Erasmus 2

Naprosto zbytečná věc. Už první Erasmus byl tak nějak zbytečně roztahaný a roztěkaný, ale jeho látkou bylo pro mě zajímavé dění během evropských studijních pobytů, kterými se moc filmů nezabývá. Ve druhém díle sledujeme na ploše více než dvou hodin osudy některých aktérů prvního dílu, kteří si již žijí životy ve své vlastní zemi, ale ne všichni dostanou nějaký větší prostor, a tak se vlastně limitujeme na dvě hodiny eskapád Romaina Durise, který neví pořádně, co chce a střídá ženy jako na běžícím pásu. No nijak zajímavá podívaná to rozhodně není. (30.08.2019)

Kdepak ty studentské časy jsou, minimum starostí, maximum holek, tuny alkoholu, hejno zábavy a než si to člověk uvědomí klepe mu na hlavičku třicítka a s ní nové požadavky, složenky, zaměstnaní, rodina, propad lidskému stereotypu, ale co když na tohle klepání někdo nechce slyšet ? Pak nezbývá nic jiného, než to rozject ve velkém stylu. Erasmus 2 to přesně v tomhle stylu rozjel. A já Erasmu dvě moc rozuměl. Strašně jsem chápal holku, která na otázku, proč tu se mnou nechceš zůstat, odpověděla "Protože jsem kráva." Strašně jsem rozuměl, když se ten kluk rozkřičel na holku a pak se ho ptali proč se tak choval a on odpověděl "Protože jsem kretén." Že působím jako rozumbrada? Tak si to v hlavičce dejte dohramady co jste kdy udělali v souvislosti s druhým pohlavím a jak jste pak seděli a říkali "Já, jsem kretén." "Já jsem kráva." Kdo tvrdí že to neříkal, tak nepatří na tuhle planetu. Všechny tyhle krásný výpovědi o životě ovšem předčí jedna jediná scéna, která, pravda, je určena zejména klukům a lezbám. Prázdná ulice, ticho a uprostřed té ulice klapou podpadky svůdně se pohybující žena oblečená v minisukni, kterou kamera snímá přesně tak jak by jí snímalo každé klučíčí oko. Během téhle scény jsme sám sobě začal závidět že jsem kluk a že jsem na ženský a ne třeba na chlapy, veverky nebo tramvaje. Panové tuhle scénu si příště zastavte otevřete k ní šáňo, do sluchátek si pusťte třeba Aerosmith a pouštějte si jí zpomaleně, přitom pobumbávejte šáňo a svět vám bude najednou připadat o tolik krásnější, o tolik lepší a bude vám příjmně. Ne to není orgasmus, to je Erasmus, dodavatel pohody nejvyšší kvality. (05.12.2007)

Další zbytečné pokračování. Dvě hodiny pendlování mezi Paříží a Londýnem zpestřené o výlet do St. Petersburgu. Děj není o mnoho lepší než romantické seriály, ze kterých si film dělá srandu. A stejně tak straší dalším pokračováním v otevřeném konci. Pár kouzelných scén tu sice je, ale z atmosféry jedničky toho moc nezbylo. (19.01.2008)

Po Erasmovi a spol. klesla kvalita značně dolů. Jednička pro mě byla zajímavým výletem do světa vysokoškoláků, kteří se tak trochu nudí, tohle už je jen přiblblé pokračování, které čerpá z toho, že nás bude bavit, když Xavier budu mít sex s každou pátou holkou, kterou na ulici potká - možná :) Je mu kolem třicítky a snaží se prosadit v tom, co si na konci prvního dílu předsevzal - být spisovatel, scénárista.. prostě psát. Ale moc mu to nejde - psát telenovelu musí být docela pruda, není-liž pravda. A tak sem tam něco napíše a ve zbytku svého času si snaží najít nějakou slečnu - v tomto případě takovou, s kterou by se vyspal. Takže to probíhá tak, že se objeví nějaká nová, večer sex, ráno "ahoj" a za chvíli se rozejdou. A tím je protkán celý film, který prakticky nenabídne nic jiného. Postavy z dřívějška, tak těch je tu jen pár, a zbytek tam je jen tak do pozadí, jen pro to, aby koukali, jaké je Xavier nemehlo. Naproto nelogicky si ty holky vybírá a dělá naprosto stupidní věci, které by si normální člověk, kdyby aspoň na chvíli uvažoval, uvědomil. Ty dvě hodiny se neskutečně vlečou, jako by jste sledovali pořád to stejné, nic pořádného se tam neděje, a nakonec skončí tak, jak by mě ani ve snu nenapadlo. Naprosto zbytečné pokračování, které jedničce sahá maximálně po pás.... (27.12.2007)

Jeva, druhý díl skoro lepší nežli první! Kdo by to byl řekl? Asi my všichni, kdo už nějaký ten pátek žijeme "dospělejší" život, ale úplně dospěle se stále necítíme. Ještě se nechce zabřednout do stereotypu, občasná pošetilost je vítána, přátelé jsou nade vše a toho pravého ne a ne najít. A za chvíli nám zaklepe ta obávaná třicítka na dveře, abychom řekli: "Welcome thirties!". Moc pěkné. Opravdu. (04.12.2007)