním režisérem. Luxusní záležitost! Lepší 4 kousky! ()
Bára Hrzánová podává famózní výkon a bez nadsázky se dá říct, že se postavou Helenky Součkové trefila do své životní role. Sice jsem ji nečetl, ale musím ocenit také předlohu. Dokáži si představit, jak bych se u ní nasmál. Dokonce si myslím, že by mě bavila více než divadelní provedení. Občas mi totiž do vkusu nesedly kulisy a další dva herci. Tím nechci říct, že by to bylo špatné, nebo že by to Libor Jeník a Jarmila Vlčková zahráli špatně. Opak je pravdou, jen mě jejich výraznější herectví vytrhávalo ze světa malé Helenky, který se mi líbil více. Přes drobnou výtku velmi rád dávám čtyři hvězdy. ()
Bezduchá slátanina využívající některých motivů z éry socialismu. Stejně by se dalo zpracovat i období protektorátu, první republiky nebo c. k. monarchie, všechno mělo své vady na kráse, dnešní dobu nevyjímaje, ale čím dále do minulosti, tím méně lidí by rozumělo narážkám na příslušné reálie a tudíž by je to méně zajímalo. Divadelní hra/film předurčená/ý ke zmizení v propadlišti dějin umění. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (6)
- Hra je založena na stejnojmenné autobiografické knize Ireny Douskové. Kniha má i pokračování jménem Oněgin byl Rusák, které se odehrává asi o deset let později. I toto pokračování bylo (relativně úspěšně) zdramatizováno Divadlem v Dlouhé, hlavní roli už téměř dospělé Heleny si zahrála Lenka Veliká. (gjjm)
- Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)
- Při předávání cen Thálie roku 2003 Barbora Hrzánová (Helena Součková) řekla: "Říkat na veřejnosti, že Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat, to je takový blaho po těch letech," čímž citovala repliku z této divadelní hry, avšak bylo na ni podáno trestní oznámení za hanobení rasy a národa. (JoranProvenzano)
Reklama