Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Tenhle film skutečně není pro každého. Ale ten, kdo má rád nenápadný humor, nelpí na velikých dramatech a ochotnické výkony amatérských herců vnímá jako snahu o větší realističnost (a to i navzdory tomu, že se tu vyskytují zjevující se duchové), tak si ten film musí užít. Jistě, působí krapet neukotveně a do jedinečné atmosféry Rozmarného léta, kterým se tak trochu snaží být, mu cosi chybí, ale i tak je to sympatický pokus o něco jiného, než jsou ty věčné průměrné české komedie s ohlazenými hranami, aby se náhodou někoho nedotkly a aby se líbily všem. Plácačka jde za diváckým smíchem jinou cestou a proto má mé sympatie. (12.11.2006)

Volné rozvíjení osobité, leč okrajové linie českého filmu reprezentované zejména Slámovými Divokými včelami či třeba Najbrtovými Mistry, to je v kostce filmové zastavení Pavla Göbla na maloměstském českém nádraží. V Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí lze dohlédnout dokonce ještě trochu dál do filmové historie a spatřit civilní projev filmů Miloše Formana a dalších jemu podobných tvůrců československé nové vlny, Pavel Göbl však neumí vytěžit z nabízené látky maximum a chybí mu šmrnc oněch klasických českých filmů (je zejména škoda, že nedovedl více akcentovat osobitou poetiku českých nádraží, jejichž kouzlo je skutečně samo o sobě fenoménem a s přílivem finančních prostředků zanikne...). Přesto jde o obraz autentický, věrohodný a s nějakou výpovědní hodnotou. Je pravda, že zde postižení pocitu nudy a bezčasí coby tvůrčího záměru místy trochu připomíná skutečnou nudu, ale jakožto významový protipól akčním velkofilmům s rastrem absolutní zábavy je tento statický snímek příjemným meditačním zastavením. I taková je doba, i takhle tady žijeme, i tady jsou ještě pořád místa, kde se doslova zastavil čas...místa kolem české (ale chce se mi spíše napsat ještě pořád c&k) železnice... (01.07.2008)

Po opakovaném shlédnutí musím opravit hodnocení. Film má opravdu zvláštní poetiku a pro fanoušky železnice je to nutnost. Sice jsem se napoprvé vůbec neorientovala v ději, pletly se mi herečky a posunovači se mi míhali před očima jako hejno rozdivočených včel, do toho zápletka s dvojčaty, takže jediným světlým bodem se mi zdál Jarda Dušek a Igor Chmela, ale po opakovaném shlédnutí dávám filmu 3 hvězdičky. (16.11.2012)

Pro mne celkem nečekaně příjemné překvapení. Osudy nádražáků ze stanice Žatec-západ sice vypadají nedramaticky až nezajímavě, ale postupně jsem zjišťoval, že všichni mají svůj vlastní příběh, který se sice občas zdá směšný či pitomý, ale ve skutečnosti jsou to perfektně vystižení obyčejní lidé se svými přízemními problémy. Scénář staví hlavně na dialogu a film se táhne pomalu jako nádražácká směna v ospalém letním dni, ale ani na moment mě nenudil. (20.02.2006)

Hru Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou napsal René Levínský pod pseudonynem Samuel Königgratz. V letech 2003/7 byla na repertoáru Divadla v Dlouhé se Zavřelem a Hanušem. Filmovému přepisu velkou službu udělaly reály žateckého nádraží a poněkud filmovější výkon Jardy Duška, který by se od jeho divadelních kolegů nedal příliš očekávat. Další role obsadila celá paleta herců amatérů, začátečníků nebo těch z regionů. Ale i tak vznikl slušný malý nenáročný film pro ty, kterým nevadí odhalená povaha česká. (16.05.2021)