My Fair Lady

Kouzelný muzikál a skutečná světová klasika. Kdyby tohle nebyla klasika, tak co tedy?! To nikdo nemůže popřít. Kamera je vskutku skvostná, kostýmy nádherné a vůbec nevadí, že se film natáčel skoro celý v interiérech. Naopak, dodává tomu svůj půvab. Audrey Hapburnová je opravdu rozkošná, Rex Harrison byl coby arogantní, ale i tak svým způsobem sympatický profesor Higgins výtečný, plukovník Pickering v podání Wilfrida Hyde – Whitea a Stanley Holloway alias Alfred Doolittle byli taktéž vynikající. O vynikajících písničkách se netřeba zmiňovat. Král muzikálů, který zraje jako víno. (05.01.2007)

Ak má byť toto matka alebo otec všetkých muzikálov, tak v tom prípade by to chcelo adoptívnych rodičov a novú výchovu. Páčila sa mi zo začiatku téma o chlapíkovi, ktorý sa snaží o obrodu vlastného jazyka a výchovu obyčajných ľudí. To, že v tom opäť bude láska a zo starého mládenca, ktorý odmieta lásku sa stane naopak človek, ktorý sa zamiluje do svojej žiačky, bolo jasné od začiatku. Film je neuveriteľne afektovaný a umením by som ho nenazval, taktiež má prepálenú dĺžku. Celý čas sa tam vraví o vzbudení rozmýšľania, výchove a racionálnosti a odpútania sa od primitivizmu, ale vo filme to nenastalo, lebo aroganciu, namyslenosť v spojení s aristokraciu a buržoáziu za vznešené nepovažujem. Taktiež tá zmena v myslení, prostredníctvom motivačnej reči, aby tie maličkosti, čo sa učí skoro pól roka brala vážne a začala podľa nich aj konať. Tento muzikál pre mňa len s jednou dobrou piesňou sa tvári romanticky a roztomilo, ale aby som aj tu náhodou prehliadol všetky tie nedostatky a aj na týmto vzdychal, asi by som bol "teploš". Americký sen je známy svojou kapitalistickou stránkou, toto bol taký anglický buržoázny sen. Ozaj ma nezaujíma, ako ho mnohí vychvaľujú, lebo mi to príde prehnané až nadhodnotené. S týmto už na mňa nechoďte, lebo inak sa tvári, než to je, poznám lepšie muzikály. (12.10.2012)

Příšerná příšernost, příliš dlouhé, statické a už ve své době neuvěřitelně zastaralé. Samotný muzikál má sotva dva zapamatovatelné hity, Cukorova filmová verze je jen platforma pro lingvistickou exhibici Audrey Hepburn a Rexe Harrisona. Mnohem radši vzpomínám na nastudování v HDK blahé paměti s Blanarovičovou, která za svou Doolittlovou získala Thalii. (18.12.2021)

Já... stále se usmívám. Není to takové to culení, kdy máte pocit, že vám prasknou panty a budete mít pusu doslova od ucha k uchu. Ne, je to příjemný úsměv, něžné jiskření v očích. Snad že by to značilo spokojenost? Nu, i to je možné. Tak jak jsem se dopracovala k 5*? Ze začátku jsem Lízu nemohla vystát - slyšet, vidět, jak vyvádí; to bylo něco otřesného. Vážně! Což znamená, že Audrey obstála a svou roli perfektně ovládla. Pro mě na jejím hereckém výkonu stojí celý film, bez ní - kde by byl? Co mě dále uchvátilo, byly ty úchvatné dialogy, tak krásná hra s jazykem! Higginsova matka je úžasná dáma a nebyla bych proti ji mít za tchýni :) A ten konec... Bez vylévání tlukoucího svalového orgánu. Bez velký proslovů a objímání a ujišťování, že od teď už bude všechno je dobré, skvělé, s velikou láskou. Čehož si velmi cením. Dalším plusem byly kostými, obzvláště na dostizích - ty famózní klóbrci :) jediné, co mě nudilo, byly zbytečně dlouhé písně. Chtěla jsem se pohnout dál, aspoň o krůček a oni stále opakovali tytéž věty. Já tomu opravdu rozumím hned na poprvé, myslela jsem si a div, že nezačala skřípat zubama :-D A film dostává 5* - to hlavně za ten úsměv a vnitřní klid. (01.03.2009)

Muzikál s velkým M. V první řadě nabízí výborné herecké výkony. Audrey Hepburn je jako ušmudlaná, chudá a mírně hrubší prodavačka květin, stejně jako později krásná, vznešená a kultivovaná dáma naprosto kouzelná a nezapomenutelná. Ale i Harrisonův poněkud svérázný, starý mládenec či Hollowayův nefakčenko, pijan a otec v 1 sobě jsou dost přesní. Snímek dále zaujme kvalitní výpravou, nápaditými kostýmy a propracovanými dialogy (na jazykovou stránku se ve filmu vůbec klade důraz). No a hudba samotná...to je prostě paráda. Muzikál, romantika a komedie v jednom zde zkrátka a dobře funguje a plný počet je tak zasloužený. Jen ta velká a neodpustitelná kaňka v podobě přezpívání hlavní herečky...přitom snad každý, kdo se dostal v rámci bonusů k originálním vokálům, musí jistě uznat, že se její "nedokonalý" projev k roli právě perfektně hodil. Nicméně, z filmu mám i po opakovaných projekcích stále neobyčejně pozitivní pocit a délka stopáže, tedy 170 minut, mě už dávno nestraší. "Do toho Dovere! Hni tou velkou prdelí!" (09.01.2010)