Její případ

Charlize Theron je neskutečně talentovaná a krásná herečka a kdo ví, kde by tenhle film byl bez ní. Jako většina podobných filmů, kde se prolínají roviny z minulosti a ze soudní síně, to i tady spěje k očekávanému konci. Sice mě to nijak emociálně nesejmulo, ale musela jsem obdivovat houževnatost Charlize a navíc byly některé scény opravdu hodně, hodně silné. Hlavně ta s tím záchodem teda. Škoda jen zřejmé šablonovitosti vývoje příběhu. Myslím ale, že co se snažila režisérka svým filmem říct, se jí povedlo beze zbytku. (16.02.2011)

O problému sexuálního harašení v zemi, kde i pochvala "Vám to dneska sluší, slečno." se často stává případem pro právníka, si myslím svoje a skoro by se mohlo z filmu zdát, že většina mužské populace jsou šovinistická prasata :o), ale myslím, že Niki Caro šlo o jinou věc. O ukázání potřeby normálního lidského respektu, které si ženy ve výrazně mužském prostředí zaslouží, o nesmyslnosti předsudků vůči nim ("Víš, kolik jsme měli nehod od tý doby, co berou vás? Ještě kvůli ženský někdo zařve.") a o to, že neustávající sexuální narážky nemusí být logicky ženám po chuti. Všechny scény z dolu, kde postava Charlize zažívá ponižování, jsou působivé (včetně uvěřitelného prostředí), naproti tomu kdykoliv se ocitneme v soudní síni, film trochu ztrácí dech a závěrečná katarze nemá takovou sílu, aby vyvolala mrazení v zádech. Ale Charlize jako odvážná neústupná žena je skvělá a doslova táhne celý film i přes slabší okamžiky, kdy to "drhne". A navíc dvojí potěšení jako bonus - za prvé vidět po dlouhý době Woodyho Harrelsona ve výraznější roli a k tomu Seana Beana v roli kladné. Tady mi zase schází desetibodové hodnocení - 3 a půl*. (19.03.2006)

Jestli jste viděli třeba Erin Brokovich, vězte že North country je v podstatě to samé, hrdinka má jen trochu jiný důvod žaloby a příběh se snaží být dojemnější, snad ještě víc vystavuje svou touhu po nějakém tom Oscarovi. Charliz Theron je tu v roli ženy, která se rozhodne postavit mužskému potlačování ženských práv. Hrdinka pracuje v dolech a je vystavena brutálnímu ponižování (muži rozmazávají výkaly po stěnách, aby je musela umýt, muži s ní převracejí kadibudku atp.). Jako jediná z ponižovaných žen se rozhodne zvrhlé muže zažalovat. Mezi tím vyřeší problémové dospívání syna, těžce jí onemocní nejlepší kamarádka, je veřejně zostuzena, takže musí napravit pošramocenou pověst, urovná vztah s otcem, a v neposlední řadě si sežene partnera. S Charlize se mi líbila Zrůda, její výkon mě příjemně překvapil. V North country jsem jí ale postavu životem zkoušené ženy nedokázal uvěřit. Je to vina spíš scénáře, který ji neustále klade do trapně patetických situací (když brečí, protože jsou s dětmi poprvé v restauraci – fastfoodu, a nebo když se svým synem mluví na schodech o jeho otci – učiteli, který ji v mládí znásilnil). Možná je problém v tom, že je tu těch jejích životních krizí příliš – nejdřív jsem si říkal: to je ale chudák. Když se hrdince ale hrdinku po x-té někdo poníží/urazí (), aniž by děj někam vyloženě gradoval, člověk už se spíš směje a nevěřícně kroutí hlavou. Z čehož vyplývá, že North country je jen slepenec mnoha stokrát viděných „dojemných scén“. A to nemluvím o neuvěřitelně vleklém tempu, které jen prodlužují různé „poeticky“ laděné zpomalené záběry na jezdící náklaďáky atp. Ale abych jen nehanil – za zmínku jistě stojí nádherný výkon Woodyho Harrelsona (tak vykulené oči nikdo nemá!) jehož první scéna, ve které si jde zatancovat s Charlize je nezapomenutelná. T o však nemění nic na tom, že North country není nic jiného než velice trapný hollywoodský kýč. (25.03.2006)

Ano, tak tomu se říká emancipace, jít pracovat do dolů (tímhle vždycky argumentuji, když jsem nařčena z feminismu, že takhle si to představuji). Bohužel tohle dílo diskriminaci neřeší, tedy zaměstnaneckou, platovou ... Hrdinka tohohle filmu jde pracovat do dolů z ryze praktického důvodu, jen aby dostala vyšší výdělek, protože se nachází v tísnivé sociální situaci, ne proto, aby ukázala, že na to prostě má. Nu což v roce 1989, uznávám, to je dost pokrokové až odvážné. Film se stáčí jiným směrem ... snaží se řešit sexuální obtěžování (nebo snad sexuálně zabarvenou šikanu) na pracovišti, což je určitě úmysl vznešený, nicméně v podání tohohle dílka však čistě průměrný. Nedočkáme se vypjatých psychologických scén, nýbrž sledu dojemně ohraných situací, které jsou sice pěkně odehrané (překvapivě silnou hereckou sestavou), ve výsledku je však film jen utahaně bezobsažný. Je to dáno tím, že se snaží být až příliš vstřícný, není na pochopení v podstatě vůbec náročný, nesnaží se osvětlit precedent, který si hornice vysoudily. Je to jen průměrné rodinné drama zasazené do netradičních reálií, které je v první hodině koukatelné -to si ještě k hrdinkám a hrdinům dokážete najít cestičku- ale s přibývajícím časem vám začnou být docela lhostejní, protože se děj cyklicky opakuje (šikana, soud, rodina) a k ničemu pořádnému nespěje. Myslela jsem, že uvidím parádní soudní drama, nebo alespoň náznak psychologického dramatu, výsledkem je melodramatický skoro-kýč. Který hodnotím tak vysoko jen díky hereckým výkonům a díky mé nostalgii po pořádné feministické masáži :-o, ne to byl jen vtip. (27.10.2006)

Špičkové drama, které jsem si zbytečně odpíral déle než půl roku (já prostě tenhle druh filmů k smrti nenávidim). Výborně napsané, brilantně zahrané (tolik skvělých výkonů najednou se jen tak nevidí) a hlavně téměř mistrovsky zrežírované (Pána velryb jsem kdysi taky z bezpečnostních důvodů minul obrovským obloukem a teď to vypadá, že si ho snad i seženu). (03.09.2007)