Temné vody

Scénarista a režisér japonského Kruhu skutečně strčil prstíky kam to šlo. Základní atributy těchto dvou filmů nelze prostě nesrovnávat. Holčička co vidí cosi nadpřirozeného, mrtvá holčička, co chce maminku, starý dům, déšť ... voda. To všechno už otrlý divák hororů zná a paradoxně právě z Kruhů - japonských i amerických. Každopádně v rámci žánru to není taková pohroma, která ze zdejších komentářů jen čiší. Existuje kupa béček, které se nedají s touhle audiovizuálně děsivou hříčkou srovnávat. Temné vody se odlišují ve TŘECH směrech - v dobrých hereckých výkonech, v nápadité výpravě a ve výtečné ruchově - zvukové složce. V tomto hororu se vlastně člověk nebojí ducha, ale vody - kapek, deště, proudu - to jsou koncerty, které vás děsí. Je povrchní film hodnotit jen z hlediska technického zpracování, ale toto audiálno mě v hodnocení nakoplo o stupínek víš. A také herci, kteří se i v plytkém scénáři tak úplně nezazdili ... Tim Roth coby k nepoznání zarostlý právník skutečně překvapil, Jennifer Connely a její vyšilující matka rozhodně nepatří ke slabšímu článku řetězu, tím je jednoznačně slaboulinký scénář. (02.05.2006)

Nepřijde mi to vůbec hloupé a nefunkční. Detaily do sebe zapadají, dílčí scény jsou natočené velmi dobře, atmosféra deštivého města a nazelenalý filtr kamery výborně evokují depresivní genius loci. Zaujala mě přesvědčivá Jennifer Conelly i maličká Ariel Gade. Brazilec Salles se pustil do shyalamanovsky laděného prolínáku thrilleru, horroru a sociálního dramatu, bohužel by se mi Temné vody zamlouvaly mnohem více jako psychologický film než jako tento podivuhodný potvor. Importovaná duchařská historka s mrtvou dívkou ze sousedství je průhledná až hrůza a úplně zbytečně ředí potenciál filmu do čehosi průměrného a stokrát viděného. Snaha přetavit pouťový nádech bubáckých lekaček do hlubšího poselství o mateřské lásce je neohrabaná a závěr filmu doznívá ve falešných tónech. Obrovská škoda, atmosférou se mi Temné vody náramně zamlouvají a v konkurenci podobně laděných snímků stojí rozhodně výše nad průměrem. (18.09.2006)

Tento opus nefunguje ani ako horor, ani ako thriller, ani ako dráma, ani ako ich vzájomná kombinácia, ani ako nič, čo poznám, čo som poznal alebo budem poznať. Ak som sa niekedy v kine cítil ako debil, bolo to presne pri tomto filme. Ak sa nejaký horor (najskôr to chcelo byť horor) volá Dark Water a nikto z tvorcov nepociťoval najmenšiu snahu o najelementárnejšiu etudu na túto fascinujúcu tému, tak slovami Woodyho Allena - "Hollywood Ending". (15.10.2005)

Nevím, jestli za to může fantastická Jennifer Connelly, nebo ty krásně omšelé interiéry levných bytů a kanceláří, nebo ten vlhký, tmavý, brutálně neútulný a depresivně nádherný newyorský panelák, nebo mlžný a deštivý Rooseveltův ostrov se svou úžasnou lanovkou, nebo Badalamentiho hudba, nebo výborné mužské trio Postlethwaite, Reilly & Roth ve výborných vedlejších rolích... ale mně se Dark Water na první i druhý pohled strašně moc líbil a stoprocentně mi sedl. Film má podzimně pochmurnou a působivě tíživou atmosféru, klidnou kameru, napínavý, i když nikterak originální příběh, sladce pomalé tempo a celkově na mě svou vizuální patinou působí, jako by byl natočený o dvacet let dřív. A Jennifer Connelly je ohromně přesvědčivá, roli osamělé, migrenózní, životem ubité ženy v tíživé sociální situaci a na pokraji nervového zhroucení zahrála strhujícím způsobem, úplně jsem se do ní pubertálně zabouchl a hned bych ji u sebe nechal bydlet, snad i s tou její malou kukačkou... A ani pár provařených a banálních scén typu "ajlavjú mámí", mi nezabrání, abych dal bez sebemenšího zaváhání pět a ani nemrknul. (T:Japonský originál, i když taky dobrý, je překonaný na celé čáře... Ač prvorozený, působí proti svému americkému mladšímu bráškovi jako chudý příbuzný.) (25.09.2014)

Neskutečně špatně zrežírovaná filmařina s tak tupou zápletkou, že jsem chvílemi myslel, že vyvrhnu večeři. O čem to vlastně bylo? Sociální drama ? Horor ? Ani jedno ani druhé. Jen špatně poslepovaná směska, bez čehokoliv, co by upoutalo divákovu pozornost. Angažování charakterní herecké perzóny v podobě Jennifer Connelly dost dobře nechápu, ale peníze v tom pravděpodobně hrají majoritní úlohu. Snad hudební podkreslení je vcelku fajn a tvůrcům se dokonce v první polovině úspěšně daří navozovat temnou až depkózní atmosféru (vhodně zvolené prostředí, déšť). Celkově je však výsledek jeden velký neúspěch. Vše ještě umocňuje naprosto pitomý závěr. (10.11.2005)