3-iron

Krásná čistá filmařina v korejském provedení Kim Ki-duka, pocitově i tématicky něco mezi filmem Nebe od Toma Tykwera a Jeunetovou Amélií z Montmartru. Příběh mlčenlivého mladíka přespávajícího v cizích prázdných bytech a navyklého vše oplácet - lásku i násilí. Ve filmu je jen minimum dialogů, postavy hovoří svými činy - např. pohled z očí do očí, několik golfových míčků odpálených trojkou železem na surového manžela a startování motorky stačí týrané ženě, aby utekla z domova k novému životu. Trailer: http://www.csfd.cz/film/185313-3iron-bin-jip/videa/ (14.09.2009)

Vyzbrojen znalostí metaforičnosti Jara, léta..., hledal jsem i tady od počátku za všemi těmi opakujícími se rituály a zvláštnostmi určitý hlubší smysl. Všechno to drhnutí svršků na valše, žehlení promočeného katalogu, odpalování golfového míčku dokolečka dokola a podobné, pro západního diváka nepříliš obvyklé výjevy přece musely mít nějaký význam. Závěrečná, dovysvětlující věta mi pak alespoň pomohla odhalit ono všudypřítomné fotografování jakožto techniku, kterou zaznamenáváme realitu, abychom snad poté nepochybovali o tom, že to byl jenom sen. A do toho všeho se tu pomaličku rozvíjí mlčenlivá love story dvou spřízněných duší, které si z města udělaly jeden velký hotel s přidanou dávkou dobrodružství. Poetika filmu rozhodně nechybí; naplno vnitřně rozzářit mě však dokázala až finální, plakátová scéna, která patří mezi klenoty moderní kinematografie. My všichni jsme asi někdy v mladické nerozvážnosti vzali do ruky nějakou tu trojku železo a mysleli, že s ní dobydeme svět, abychom pak zjistili, že moudřejší možná bude se jen tak lehce naklonit přes rameno a tiše a nepozorovaně si vzít to, po čem nejvíc toužíme. (06.07.2009)

Skvělá, netradiční love story, kterou je nejlépe sledovat ve dvou. Magický příběh dvou duší, z nichž jedna žije naprosto mimo náš svět a té druhé přijde ten náš snesitelný jen díky té první. Naprosto nečekaný střet (podle mého omezeného rozhledu) obvyklých Kimových hrdinů s realitou, zakončený kouzelně a s lehkým pousmáním uvěřitelně. A jelikož i v kinosále se pro mě neočekávané až neuvěřitelné stalo skutkem, beru to jako znamení a dávám místo zamýšlené devadesátky 100%. (31.03.2007)

Před vstupem do kina jsem si říkal, že už mne další korejská love-story těžko překvapí. Ale to jsem ještě neměl zkušenost s tvorbou ve světě nejznámějšího korejského režiséra Kim Ki-duka! Po celou dobu promítání jsem seděl téměř bez hnutí a fascinovaně sledoval krásný a poetický snímek o jednom neobvyklém vztahu, jenž se obejde beze slov, ale přesto je plný citu a lásky. Na filmu bych vychválil snad vše. Přes nádhernou hudbu, krystalicky čistou formální stránku, výborné herecké výkony, až k podmanivé atmosféře. Největší zážitek tohoto roku v našich kinech. BRAVO! (18.09.2005)

Určitě to není špatný film, ale osobně se mi od Kim Ki-duka víc líbily jiné kousky. Nesedlo mi to úmorně pomalé tempo a především pak celková nepravděpodobnost děje, která mi ke konci vadila víc a víc. Ačkoli to má jen hodinu a půl, subjektivně mi to přišlo mnohem delší, jak jsem se u toho nudil. Název filmu mi mimochodem přijde dost debilní. (11.05.2019)