Všichni do jednoho

Hu! Tak tedy toto! Padla bída na čudláky... :-( Oni si ti zoufalci, co stojí za touhle amatérštinou asi fakt myslí, že jsou umělci a proto všechno to, co vyplodí, je umění. Ale není. Na jednu stranu přehrávající, na druhou stranu ale tak nějak zoufale ukoptěný ansámbl pod taktovkou režiséra, který si nedokáže poradit ani s těmi cca 50ti čtverečními metry plochy, po které bezradně těká kamera s představou, že to těkání bude art, šik a trendy. O vycucanosti (v lepším případě z palce :o) téhle storky, místy až směšných dia(mono)lozích a nelogičnostech děje ani nemluvě. No, ještě že nám to bylo nakonec všechno aspoň dovysvětleno...(!) Jestli tedy tenhle kus měl ambice nést nějaké poselství o bídě mediálního světa a takzvaných reality šou, byl to bohužel opravdu bědný pšouk. Vyvanutý jak z nějaké té "kakaové dírky"... - - - P.S. Někdy po dvaceti minutách úžasu nad tím, co může být >nezávisle< (sic!) vyprodukováno a následně uvedeno v naší >veřejnoprávní< jsem chtěl přepínat, ale nakonec jsem se rozhodl, že to dokoukám, abych mohl poctivě hodnotit. A celou tu dobu jsem trpěl jako zvíře za toho pejska, kamže on to chodil v téhle (cituji z análů ČT) "Reality-show, která jde ve všem nadoraz" chcát a srát. Bohužel jsem se to nedověděl. Ale sere pes... :o)) - - - P.P.S. Onu jednu hvězdičku jsem tomuhle >artistismu< v tom našem uprděném českoevropském "mediálním prostoru" dal nakonec jen proto, že věřím, že to tvůrci snad mysleli i upřímně. Prostě na TO jen nemají. A je úplně jedno, jestli se nakonec všichni poplácali po ramenou. Ale když to bylo takové >nezávislé< že... Předpokládám tedy proto, že většina zde udělených pětihvězdičkových hodnocení jsou ohlasy kamarádů a ne nějaké ty multimarketingové hry pánů dramaturgů a producentů... I když dneska... (02.02.2007)

Tak jsem včera večer ztrávil 106 minut u Všech za jednoho. Náhodný kontakt s informací o nějaké reality-show ani pohled na zapnutý TV pořad už po včerejšku nebudou jako dřív. ...a to říkám jako někdo, kdo nemá televizi, většina reality-show se mu dlouhodobě hnusí a kdo žánrové téma Všech do jednoho ani schéma horroru se skupinou lidí v uzavřeném prostoru z dnešního pohledu nepovažuje za objevné... JENŽE! Ten film mě od první chvíle do konce přikoval tak silným napětím, vtáhl do nepřímé interakce s postavami a zároveň znepokojivě strhl tím, co jsem sledoval a co se na obrazovce dělo, jak už dávno žádný (z novějších titulů asi naposledy loni v létě H0us3). Zaplaťpánbůh, že jde pouze o hraný film, aneb prožitek mi skrze formu vyzněl autenticky. Neměl jsem tudíž problém v rámci hraného filmu uvěřit, jakobych podobnou soutěž zrovna sledoval a ke konci jsem se již cítil lehce otřesen u sledování filmové či televizní klasiky, jaká svého diváka dokáže i po letech od svého vzniku zasáhnout a poznamenat. Mně samotnému film připomněl to nejlepší od osmdesátkové Věry Chytilové (hlavně žánrově spřízněnou Vlčí boudu, ale i vypjatý existenciální konflikt v Kopytem sem, kopytem tam). Vize své doby se v současnosti teprve stává pořád mrazivější, mj. zjištěním, jak jsme k dosažení stupně výzev a zábavy podobného kalibru coby lidstvo (žel) stále blíže. Navíc režisér a scenárista Karel Žalud dokáže brilantně pracovat se zkratkami v čase, kdy do 106 minut zhušťuje dění během jednoho měsíce, s časovými odstupy, které nejsou explicitně uvedené, ale díky indicím v dialozích je v správnou chvíli pocítíme. Zároveň tak činí s detailním rozehráním mnoha situací skupinky lidí uzavřené v podzemním sklepě, včetně velmi slušné psychologie postav. Nečekaně v rámci žánru dojde i na vyrovnávání se s komunistickou minulostí 50. let, což je další prvek, díky čemuž bych se nebál ve Všech do jednoho vidět přímo mnohavrstvý snímek. Občas sice může v divákovi vyvstat otázka, na jakou nedostane odpověď, příp. si povšimne prvku, na jehož vypointování čeká, ale to nepřijde (např. v čase, kdy se řeší různě absurdní způsoby umožňující spojení s lidmi venku, kvůli čemuž se všichni svléknou, ale nikdo si na nahatém Pítrovi na krku nepovšimne nesundaného řetízku...?), nicméně v rámci jinak dostatečně propracovaného filmu mi pár znepokojivě nedořčených detailů nevadí a „neherecké“ výkony neznámých tváří mi k atmosféře úplně sedly. [90%] (05.04.2024)

