Tak jako v nebi

„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. (05.02.2023)

"Nemusíš mít strach. Smrt neexistuje..." Dost přemýšlím, kolik existuje filmů, které ve mě vyvolaly tolik rozporuplných (přesto stále velmi silných) emocí a dojmů. Na jednu stranu velmi libé pocity z krásné hudby, k tomu trocha nostalgie, jakou asi musel prožívat stárnoucí dirigent a hlavní protagonista tohoto švédského filmu při návratu do své zasněžené domoviny, či  trocha sentimentu z maličko těžkopádné love story, kterou dotyčný prožije s místní prodavačkou a jednou z členek místního sboru. Na druhou stranu pocity znechucení, naštvanosti a smutku z některých situací, které film (jinak velmi věrohodně) popisuje (hádky mezi členy pěveckého sboru, náboženský fanatismus i pokrytectví místního kněze a zejména domácí násilí, jehož pachatel dosti drsně zkříží meče s hlavním hrdinou filmu). Závěr asi trochu očekávatelný, přesto opět v onom zvláštním propojení pozitivních a negativních emocí. Může jít radost a smutek ruku v ruce? Může. Tak jako v nebi... (09.12.2021)

Já koukám na zdejší hodnocení včetně lidí z mé topky a nevěřím vlastním očím. No tak jo, přeju Vám ten silný zážitek soudruzi kolegové, já bohužel dostal limošku jak prdel. V poslední době jdi s filmy ode zdi ke zdi bud absolutní nadšení nebo absolutní zklamání a toto je bohužel zase zklamání a ne malé. Chtěl bych hledat pozitiva, ale snad kromě tý hezký blondýnky Fridy toho moc nemám. Možná začátek, jenže hrozně rychle se to zvrklo do tisíckrat řečených dialogů, pak ještě vynikne konec. Bohužel mně zklamal i Michael. Ja toho chlapa mám hrozně rád a herec je to bezesporu velkej, ale tady mně přišlo že přehrával. Bohužel i druhý flm v rámci Challenge mimořádně zklamal. (05.02.2018)

Ještě teď se mnou cloumá celá škála pocitů....pokud chcete zažít strach o své zdraví, návrat tam, kde nebylo šťastné dětství, sestup ze slávy k absolutně odříznutému způsobu života, máte mít tenhle film. Protože poznáte, že lidé jsou dobří i zlí a v pospolitosti mohou něčeho dosáhnout , protože poznáte, že někdo vás podrazí, ale druhý vás zvedne. A můžete se u toho zamilovat, to je život. A možná, že zahlédnete přes konečky řas andělská křídla....a až po mě přestane běhat husí kůže, za tenhle film dám pět, byl totiž úžasný. (07.12.2012)

Severskou kinematografii neznám , nevím co mám od ní očekávat a možná i proto jsem ve výhodě. Tak jako v nebi, jsem si náramně vychutnala, Michael Nyqvist mě potěšil, málokterý čtyřicátník se umí tak hezky, trošku nesměle smát. Jeho příběh není originální, přesto je zachycený poklidně, někdy zvlášně a tiše. Jeho práce ve sboru ho nesmírně baví, rozčeří vody a i on je příčinou řešení a čištění mnoha vztahů, stejně jako i jeho vlastního života. Konec filmu vás chytí za srdce ať chcete či ne. ...Frida Hallgren taky úchvatná. (06.03.2012)