Válka světů

Přece jen jsem čekala trochu víc od takové ikony dneška, jakou Steven Spielberg bezpochyb je, nicméně nelze mu upřít, že stále zůstává oním skvělým vypravěčem. Celý film mne udržoval v napětí, co bude dál - pořád jsem čekala válku a katastrofickou vizi konce světa. Snad proto mě zklamal možná až příliš patetický a sentimentální závěr. Takže spíš 3,5*. (15.08.2005)

Co ten konec, proboha? A ty tuny nelogičností! Jasně, je to katastrofický film, který se nedá brát smrtelně vážně, ale režisér tak zvučného jména by si takovéto boty ve svých filmech snad mohl odpustit. O místy přehnaném sentimentu a zbytečně hysterické Fanning (co to provedli s nejlepší současnou dětskou herečkou?) raději pomlčet. A přitom v první půlce měl film našlápnuto stát se jedním z nejlepších blockbusterů letoška. Nestalo se... (28.06.2005)

"Prišli odniekiaľ inokadiaľ." - "Myslíš z Európy?" - "Nie. Z Európy nie." Spielberg a Cruise na vrchole, vďaka čomu vlastne vcelku biedny scenár diváci obohatili šialenou celosvetovou tržbou skoro 600 miliónov dolárov (!), pričom to stálo "len" 132. Špičkovo sfilmovaný klišé scenár o útoku mimozemšťanov. Počuli a čítali sme to stokrát, ale Spielberg, Cruise a chlapci z ILM sú skrátka príliš profesionálni profesionáli (hmmm) na to, aby nudne sfilmovali nudný príbeh. Takže okrem bravúrnej technickej stránky (kamera, strih zvukových efektov) a výborného hereckého obsadenia (fakt hral pedofila ten herec?!), si užijeme realistický prístup. Žiadne vojnové scény, žiadne obetovania za americký národ, nijaké preslovy prezidentov. "Len" špinavý, komorný príbeh amerického robotníka v stredných rokoch a jeho dvoch detí, naprieč zdecimovanou nebezpečnou krajinou idúcich za matkou. Vlastne to rapídnym spôsobom predbehlo dobu. Nikto nevie, čo sa deje, ale všetci naokolo umierajú a pred očami bežného človeka sa rúcajú posledné istoty, systém, bezpečnostné zložky nemajú šancu adekvátnym spôsobom reagovať a radoví občania panikária, reagujú v pude sebazáchovy a je im tým pádom jedno, či kvôli nim niekto zomrie, len nech preboha oni prežijú. P.S. Morgan Freeman, ktorý kedysi živoril s Robbinsom v Shawshanku, nahovoril úvodné a záverečné slovo. Kino Považan NMnV 2005 (06.08.2005)

Mě Spielberg rozhodně nezklamal. Svým způsobem opět velice originální způsob vyprávění - totiž naprosté zaměření se na Cruisovu postavu a absence nějakých bombastických ničících scén z Washingtonu a New Yorku a absolutní nezájem o to, co zrovna dělá americký prezident - tak tento způsob se mi hodně líbil. Díky tomu se člověk může docela dobře vcítit do Cruisovy postavy. K tomu navíc přispívá velmi působivá až dokumentární forma vyprávění, Spielberg navíc skvěle pracuje s neviděným (ale slyšeným) nebo jen naznačeným (tohle zvládá už od Čelistí). Vzhledem k předchozí režisérově tvorbě jde o film velice temný, drsný až děsivý. Geniálně je natočená úvodní scéna, Cruisovi hrůzu v očích skutečně věříte (hraje výborně) a chápete ho, protože scéna natočená opět jen z jeho pohledu je drtivě působivá. Podobně silné scény se objevují, když se v davové psychóze projeví temné stránky člověka. A pak ještě i třeba jen několikavteřinové klenoty jako je "řeka" či "vlak". Přiznám se, že sklepní scény s Timem mi přišly už trochu natahované, i když ta variace na kuchyňskou scénu z Jurského parku byla docela zajímavá. Snad si mohl Steven odpustit ty závěrečné asi dvě minuty, ale nakonec proč ne. Z technického hlediska je film bezchybný (u Spielberga nic nového), působivá je hudba Johna Williamse (i samostatně), v níž sice absentují nějaká velká témata, která ale naprosto slouží filmu. (06.07.2005)

Nejdřív jsem myslela, že si emzáci konečně přiletěli pro tu Tomíkovu sektu, a když jsem pochopila, že to tentokrát bude hodně blízké a hodně nepříjemné setkání třetího druhu, tak jsem pro změnu netrpělivě čekala, kdy Miranda Otto tasí meč a s výkřikem "smrrrrt!" jim nakope pozadí nebo co to mají. Obě domněnky a naděje se ukázaly jako liché a pokus sympatizovat s hrdiny vyšel naprázdno, protože Tom byl v proletářské roli přesvědčivý asi jako vlk přestrojený za babičku a po deseti minutách ve společnosti jindy skvělé Fanningové, která v sobě coby Mary Ann značně nelogicky spojovala mnou nejvíc nenáviděné stereotypy v zobrazování dětských postav, a sice rozmazleného hysterického spratka s přemoudřelou zmenšenou kopií dospělého, jsem si přála, aby se E.T. nažral a Dakotka nezůstala celá. Naštěstí komorně hororová stránka věci a pochmurná atmosféra, nahrazující dnenezávislovské hurávlastenectví, přece jen daly občas zapomenout na přeslazené rodinné drama, stejně jako Tim Robbins i na minimálním prostoru zastínil své hvězdnější kolegy, takže i když Spielberg ve výsledku válku se světem nevyhrál, kapitulaci přede mnou podepisovat nemusí. Já holt radši Mnichov nebo Amistad, Mr. Director. (16.12.2009)