Režie:
Kay PollakKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Stefan NilssonHrají:
Michael Nyqvist, Frida Hallgren, Helen Sjöholm, Lennart Jähkel, Ingela Olsson, Niklas Falk, Ylva Lööf, André Sjöberg, Mikael Rahm, Barbro Kollberg (více)Obsahy(1)
Slavného dirigenta uprostřed koncertu postihne infarkt. Přestože má diář plný na 8 let dopředu, rozhodne se změnit životní styl a odjíždí do rodného městečka na severu Švédska, odkud se s maminkou odstěhoval kvůli šikaně, když mu bylo 7 let. Tady se postupně zapojí do kostelního pěveckého sboru, což radikálně ovlivní nejen jeho život, ale i dosud poklidný řád městečka. (JANARYBA)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Film vo mne nevyvolal žiadne veľké emócie. Na druhej strane som ocenil pokojnú atmosféru, v ktorej plynul príbeh navrátilca, ktorý musel vynaložiť veľké úsilie, aby ho miestna komunita prijala. Významnú úlohu v tom zohral tichý konflikt s miestnym farárom. Moje hodnotenie znamená spokojnosť so stvárnením drobných osudov, drobných konfliktov, drobných radostí a súčasne sklamané očakávanie, že príde k významným dejovým zlomom, ktoré by z filmu urobili lepšie zapamätateľné dielo. ()
Já koukám na zdejší hodnocení včetně lidí z mé topky a nevěřím vlastním očím. No tak jo, přeju Vám ten silný zážitek soudruzi kolegové, já bohužel dostal limošku jak prdel. V poslední době jdi s filmy ode zdi ke zdi bud absolutní nadšení nebo absolutní zklamání a toto je bohužel zase zklamání a ne malé. Chtěl bych hledat pozitiva, ale snad kromě tý hezký blondýnky Fridy toho moc nemám. Možná začátek, jenže hrozně rychle se to zvrklo do tisíckrat řečených dialogů, pak ještě vynikne konec. Bohužel mně zklamal i Michael. Ja toho chlapa mám hrozně rád a herec je to bezesporu velkej, ale tady mně přišlo že přehrával. Bohužel i druhý flm v rámci Challenge mimořádně zklamal. ()
Dojmy z tohoto filmu se u mě pohybovaly na sinusoidě. Počáteční rekapitulace dirigentova života se záchvatem zuřivosti mi přišla zbytečně přestylizovaná, o několik desítek minut později bych však Nyqvistovi za jeho "šťastného šílence" nejraději udělila všechny ceny, které Švédská filmová akademie za herecký výkon rozdává. Stejně tak jsem kdesi uprostřed měla pocit, že je to jen docela obyčejný film, na Švédsko možná až podivuhodně uhlazený, a stejně tak jsem v tu samou dobu oněměle sledovala (či spíše poslouchala), jakouže píseň to hlavní hrdina Daniel pro nejlepší zpěvačku svého sboru složil. Závěr mě dostal do kolen. Možná to bylo i díky použité hudbě, ale tak dlouho jsem závěrečné titulky už dlouho nesledovala. Dokonce to ve mně vyvolalo tak sentimentální náladu, že jsem měla chuť dát tomuto dramatu okamžitě maximální hodnocení. Kvůli dříve zmíněným záporům však tak neučiním. I tak je ale Så som i himmelen jeden z těch filmů, které si budu ještě dlouho pamatovat a to jen v tom nejlepším. Nedůležitá poznámka na závěr: Michael Nyqvist má ten nejroztomilejší přízvuk v angličtině, jaký jsem kdy slyšela. Potkat chlapa, který takhle mluví ve skutečnosti, tak mi stačí i ta prostá věta: "Yes, I think so," a začínám plánovat svatbu. Dodatek 13. srpna 2010: Ne, čtyři hvězdičky nestačí. Zamilovala jsem se do tohoto filmu. ()
Do severské kinematografie jsem se ponořila teprve nedávno a zatím se do ní dostávám malými krůčky, ale za tu krátkou dobu jsem si stačila všimnout, že pokud jsou v něčem dobré zrovna švédské filmy, tak to jsou jejich důkladné psychologické sondy do mezilidských vztahů a v tomto filmu je tomu nejinak. Ústřední zápletka o vesnickém pěveckém sboru je jen odrazovým můstkem od něhož se odvíjí malá dramata místních lidí, ať už jde o osobní selhání či zklamání, strach, šikanu, domácí násilí, náboženské pokrytectví a mnoho dalších. Takové téma samozřejmě předpokládá kvalitní herce a tady se to podařilo naplnit beze zbytku, všichni jsou výborní. I když snímek není bez chybičky a sem tam jsem si říkala, že tu by mohli tvůrci přidat nebo naopak ubrat, tak mně v různých okamžicích opravdu dostal a když jsem se na úplný závěr obávala přílišné sentimentality, tak jsem si uvědomila, že to takové nakonec vlastně ani není. ()
Obrovské zklamání. Skandinávii mám rád, zdejší hodnocení jsem přijímal s nadšením. Po shlédnutí ale už tak pozitivní nejsem. Jediné velké plus samotného filmu je Michael Niqvist, který si celý film drží jakž takž zajímavou roli. Rozjede to sice na začátku, kde po přesunu do Švédska jsem očekával poctivou emotivní masáž. Co se ale nestalo? Rozjela se spíš švédská telenovala s lidmi, se kterými bych nešel ani na pár deci piv za pár zlámaných švédských korun. Ke konci jsem si uvědomil, že mi je vlastně úplně jedno, co se se sborem stane. Jediný závěr mě přesvědčil s tím, že tenhle film je opravdu ze Skandinávie. Jinak bych si asi začal klepat na hlavu. ()
Galerie (28)
Photo © Sonet Film
Reklama