Dravci

Morálka – poslední bašta zbabělce. / Potřebujeme domov. A tato země usiluje o to být celistvá. A polyká, co může. My pouze následujeme. Ach, ten věčný spor o to, jak se budou USA utvářet: bude to mírumilovná neutrální společnost milující bližního svého a dbající na morálku, nebo bezohledný nietzscheovský predátor, který udává takt nižším lidem? Po dlouhé, dlouhé době se mi dostalo echt postmoderny, u které je opravdu co objevovat a o čem přemýšlet a kterou si užije stejným dílem intelektuál jako příběhář, což shledávám po sérii přímočarých útoků na emoce typu Americká krása vážně osvěžující. Šlo by tu sice zase komentovat drzou tarantinovsky ujetou hudbu (country k vražedné honičce?) nebo Pearce, který je výborný jako vždy, když má hrát postavu s emočním rozpětím neutrál – zápor, ale mě zajímá zdejší podtext, a to neskutečně cynická satira na historii, zeitgeist a minulou i současnou politiku Spojených států. Jaksi nebude náhoda, že se film odehrává ve zlaté době formování USA v čistě vojenském prostředí, začíná uprostřed mexicko-americké války, jsou v něm prostřihy z večeře na mrtvé vojáky a hlavní záporák filozofuje o morálce a expanzionismu, jehož agrese je symbolicky přítomna v kanibalismu. Ravenous je jasným odsouzením politiky expanzionismu a vyslovuje se pro morálku a neutralitu, a to i v případě že to znamená chovat se jako zbabělec a obětovat životy druhých; přitom dle závěru nemá morálka šanci zvítězit jinak než na krátkou dobu, protože windigo je součástí americké historie (soutěž: který americký národ je vymyslel?), a i když je zrovna poraženo, není vykořeněno a bude existovat tak dlouho, dokud tu bude jeho spouštěč, tzn. strach ze smrti. 4,5* za výborný napínák s názorem, který, i když se s ním neztotožňuju, je zábava objevovat a snadné pochopit. PS to Raven: muzikál jsem tam nenašla. Edit: Tak už to zase někdo vystihl líp. (27.09.2009)

Velmi ulítlý kanibal-western s perfektním soundtrackem Michaela Nymana. Carlyleho a Pearce bych se po tomto snímku bál kdekoliv potkat na place, obzvláště kdyby mi z vonícího kotlíku nabízeli bublající guláš... I když .... člověka by to možná vzpružilo :-) Ještě teď jsem z Dravců lehce mimo. Dávám 4 okousané hvězdičky už jen za originalitu. * * * * (21.12.2011)

To se jen tak říká, že jíme proto, abychom žili. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak.. Nádherné slovenské exteriéry, hudba patřící do jiného filmu a "fiend" Carlyle, který by při účinkování v "Jste to, co jíte" snědl Vindigo Cajthamlovou i se štábem.. Závěrečný souboj na chladné zbraně je delikátní jako uzená lidská kýta. (09.09.2008)

Bizarní film, který nejvíce padá a získává na faktu, že jednu a tu samou věc ukazuje v průběhu stopáže naprosto jinými způsoby (vážně, hororové, komediálně, dramaticky). Když mávnu rukou nad tím, že celá pointa je nesmyslná jako prase, zůstane mi úchylně zvláštní pecka, která je prostě geniální i svým poselstvím. Genialitu filmu ovšem sráží jedna podstatná věc, způsob jakým je vyprávěn. Carlyle podal naprosto dokonalý výkon, při kterém stačil jen pohled na jeho démonické grimasy a film měl rázem jednoho z nejlepších záporáků v historii hororů, zvláště u jeho proměny ve scéně u jeskyně byl pak tento pocit nejsilnější. Jenže právě v době, kdy Carlyle doslova exceluje a šokuje diváka svojí proměnou do té doby ve zcela vážně myšleném filmu, nastane groteskní scéna při honičce v lese, která z hutné atmosféry plné napětí, udělá během pár vteřin naprostou frašku. Takovéto střídání poloh a žánrů se pak v celém filmu opakuje ještě několikrát, nutno podotknout, že za asistence kardinálně nevhodné hudby. Přesto je film svojí skrytou narážkou na společnost a hustou atmosférou při vážných sekvencích, naprostá bomba. Film navíc táhnou skvělé výkony Pearceho a již zmiňovaného Carlyla, přesto mám pocit, že pokud by se ta prvoplánově a účelově nehodící hudba odstranila a nahradila jinou, pak je film ještě o dvě kategorie výš. Podobné filmy: Van Diemen´s Land . 80% (19.07.2012)

Žánrová perokresba zvrácených degustačních norem, která využívá kontrastu obrazu a hudby, hereckých výkonů herců druhé hollywoodské ligy a starobylého atmosférického prototypu. Animální stravovací návyky jsou nechutné, bestiální, hříšné...antropofagie (v pravěku občas i běžná) patrně Antonii Bird učarovala natolik, že se odvážila natočit film, který jsem zhnusen téměř nedodíval do konce. Proto nezbývá než dodat, že tím byl splněn účel filmu. Démonický Robert Carlyle to zahral pašácky. (05.06.2009)