Tady tuto filmovou reality show bych tipoval, že udělá Američan. Ale do Čecha bych to neřek. Tento film má zvláštní nádech, takový temný, až z toho leze mráz po zádech. A ti lidi, takové rozdílné povahy, divím se, že se tam nezabili. Tento film mě celkem dost oslovil.Přístupnost: od 12 let (27.02.2007)

Rodinné zaměření, emotivní i zábavní charakter předurčují toliko populární reality show jako prime time program. Jenže tahle je odlišná od těch běžných. Do sklepního prostoru je uzavřena šestice lidí různých povah i věku. Vydrží-li měsíc, budou bohatí. Jak to tak bývá, brzy začnou panikařit, stanou se i oni oběťmi mediální manipulace? Chaos, ponorka, ztráta sil.. na českou tvorbu atraktivní projekt, protkaný neutichajícím tempem dialogů, slušným herectvím a solidní atmosférou, což v resumé dokáže udržet divákovu pozornost. (06.05.2009)

Nebýt toho, že jsem na tento film narazil úplnou náhodou v jedné výprodeji DVD, asi bych se k němu ani nikdy nedostal. Matně si vzpomínám na období, kdy jsem si o něm přečetl jednu recenzi, ale nikterak mě obsah filmu nezaujal, protože reality show typu Vyvolení nebo Big Brother jsem nikdy moc nemusel. Nakonec jsem se však přece jenom odhodlal si film pustit a ani toho moc nelituju. Vlastně jsem od něj absolutně nic nečekal zvláště když jsem se dozvěděl, že režisér Žalud s ním nikterak závratně stejně neprorazil a o můj oblíbený hororový žánr se o to otírá jen velice okrajově. Byla velká škoda, že neměl dost prostředků film uvést ještě před všemi těmi reality show u nás. Možná by se na jeho dílo dívali lidi trochu jinak. Menší rozpočet byl sice citelně znát i vidět na první pohled, ale v mých očích tento film nedopadl vůbec katastrofálně, jak o něm mnozí mluví. Jen ta stopáž byla zbytečně přemrštěná (zkrátit tak na přijatelných 80 minut a mohlo být vše OK.) a dle mého to bylo zbytečně moc ukecané. Hlavně když některé dialogy mi doslova lezli na nervy (to samé platí i o některých postavách). Každopádně v podobných pořad se stejně většinou objevuje výběr nejrůznějších retardů a exotů – takže to bylo vlastně v pořádku. Asi nejvíc mi vadila všudypřítomná zdlouhavost „všeho“, místo toho, aby se tu vybudovala pořádná atmosféra. A toho šlo docílit i s malým obnosem. Leč bohužel se tak stalo, až skoro na samotném konci. Ten se mi líbil asi nejvíc ze všeho. (10.07.2016)