Cestující v dešti

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)

Krásná Melie (Marlène Jobert), manželka pilota, tráví mnoho času sama a jednou nechtěně zaujme podivného neznámého(Marc Mazza), na nějž posléze narazí ve svém domě. Je znásilněna a cizince poté, částečně v sebeobraně, zabije. Namísto toho, aby informovala policii, shodí tělo do moře. Po čase se o ní začne zajímat charismatický tajný agent, plukovník Harry Dobbs (Charles Bronson), Američan s neotřelými vyšetřovacími metodami... Specialistovi na krimi-filmy Renému Clémentovi se tu podařilo natočit napínavý, nestárnoucí psychologický thriller, v němž se zdárně doplňují neskutečně přirozeně hrající Marlène Jobert se stále se celkem bezdůvodně usmívajícím Charlesem Bronsonem. (23.01.2005)

Cestovat v dešti s francouzskými filmy je vždy potěšením. A k tomu Marlene Jobert, která je tu vysloveně k zulíbání. Vlastně je to naprosto klasická...absolutně poctivá francouzská kriminálka, která v podstatě nezklame. Záleží ale, jak moc Vám sedne postava Charlese Bronsona. Mně moc ne, ale jeho "Love, Love" mám z poctivého českého dabingu v hlavě i dva týdny po shlédnutí. (04.01.2014)

"Love, love." Ještě nikdy mě neznělo slovo "love", natož dvakrát za sebou, tak krásně, jako z úst charismatického chlapa Charlese Bronsona, který tak oslovoval křehkou krásku Marlène Jobert, do které jsem se asi zamiloval. Film který má v sobě plno tajemství a nevyřčených pravd je napínavý do posledního okamžiku. Je to jeden z těch mála skutečně silných příběhů, který sice skončí na obrazovce, ale ještě dlouho, předlouho pokračuje v naší mysli a to i díky nádherné hudbě mistra oboru Francise Laie. Film s velkým F a s hereckými výkony z kategorie nadstandartních doporučuji pustit ve večerních hodinách, tma je totiž velkým přítelem pro ještě větší prožitek z této filmařské dokonalosti. (12.08.2008)

Cestujícího v dešti je docela těžké žánrově zařadit. Clément si dal práci prvky nejen protřepat, nýbrž nemilosrdně promíchat. Mimikry dramatu morfují v hitchcockovskou kriminálku a nakonec v nepravděpodobnou romanci s výraznými prvky psychologického filmu. Podmanivý maglajz drží pohromadě jednotná melanchodlická atmosféra, zahuštěná lounge soundtrackem Francise Mai [zhruba na úrovni Air circa Moon Safari, mínus beaty], a potom okolnost, která se za celý film nezmění ani jednou - kočičí výraz Charlese Bronsona, jehož angažmá ve francouzských filmech patří k tomu lepšímu, co po sobě zanechal. Jeho drsný Harry Dobbs se ve filmu filtrovaném snivou náturou hlavní hrdinky ocitá trochu mimo mísu. Snovým uplakaným světem riviéry po sezóně projíždí jako nůž máslem, práská kníry a změkčilými frantíky pohazuje jako polystyrenovými paňáky. Je to asi spíš zásluha zdatného režiséra, že se méně fyzických prvků svého hereckého partu shošťuje přes obludný doplněk pod nosem se ctí. Komu nevadí režisérký exhibicionismus, na tomhle Clémentově snímku si vyloženě pošmákne. (28.09.2013)