Valachiho svědectví

Z počátku jsem s tím měl trochu problém, jakmile se ale Valachi rozpovídal, tak to nabralo spád a začalo mě to hrozně bavit. Kdybych tomu měl něco vytknout, tak snad jen to, že mi Bronson připadá moc americkej, než aby se mohl stát pevnou součástí italské Cosa Nostry, a taky mi dělalo opravdu problém přistoupit na hru, že je mu - starýmu, vrásčitýmu dědkovi - 26 let (měl se narodit v roce 1903 a první vzpomínky pocházely z roku 1929). Ale děj a zpracování to přebily. Scéna s Gapem, kterej se nejdřív bojí, že ho jeho starej kámoš oddělá, aby nakonec bez ptáka prosil, aby mu někdo zasadil ránu z milosti, byla neskutečná a řadím ji do svého soukromého zlatého fondu toho nejlepšího, co jsem kdy ve filmech viděl. Tomu filmu je 41 let, ale úžasně funguje a zřejmě vždycky bude. Super! (05.10.2013)

Netradiční Bronson, který ve středních letech své herecké tvorby dokazuje, že umí hnout brvou a že kdejaká herecká póza mu není cizí. Podpořeno chytlavým vyprávěním se zajímavým scénářem. Dokresleno chytlavou hudební linkou. To vše pasuje Valachiho na nadprůměr. Nadprůměr je to ale bohužel lehký, neboť film má spoustu slabých míst...Typickým příkladem jsou chaoticky poskládané sekvence, zavádějící diváka místy do "slepých uliček" nechápání..70% (07.01.2012)

Vcelku dobře zpracovaná exkurze Cosy Nostry se všemi významnými milníky. Když si k tomu vezmete knihu o organizovaném zločinu, zjistíte, že se velmi drží faktů, a to je asi hlavní plus snímku, společně s protagonistou. Zkratkovitost a neproniknutí do hloubějších motivací charakterů i událostí pak film sráží v očích diváka jen na zmíněnou exkurzi. (02.04.2010)

Kdyby ve stejném roce nevznikla klasika mého milovaného žánru Kmotr, bylo by to za pět, ale v porovnání s ním tento film bledne. I tak je to skvělá historie. Joe Valachi (vynikající Bronson) sedí a vypráví agentu Ryanovi třicetiletou historii Rodiny. Vyprávění je to působivé, plné krve, přestřelek, ale i cti, ideálů a jasně daných zákonů, na jejich dodržování se dbá možná více, než v okolním světě. (24.01.2009)

Nechtěli pravdu, ale gangsterskou historku. Toto Bronsonovo povzdechnutí na konci bohužel přesně vystihuje tento film, který neví zda být bulvárem či seriózním pohledem na Cosa Nostru. Ovšem oproti mytologickému Kmotrovi Maria Puza je tu naštěstí mnohem více cynismu (Venturova patetická řeč o přátelství) a odpudivého násilí (nikoli estetizovaného). (16.10.2011)